Nevěděl jsem:
Uhlí mohlo vzniknout jenom v té krátké fázi vývoje, kdy už rostliny zdřevnatěly, ale bakterie se to ještě nenaučily žrát. Uhlí už dneska nemůže vzniknout.
No samozřejmě, to prostě musíme odehrát alespoň jednou, když už o tom asi 6 let mluvíme.
A nauč se pravidla. Můžeš sem i hodit jejich fotku, pravidel, at si to můžeme pročíst.
(já vezmu pak další hry, když bude čas a nálada)
Ta Pákistánsko-Indická státní hranice:
Každý den večer v době západu slunce se na hraničním přechodu Wagha – Láhaur odehrává velkolepá podívaná – rituál uzavírání hranice a stahování vlajky. Je to oblíbená podívaná pro turisty. Někteří Indové a Pákistánci ji ale berou smrtelně vážně, jako soupeření znepřátelených stran a trochu to připomíná někdejší soupeření SSSR a USA v dobývání kosmu. Na pákistánské straně je vše laděno do zelené – barvy Islámu, naproti tomu indická strana září pestrostí barev. Na indické straně tančí dívky v rytmu indického disco-stylu a snaží se tak provokovat pákistánské muslimy, kterým jejich víra takovou „bezbožnou“ zábavu zakazuje.
Na obou stranách stojí obrovské tribuny, které se zaplní diváky – na indické straně mnoha tisíci, na straně pákistánské jich bývají pouze stovky, i když z blízkého 6,5 milionového velkoměsta Láhauru sem jezdí i městská autobusová linka č. 4.
Po obou stranách parádním krokem pochodují hraniční gardy v parádních uniformách s vysokými čepicemi, které ještě zdůrazňují obrovský vzrůst gardistů. Poté předvedou dokonalé „kvérgrify“ a velitelé gard přesně synchronizovaně stahují státní vlajky. Ty pak poskládají a v průvodu odnesou na noc uložit.
Tím končí jakási „oficiální“ část rituálu a začíná druhá část – volné pokřikování z jedné strany na druhou. Diváci soupeří, která strana bude křičet hlasitěji a vydrží to déle.
Indové provolávají: „India zindábád“ (= ať žije Indie!) a „Bhárat mátá kí džaj“ (= Matce Indii nazdar!) a Pákistánci zase: „Pákistán zindábád“ (= ať žije Pákistán) a „Alláhu Akbar“ (= Alláh je nejvyšší)
Je plno kulturních anomálií, které mě míjejí. Tady ti chodí jak naprostí kokoti, ale asi je to tradice. Další fandí kohoutím zápasům nebo zabíjení býků. Je hezké vidět, jak se civilizace vyvíjí. Až jednou zkolonizujeme Mars, tak se po měsící ti lidi tam povraždí kvůli barvě trenek.
Ale jo. Hele teď sledujeme dobývání Kyjeva, uprchlíky, je vidět, že tam jsou dva, resp. tři situace, přístupy:
1) Lidé na venkově, bydlící na svém, daleko od strategických míst a oblastí bojů – ti sedí doma, když to kolem nich práská, zalezou do sklepa. Jsou zvyklí být chvíli bez města, jsou zvyklí, že občas vítr shodí dráty, mají kde vyhloubit kadibudku. Ti by měli své schopnosti jenom prohloubit, tj. nakoupit osivo, hnojivo, jak píše p. Istral, zkontrolovat, jestli mají knot do petrolejky, koupit víc petroleje, případně doplnit petrolejku po babičce novou zplyňovací, ta má tisíc lumenů, při tom už se dá i operovat. Tihle lidé už na Ukrajině osm let mívají i vlastní agregáty elektrické energie. Důležitý je zdroj vody a přípravky k desinfekci, jako je Sagen nebo Chloramin či Savo, případně přípravky k filtraci vody, kvůli spadu – nejenom radioaktivnímu, ony i mastné saze z hořících tanků jsou hnusné.
2) Lidé na útěku. Buď mají vůz, nebo se vezou v busu, na náklaďáku, ale často jedni i druzí uvíznou v kolonách a jdou třeba 80 km k Polským hranicím pěšky. Tito lidé potřebují evakuační zavazadlo podkategorie, kterou bych nazval útěkovým zavazadlem. Kritériem je snaha zmenšit objem a hmotnost. Musí se to všechno vejít na záda. Dá se očekávat, že do tří dnů se dostanete někam, kde vám pomohou. Takže se připravte na třídenní turistický výlet za každého počasí na přelomu únoru a března. Tam nepotřebujete petrolejku, spíš dobrou obuv a pláštěnku.
No a finálně
3) Lidé v úkrytu. Pokud mají vlastní sklep, mohou si do něj věci připravit už dopředu, pokud ne a budou užívat kolektivního úkrytu, musejí si připravit batoh, se kterým se dá běžet. Takové krytové zavazadlo asi může být větší a těžší, než útěkové zavazadlo, protože s ním asi nepoběžíte daleko. Úkryt využijete v případě útoku na město, ostřelování, leteckého a jaderného napadení. Počítejte s tím, že tam budete muset tak tři dny zůstat, možná i déle. V Kyjevě teď mají v metru problém, protože stovky lidí celé dny v podzemí, to znamená hodně exkrementů. Odpady a zplodiny jsou v tomhle případě větší problém, než zásoby. Přitom by stačilo pár silných pytlů na stavební odpad – které se navíc dají využít jako Žďárského pytel při přespávání venku v dešti a na větru.
Jo a pak je tady ještě případ
4) Lidé, co zůstanou doma. Došlo k atomovému napadení města, vy bydlíte na okraji (proti větru), takže se vám to víceméně vyhnulo, a nemáte nějakou chatu za městem, kam byste utekli. Pokud je statika domu v pořádku, jste v zásadě v pozici lidí po živelní katastrofě. Okna jsou vymlácená, elektřina, voda a odpady nefungují. To v zásadě ani nemá smysl jít do sklepa, protože druhý útok nejspíš nebude a podmínky ve sklepě budou stejné, jako v bytě, akorát tam bude tma a nebude tam postel.
V takovém případě asi dává smysl utěsnit jednu místnost, dekontaminovat ji (setřít všechen prach a popel) a žít pár dní v ní. Bude třeba vyrobit improvizovaný filtr vzduchu, který by umožnil vpouštět dovnitř čerstvý vzduch, ale zachytával prach a popel.
A teď úkrytové zavazadlo konkrétně.
Zadání:
– Pro klid duše
– Teď na krizi
– Bydlím v bytě na kraji města a soused má hluboký sklep, kdyby něco, zaběhnu tam a počkám tam, než nás hasiči evakuují nebo než bude jasné, že žádní hasiči už nejsou. (3 – 5 dní)
Budu potřebovat:
– Batoh, do kterého to všechno dám. Bude toho asi tak 50 až 80 litrů, lehké, ale objemné věci (=deka) se dají připnout zvenčí.
– Voda. Počítejme 2 litry na osobu a den, takže minimálně 6 litrů. (U standardního evaukačního zavazadla se s vodou nepočítá, protože pro hasiče je to nejmenší, dovézt do ev. centra balenou vodu, ostatní věci jsou problém.)
– Jídlo. Moje volba jsou masové konzervy, pražská šunka, lanšmít a podobně. Jsou těžší, než dehydrovaná strava, ale už v sobě obsahují tu vodu, kterou byste dehydrované stravě stejně museli přidat. Dají se jíst i studené, takže např. v krytu, kde je málo vzduchu, nemusíte rozdělávat oheň na vaření, můžete je jíst i za jízdy náklaďákem. K tomu jsem přibalil hromádku proteinových tyčinek, to je energie sbalená na cesty. A balíček krekrů. Jsou sice zbytečně velké a málo výživné, ale jíst maso jen s masem se člověku ekluje. (To všechno je také levné a člověk je zvyklý s tím pracovat a když krize pomine, tak se udělá normální oběd z konzervy.)
– Léky. Já jsem turista s děckama, ta se každou chvílí někde poškrábou, takže už mám sbalený malý kompaktní balíček se základními věcmi, navíc manželka je alergik, takže i prášky pro ni. Počítám, že v krytu mohu dostat průjem, chřipku, mohu být poraněn střepinami, mohu mít prach v očích. Plus se může přihodit i nějaké velké, závažné poranění, tak jsme přihodil ještě i pár obvazů. K lékárničce později. Důležité je, že tyhle věci mám mimo domácí lékárničku a že když kupuju nové věci do domácí lékárničky, tak aktualizuji i turistickou. V případě potřeby mohu vzít balíček a jít, nemusím vyhrabávat jednotlivé věci ze skříně.
– Alumatka nebo karimatka, podle toho, kolik máte místa.
– Deka nebo spacák. Deka má výhodu, že se do ní dá zabalit nebo že se z ní dá udělat plášť či záclona. Také se dá dlouhodobě skladovat. Klasická komunistická larisa z polyesteru je lehká, poměrně teplá a rychle schne. Vlněná deka je těžká a při skladování do ní vlezou moli, ale můžete jí užít k hašení kolemjdoucích, kteří to do krytu nestihli. Spacák stačí menší ke stejnému komfortu, ale prý mu škodí, když je v obalu skladován dlouhodobě.
– Nožík a otvírák na konzervy
– Sirky a svíčky, tuhý líh
– Svítilna, v mém případě na kličku, ale ona stačí i obyčejná od ťamanů + dvě chemická světla
– Příbor
– Teplé oblečení, minimálně spodní, ve sklepě je chladno
– Izotermická fólie a turistická pláštěnka, obojí je tak malé a lehké, že nemá smysl to nemít.
– Fasádní motérpáska, přilne i na nerovnou zeď + malířská fólie (na utěsnění oken, vytvoření toaletního koutku ap.)
– Uzavíratelné zip-lock i obyčejné mikrotenové pytlíčky (hrst) na odpady, jeden velký silnostěnný plastikový pytel.
– Poznámkový blok, tužka, fixa
– Upomínka, že mám vzít doklady: Nájemní smlouvu a rodné listy.
– Toaletní papír, kartáček na zuby, pasta, tekuté mýdlo (malá balení)
– Provázek, cca 5 – 10 metrů.
Já tam mám ještě mapy pro případ přesunu, doporučuje se nějaká dobře čtivá knížka nebo společenská hra. Roušky, gasmasky, filtry a jódové tabletky mám bokem ve zvláštní brašně.
Ex-hejtman Vysočiny Běhounek v rádiu: Dali jsme ty peníze (několik miliard, pozn. red.) prostě do té Sberbanky, mimochodem nám ji doporučovalo i okolí p. prezidenta. A hlavně já jsem doktor, já tomu nerozumím. Mně řekli na Hradě, že je to pojištěný. Oni neřekli, že jenom trochu.
Každý učitel informatiky by měl jednou zakládat žákům e-maily.
– já už mám
– já už mám ale nevím heslo
– já už mám, ale vlastně nevím jméno
– já už mám, ale heslo má mamka
– já nemám, založím si
– jak si založím, mně to píše, že je heslo slabé
– po mně to chce telefonní číslo, já ho nevím
– mně nepřišel kod (žák mi ukazuje sms od seznamu ve tvaru „váš kod je xyz“)
– po mně chce google ověření na mobil, ale já už mám jiný mobil
– mně se nejde vytvořit e-mail (žák se ovšem přihlašuje, nevytváří nový)
– mně se nejde přihlásit (žák ovšem vytváří e-mail, nepřihlašuje se)
A mnoho dalšího. Zatím jsem ohledně výuky informatiky nic horšího nezažil. A to si dokážu představit stovky rad, jak to mám správně dělat.
z internetů:
jedna kolegyně, která je opravdu nerada sprostá, jednou dala do pléna: třikrát hrom do jogurtu!
Graham!
Too much. Uplne postaci tohle:
něco tam chybí, nebo je to metavtip?
Chybi. Dvema zpusoby jsem odesilal link na obrazek a bez uspechu. Uz se mi nechtelo.
Nevěděl jsem:
Uhlí mohlo vzniknout jenom v té krátké fázi vývoje, kdy už rostliny zdřevnatěly, ale bakterie se to ještě nenaučily žrát. Uhlí už dneska nemůže vzniknout.
To je stejny jako krokety z Bowlu.
Apropos, kdyz jsme u toho…
Den, cas?
Grehema jsem potkal a prý čtvrtek.
Tak čtvrtek 18 h a uvidíme, kdo co napíše.
Ok
Ok
Mam pure Roborally. Vezmu ho?
No samozřejmě, to prostě musíme odehrát alespoň jednou, když už o tom asi 6 let mluvíme.
A nauč se pravidla. Můžeš sem i hodit jejich fotku, pravidel, at si to můžeme pročíst.
(já vezmu pak další hry, když bude čas a nálada)
Anekta trapas, tak čekám na tipy.
Ta Pákistánsko-Indická státní hranice:
Každý den večer v době západu slunce se na hraničním přechodu Wagha – Láhaur odehrává velkolepá podívaná – rituál uzavírání hranice a stahování vlajky. Je to oblíbená podívaná pro turisty. Někteří Indové a Pákistánci ji ale berou smrtelně vážně, jako soupeření znepřátelených stran a trochu to připomíná někdejší soupeření SSSR a USA v dobývání kosmu. Na pákistánské straně je vše laděno do zelené – barvy Islámu, naproti tomu indická strana září pestrostí barev. Na indické straně tančí dívky v rytmu indického disco-stylu a snaží se tak provokovat pákistánské muslimy, kterým jejich víra takovou „bezbožnou“ zábavu zakazuje.
Na obou stranách stojí obrovské tribuny, které se zaplní diváky – na indické straně mnoha tisíci, na straně pákistánské jich bývají pouze stovky, i když z blízkého 6,5 milionového velkoměsta Láhauru sem jezdí i městská autobusová linka č. 4.
Po obou stranách parádním krokem pochodují hraniční gardy v parádních uniformách s vysokými čepicemi, které ještě zdůrazňují obrovský vzrůst gardistů. Poté předvedou dokonalé „kvérgrify“ a velitelé gard přesně synchronizovaně stahují státní vlajky. Ty pak poskládají a v průvodu odnesou na noc uložit.
Tím končí jakási „oficiální“ část rituálu a začíná druhá část – volné pokřikování z jedné strany na druhou. Diváci soupeří, která strana bude křičet hlasitěji a vydrží to déle.
Indové provolávají: „India zindábád“ (= ať žije Indie!) a „Bhárat mátá kí džaj“ (= Matce Indii nazdar!) a Pákistánci zase: „Pákistán zindábád“ (= ať žije Pákistán) a „Alláhu Akbar“ (= Alláh je nejvyšší)
Je plno kulturních anomálií, které mě míjejí. Tady ti chodí jak naprostí kokoti, ale asi je to tradice. Další fandí kohoutím zápasům nebo zabíjení býků. Je hezké vidět, jak se civilizace vyvíjí. Až jednou zkolonizujeme Mars, tak se po měsící ti lidi tam povraždí kvůli barvě trenek.
Černošek dostal nějaký řád včera od Zemana. Stačí první 4 odstavce:
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/dotace-detsky-den-tk-plus-tk-plus-sport-miroslav-cernosek-david-rozehnal.A190321_465176_olomouc-zpravy_mip
Z netu:
Ale jo. Hele teď sledujeme dobývání Kyjeva, uprchlíky, je vidět, že tam jsou dva, resp. tři situace, přístupy:
1) Lidé na venkově, bydlící na svém, daleko od strategických míst a oblastí bojů – ti sedí doma, když to kolem nich práská, zalezou do sklepa. Jsou zvyklí být chvíli bez města, jsou zvyklí, že občas vítr shodí dráty, mají kde vyhloubit kadibudku. Ti by měli své schopnosti jenom prohloubit, tj. nakoupit osivo, hnojivo, jak píše p. Istral, zkontrolovat, jestli mají knot do petrolejky, koupit víc petroleje, případně doplnit petrolejku po babičce novou zplyňovací, ta má tisíc lumenů, při tom už se dá i operovat. Tihle lidé už na Ukrajině osm let mívají i vlastní agregáty elektrické energie. Důležitý je zdroj vody a přípravky k desinfekci, jako je Sagen nebo Chloramin či Savo, případně přípravky k filtraci vody, kvůli spadu – nejenom radioaktivnímu, ony i mastné saze z hořících tanků jsou hnusné.
2) Lidé na útěku. Buď mají vůz, nebo se vezou v busu, na náklaďáku, ale často jedni i druzí uvíznou v kolonách a jdou třeba 80 km k Polským hranicím pěšky. Tito lidé potřebují evakuační zavazadlo podkategorie, kterou bych nazval útěkovým zavazadlem. Kritériem je snaha zmenšit objem a hmotnost. Musí se to všechno vejít na záda. Dá se očekávat, že do tří dnů se dostanete někam, kde vám pomohou. Takže se připravte na třídenní turistický výlet za každého počasí na přelomu únoru a března. Tam nepotřebujete petrolejku, spíš dobrou obuv a pláštěnku.
No a finálně
3) Lidé v úkrytu. Pokud mají vlastní sklep, mohou si do něj věci připravit už dopředu, pokud ne a budou užívat kolektivního úkrytu, musejí si připravit batoh, se kterým se dá běžet. Takové krytové zavazadlo asi může být větší a těžší, než útěkové zavazadlo, protože s ním asi nepoběžíte daleko. Úkryt využijete v případě útoku na město, ostřelování, leteckého a jaderného napadení. Počítejte s tím, že tam budete muset tak tři dny zůstat, možná i déle. V Kyjevě teď mají v metru problém, protože stovky lidí celé dny v podzemí, to znamená hodně exkrementů. Odpady a zplodiny jsou v tomhle případě větší problém, než zásoby. Přitom by stačilo pár silných pytlů na stavební odpad – které se navíc dají využít jako Žďárského pytel při přespávání venku v dešti a na větru.
Jo a pak je tady ještě případ
4) Lidé, co zůstanou doma. Došlo k atomovému napadení města, vy bydlíte na okraji (proti větru), takže se vám to víceméně vyhnulo, a nemáte nějakou chatu za městem, kam byste utekli. Pokud je statika domu v pořádku, jste v zásadě v pozici lidí po živelní katastrofě. Okna jsou vymlácená, elektřina, voda a odpady nefungují. To v zásadě ani nemá smysl jít do sklepa, protože druhý útok nejspíš nebude a podmínky ve sklepě budou stejné, jako v bytě, akorát tam bude tma a nebude tam postel.
V takovém případě asi dává smysl utěsnit jednu místnost, dekontaminovat ji (setřít všechen prach a popel) a žít pár dní v ní. Bude třeba vyrobit improvizovaný filtr vzduchu, který by umožnil vpouštět dovnitř čerstvý vzduch, ale zachytával prach a popel.
A teď úkrytové zavazadlo konkrétně.
Zadání:
– Pro klid duše
– Teď na krizi
– Bydlím v bytě na kraji města a soused má hluboký sklep, kdyby něco, zaběhnu tam a počkám tam, než nás hasiči evakuují nebo než bude jasné, že žádní hasiči už nejsou. (3 – 5 dní)
Budu potřebovat:
– Batoh, do kterého to všechno dám. Bude toho asi tak 50 až 80 litrů, lehké, ale objemné věci (=deka) se dají připnout zvenčí.
– Voda. Počítejme 2 litry na osobu a den, takže minimálně 6 litrů. (U standardního evaukačního zavazadla se s vodou nepočítá, protože pro hasiče je to nejmenší, dovézt do ev. centra balenou vodu, ostatní věci jsou problém.)
– Jídlo. Moje volba jsou masové konzervy, pražská šunka, lanšmít a podobně. Jsou těžší, než dehydrovaná strava, ale už v sobě obsahují tu vodu, kterou byste dehydrované stravě stejně museli přidat. Dají se jíst i studené, takže např. v krytu, kde je málo vzduchu, nemusíte rozdělávat oheň na vaření, můžete je jíst i za jízdy náklaďákem. K tomu jsem přibalil hromádku proteinových tyčinek, to je energie sbalená na cesty. A balíček krekrů. Jsou sice zbytečně velké a málo výživné, ale jíst maso jen s masem se člověku ekluje. (To všechno je také levné a člověk je zvyklý s tím pracovat a když krize pomine, tak se udělá normální oběd z konzervy.)
– Léky. Já jsem turista s děckama, ta se každou chvílí někde poškrábou, takže už mám sbalený malý kompaktní balíček se základními věcmi, navíc manželka je alergik, takže i prášky pro ni. Počítám, že v krytu mohu dostat průjem, chřipku, mohu být poraněn střepinami, mohu mít prach v očích. Plus se může přihodit i nějaké velké, závažné poranění, tak jsme přihodil ještě i pár obvazů. K lékárničce později. Důležité je, že tyhle věci mám mimo domácí lékárničku a že když kupuju nové věci do domácí lékárničky, tak aktualizuji i turistickou. V případě potřeby mohu vzít balíček a jít, nemusím vyhrabávat jednotlivé věci ze skříně.
– Alumatka nebo karimatka, podle toho, kolik máte místa.
– Deka nebo spacák. Deka má výhodu, že se do ní dá zabalit nebo že se z ní dá udělat plášť či záclona. Také se dá dlouhodobě skladovat. Klasická komunistická larisa z polyesteru je lehká, poměrně teplá a rychle schne. Vlněná deka je těžká a při skladování do ní vlezou moli, ale můžete jí užít k hašení kolemjdoucích, kteří to do krytu nestihli. Spacák stačí menší ke stejnému komfortu, ale prý mu škodí, když je v obalu skladován dlouhodobě.
– Nožík a otvírák na konzervy
– Sirky a svíčky, tuhý líh
– Svítilna, v mém případě na kličku, ale ona stačí i obyčejná od ťamanů + dvě chemická světla
– Příbor
– Teplé oblečení, minimálně spodní, ve sklepě je chladno
– Izotermická fólie a turistická pláštěnka, obojí je tak malé a lehké, že nemá smysl to nemít.
– Fasádní motérpáska, přilne i na nerovnou zeď + malířská fólie (na utěsnění oken, vytvoření toaletního koutku ap.)
– Uzavíratelné zip-lock i obyčejné mikrotenové pytlíčky (hrst) na odpady, jeden velký silnostěnný plastikový pytel.
– Poznámkový blok, tužka, fixa
– Upomínka, že mám vzít doklady: Nájemní smlouvu a rodné listy.
– Toaletní papír, kartáček na zuby, pasta, tekuté mýdlo (malá balení)
– Provázek, cca 5 – 10 metrů.
Já tam mám ještě mapy pro případ přesunu, doporučuje se nějaká dobře čtivá knížka nebo společenská hra. Roušky, gasmasky, filtry a jódové tabletky mám bokem ve zvláštní brašně.
Ups, Moldavsko rip
https://twitter.com/r_netsec/status/1498776456351993857/photo/1
Ex-hejtman Vysočiny Běhounek v rádiu: Dali jsme ty peníze (několik miliard, pozn. red.) prostě do té Sberbanky, mimochodem nám ji doporučovalo i okolí p. prezidenta. A hlavně já jsem doktor, já tomu nerozumím. Mně řekli na Hradě, že je to pojištěný. Oni neřekli, že jenom trochu.
Tak prý je to fake.
Babis mel pravdu kdyz rikal ze pokud budou piráti ve vládě budeme mit uprchliky ubytovany na chatach.
Režisérů by mělo být o Trošku méně.
No ty krávo:
Russian Defense Ministry: Kiev is trying to use civilians as human shields
Stůl zarezervován.
Je anketa nevhodná?
Pokud ještě někdo napíše, že ano, dám ji pryč.
Dám ji pryč. Nejen proto, že mi došlo, že to „kulka“ vyznívá, jakože daný člověk bude střelen. Přestože jsem to myslel naopak, jakože on střílí.
Do ankety můžete vymýšlet další osoby do války.
Každý učitel informatiky by měl jednou zakládat žákům e-maily.
– já už mám
– já už mám ale nevím heslo
– já už mám, ale vlastně nevím jméno
– já už mám, ale heslo má mamka
– já nemám, založím si
– jak si založím, mně to píše, že je heslo slabé
– po mně to chce telefonní číslo, já ho nevím
– mně nepřišel kod (žák mi ukazuje sms od seznamu ve tvaru „váš kod je xyz“)
– po mně chce google ověření na mobil, ale já už mám jiný mobil
– mně se nejde vytvořit e-mail (žák se ovšem přihlašuje, nevytváří nový)
– mně se nejde přihlásit (žák ovšem vytváří e-mail, nepřihlašuje se)
A mnoho dalšího. Zatím jsem ohledně výuky informatiky nic horšího nezažil. A to si dokážu představit stovky rad, jak to mám správně dělat.
Tenhle svet neni pro lidi.
A nekteri z nich ani neumi plavat!
Song of Bloom. Logická / artová hra na mobil. Pro Jabko i Android. Dohráno a za mě super.
dle mého googlení to pro android nikde není
nasel jsem APK ke stazeni, ale to je vetsinou bezpecnostni riziko.
hod odkaz
https://baixarapk.gratis/en/app/1479162134/song-of-bloom
Ale nestahoval jsem, takze to mozna bude za nejakym paywallem.
Tam jsem se taky dostal a na plno dalších odkazů, nikde nic.
Někdo kdo se nestydí zamluvte na bowlingu ten rohový stůl.
Zkusto
Kdo bere RoboRally? Já ve škole mám, ale školní, kdyby měl někdo svoje, asi by bylo lepší. Plánuju to polít svým pivem.
Ja myslel, ze mas to moje Roborally! Jestli to neni moje, pak nevim, kde je.