Temna nad Almirem

1. Úvodní setkání
2. Pátrání po raubířích
3. Korllové
4. Chmurná rybí budoucnost
5. Goblini a vlkodlak
6. V jeskyni banditů
7. Jeskyně přání
8. Na voru
9. Zen, lovec žen
10. Entomologové
11. Zase vlkodlak
12. Zajatí v dole
13. Dlouhá cesta
14. Divočák fener
15. Na sever
16. Na poušti
17. Ojglnojšt
18. Prodejci
19. Tajná chodba
20. Zemětřesení
21. Truhlička v řece
22. Potrestaná šikana
23. Nekromancer
24. Hrochonožec
25. Smrdutý zdechlín
26. Za strejdou
27. Skřetí město
28. Cesta do pravěku
29. Pryč z pravěku
30. Soška od hrochonožce
31. Bramborfest
32. Uhranutá Nikita
33. Zase nás honí
34. Skyrop
35. Záchrana trpaslíka
36. Nákupy
37. Piráti
38. Karavana

 

Úvodní setkání

       Slunce těsně nad obzorem a kokrhající kohout těm důvtipnějším naznačuje, že začíná ráno. Na hřbetu rychlého sokola letíme nad zemí Kalevou, která je součástí velkého světa Almiru. V dálce vidíme velké věže a hradby hlavního města Elšumy s králem Ninkthem, když v tom náš sokol změní směr letu a letí směrem na jih, blíží se k menší vesnici, která měla-li by informační ceduli s názvem, jistojistě by na ní byl její název – Smrková. Ještě než se sneseme níže, pohledem rychle obhlédneme zemi od obzoru k obzoru a neunikne nám množství zemědělců, kteří již od rána sejí, sklízí – podle nálady – obilí.

       Ale již sokol náš nese se níže a níže, kousek od vesnice, ve které čilý ruch na náměstíčku dává tušit přípravám na tradiční každoroční Slavnosti bramborové sklizně. Všude obilí, jen v okolí Smrkové brambory, napadne nás. Snášíme se ještě níž, na okraj vesnice ke kopce sena. Co může být tak zajímavého na kupce sena, to snad spíše támhle u kostela zasvěceného Bezejmenému bohu, kde staré tetky hovoří, spíše pomlouvají, seveřany, kteří stále věří v boha Tiamata, tam by snad více zábavy bylo.

       Když v tom z kopky vidíme pohyb a hle, koukáme do tváře opilému, statnému barbarovi Památníčku. Nesměj se, čtenáři, jeho jménu, pomni, jak jednoduché bude si jej zapamatovat. Bramborovo lihový opar napovídá, že včera Památníček notně popil, na papíru, který svírá v ruce luštíme, že se jedná o vstupenku na turnaj, který bude probíhat během slavnosti.

       Nechme však na chvíli Památníčka jeho kocovinovému osudu a přemístěme se na náměstí. Bedny, brambory, stánky, bedny s bramborami a stánky s bednami. Malé děti pobíhající po návsi, které co chvíli některý z obchodníků okřikne. Návsi pomalu kráčí starosta Drábek, vše pozoruje a z tváře čteme, že vypadá spokojeně. Náhle se však při pohledu na stánkaře zamračí, jako by si na něco vzpomněl, začne se rozhlížet a rychlým krokem směřuje k mladé dívce, která sedí na bedně od brambor a vyřezává si píšťalku. „Nikito, jestli si chceš dnes vydělat, měl bych pro tebe úkol – každou hodinu obejdeš všechny stánkaře a vybereš od nich po zlatce. Peníze mi vždy hned doneseš a pokaždé si jednu zlatku budeš moci nechat, souhlasíš?“ Aby ne, Nikita přikyvuje a jde se hned porozhlédnout po stánkařích, jak vypadají a kde mají stánky. Během své pochůzky si všimne další postavy, která nás bude příběhem provázet – velký, statný půlelf si to šine náměstím s klackem v ruce. Vypadá to, že se také přihlásil na zápas. Mezi místními chasníky budí svojí postavou respekt, ještě tak pořádný meč kdyby tak svíral v ruce. Ilidan, tak se jmenuje, směřuje tam, kam byste asi čekali – do místní hospody, kde nad bramborovým pivem bude jistě promýšlet bojovou taktiku.

       Ilidan tedy vychutnává škrobový mok a my se posuňme v čase na počátek oslav bramborové sklizně. Na z prken sbité pódium nastupuje známá agrofolková kapela Obřádek a její hity „Moje vidle, tvoje hrábě“, „Mimo brázdu“, „Neposlušné gumáke“ a „Bram bram Bora! Bora!“ spolehlivě uvedou místní občany do varu. Obchodníci vyvolávají své nabídky, kočky se motají návštěvníkům mezi nohama, před kovárnou se rozcvičují první borci na zápas, mezi domy přichází i Památníček, v jehož pohledu je vidět mírné opovržení a po chvilce okounění se vrací zpět do hospody, kde doteď trávil svůj čas. Vzduchem se co chvíli mihne brambora hozena některým z rozverných dítek, které marně jejich rodiče, prohlížejíce si poslední výkřiky módy v podobě sukní z bramborových natí a cepů s odlehčenou rukojetí, okřikují. Obřádek končí svoji mírně protielfí píseň „Teplé uši ti nesluší“ a na pódium přichází organizátor zápasů, který zahajuje souboje dvojic. Nebudeme zabíhat do detailů, za zmínku stojí snad jen souboj Iliana s místním synem bednáře, který po slibném začátku končí v bezvědomí v rukou dvou hraničářů v ošetřovatelském stanu. Tito pro nás zatím bezejmenní ranhojiči budou v dalším příběhu hráti nemalou roli, zatím si vystačíme s tvrzením, že jim jejich práce jde od ruky a dle mínění slečny Nikity po sobě snad i pokukují, důkazů však nemáme.

       Finálový souboj svedl dohromady naše dva hrdiny, barbara Památníčka a půlelfa Iliana. Až pískot přihlížejících naruší jejich opatrný taneček „krok vpřed, dva zpátky“ a vrhnou se na sebe. Ilian sezná, zač je toho ve Smrkové hůl a oba hraničáři jej rychle o pár kol později uzdravují. Zatímco dobitý Ilian popíjí pivo a přehodnocuje svoji taktiku, Památníček obdivuje meč, který vyhrál a s trochu těžkým srdcem se loučí se svojí dubovou holí.

 Nikita svým rázným přístupem vybírá po zlatce a přemýšlí, že by si mohla koupit nové nože a přidat několik skrytých kapes do své zlodějské vesty, když v tom se námětím nese povyk. Do vesnice přijelo asi 6 mužů na koních, kteří drancují, bijí a kradou, co se jim zamane. Nikita rychle běží pro Památníčka s Ilianem, kteří neváhají a hrdinný Ilian, který asi stále nemá dost, se postaví jednomu z nájezdníků, dostane hruškou meče tečku a sune se k zemi. Z nám známých osob přibíhají i oba hraničáři, ale očividná převaha zločinců dává vzniknout trapné situaci, kdy se všichni jenom koukají, jak jsou ničeny stánky, brány bramborové placky bez placení a kopány chudáci kočky.

       Nájezdníci naštěstí po chvíli vesnici na koních opouští, přibíhá starosta a po obhlédnutí spouště si zve tuto partu – tedy zlodějku člověka Nikitu, barbara Památníčka, půlelfa Illiana a oba hraničáře rasy zatím neznámé k sobě do kanceláře.

Zde dostávají nabídku, kterou nemohou odmítnout – zjistěte informace o nájezdnících a vyplatím vám 50 zlatých, popř. 100 zlatých jako příplatek, pokud to budou opravdu hodnotné informace. Vypadá to, že starosta nemá s penězi problémy a nerad by do této záležitosti, která se zde nestala poprvé, zatahoval státní instituce.

Zde náš první příběh končí. Jak dopadne sledování naší skupiny, jak spolu budou vycházet a kolik jich při prvním společném dobrodružství umře?

Bezejmenný ví.

 

15.10.2015

2. Pátrání po raubířích

       Tryskem uhání pět statných koní a na nich pět bojovníků v lesklých zbrojích se vztyčenými zbraněmi připravených pomstít nepravost – by se psalo, pokud by naši hrdinové byli na 32. úrovni. Zatím jsou však na první, a tak vidíme, jak se po blátivé cestě pěšky trmácí pětice dobrodruhů krátce po obědě s jasným úkolem – zjistit, kdo jsou zač ti, kteří včera narušili bramborové slavnosti.

       Na prvním rozcestí se dají dva hraničáři do práce a brzy zjistí, že mířili směrem na sever. Za tmy dorazí k vesnici Polesí, která je celá chráněná dřevěnými palisádami. Stráž u okénka chce 10 zlatých, což je polovina všech peněz, které u sebe naši hrdinové mají. Ani ženské křivky krásné Nikity burana neoblouzní a tak je vymyšlen plán – Nikita přeleze do vesnice a zjistí informace.

       První opravdová Nikitina akce! Mrštně se vymrští na palisádu, hodí si 99 % – skoro kritický neúspěch – na tichý pohyb a tak šlápne do kýble s olejem. Naštěstí ji nikdo neslyší a tak po namazané nohavici sjede do tiché uličky, ze které se vydá na obhlídku vesnice. Skončí kde jinde, než v hospodě. Využije veškerý svůj šarm, aby svedla místního jednoduššího mlynáře Milana, který jí slíbí, že pod příslibem zítřejšího sexu z mlýnského kola zjistí, co je těch 6 lidí na koních zač.

       Ráno však hraničáři bystrým okem před bránou poznají, že stopy vedou také ven z vesnice – vypadá to, že již včera vyjeli pryč. Přesto jsou přehlasováni. Informace zjišťujeme jak u zelináře s plesnivým ovocem, tak u kováře – Ilidan neuspěje. Památník (ne Památníček, minule jsem to popletl, milý čtenáři) se snaží svými metodami zastrašit hostinského a z něj získat informace. Získá leda tak… řekněme málo. Zlodějka Nikita poté, když je v hospodě sama, zjistí za 8 zlatých (nikdy to družině nepřizná), že mířili do vesnice na jihu – do Vlkavy, kde je nejspíše hlavní šéf – Berta.

       Jedeme na jih. Na křižovatce se oba hraničáři mírně mračí na PJ, že včera nenašli i ty stopy na jih, jsou však ignorováni. Cestou spatříme v dáli i divný oblak u země – mlhu, ve které svítí dvě světýlka. Mlha se pomalu sune na stranu, a když zmizí do lesa a my přijedeme blíž, vidíme, že na zemi leží jeden z oné šestice – mrtvý Vilém. Prohledáme, vezmeme si potřebné oblečení a zbraň a jedeme dál. V lese zahlédneme světýlko.

       Tichým plíživým pohybem se jistě nejpotřebnější člen naší skupiny, Nikita, vydá na obhlídku lesního srubu. V něm nalézáme další dva z povedené paty raubířů a z rozhovoru Nikita zjistí, že k ránu mají přijet další dva i s hlavním vůdcem Bertou.

Následuje hodinové plánování útoku na 2 opilé ospalé ožraly.

       Akce začíná.

       Normálně je svážeme.

       Následuje výslech, Berta je synem zemana Berty. Co teď? Nikita se bojí zapletení do vyšší politiky, nakonec je rozhodnuto, že půjdeme pěšky se svázanými zajatci do Smrkové – zajatci jsou důkaz, plus předáme všechny informace, zejména jména a to, že jejich vůdce je syn zemana.

       Jdeme, jdeme, samozřejmě zabloudíme, tak se držíme blízké řeky proti proudu. A po delší době narazíme na – temnou polozbořenou stavbu s cedulí „Návštěvy s teplou krví vítány, pro ty se studenou máme práci.“

       Nikita, Ilidan a Památník nevěří na bubáky, hraničáři jsou ostražití. Tu kostra, tam kostra, tuhle mrtvý válečník. V patře mrtvý probodnutý upír, na zemi válečníci, Ilidan má konečně dlouhý meč, usmívá se. Jdeme dolů do sklepa a tam nás vítá trojice kostlivců. Nastává roztomilý souboj v místnosti o velikosti menší spižírny, kostlivci zabiti. Nikita objevuje tajný vchody, něco se zvrtne a je mírně zavalena kamennými dveřmi – jedná se však jen o tajný východ ven.

       „Vyzívám ťa upíre smrdutej na souboj, vylez ven srabe“ nebo tak něco ozve se najednou zvenku. Vyjdeme ven a tam nás čeká jistě brzy další člen družiny – o svůj dvojkolák se opírající přiopilý trpaslík Zoltan. Veselá a bodrá to kopa, po jehož stopách dvoukoláku směřujeme se zajatci doufajec že do Smrkové za starostou a pro 150 zlatých.

       Brzy bude večer a v někde v lese je stále onen tajný, dvousvětýlkový jedovatý mrak…

 

2.11.2015

3. Trollové

„Měl jsem ženskýýýý,

všechny hezkýýýý,

každá mělááááá

velký ceckýýýýý“

       Čtenář promine, ale právě tuto píseň museli naši hrdinové poslouchat z úst trpaslíka počas celé jejich cesty se dvěma zajatci zpět do Smrkové. Na dohled od vesnice se i díky PJ domluvili, že Nikita půjde informovat starosty, co s nimi. Starosta potěšen, že nevzbudili ve vesnici rozruch, který hrozil i případným kamenováním, přispěchal hned na místo setkání, tam zajatce převzal, předal 150 zlatých a odkráčel zpět do vsi.

       Peníze! Jde se nakupovat. Zlodějka Nikita využívá svého šarmu a nepodaří se jí nakoupit nic, ni koženou zbroj, ni pochvu na záda, pouze na velkou tupou sekeru s prožraným topůrkem dostane nabídku 60 zlatých. Nepřijímá, tak si ji jde trpaslík posléze koupit sám za 15,05 zlatých.

       Večer v hospodě vyzve Nikita trpaslíka na soutěž v pití, po čtyřech „bramborácích“ (bramborové pivo) neví o světě a jen tak tak nedojde k nedobrovolnému koitu s (asi nejen) trpaslíkem. V hospodě jsou hrdinové kontaktování cizím pánem, že by měl pro ně práci, zítra se domluví.

       Ráno Nikita vyfackuje chlípného trpaslíka, který však v alkoholovém opojení ve stáji na slámě moc nevnímá. Nikita tedy sama bloumá poloprázdným náměstím, kde ji osloví onen pán ze včerejška – pan Noček – s tím, že by šlo o doprovod jeho vozu do vesnice Habrová, protože se kolem cesty mohou objevit vlci. 2 zlatky na osobu naše nové zbohatlíky zrovna nenadchnou, to až nabídka možnosti získání dalších kontaktů pro případné pracovní nabídky v Habrové.

Inu, vyražme.

       Nikita s Ilidanem rychle běží k vozu s bramborami ujmout nejlepší místo, aby po chvíli, kdy Ilidan vyhrál oba zjistili, že každý měl o představě nejlepšího místa jiné mínění – zatímco Nikita utíkala na kozlík vedle Nočka, Ilidan se uhnízdil na hromadě brambor a jedeme. Ilidan si cestu krátí tím, že po kolemjdoucích háže brambory, je umravněn, ale přesto dokáže trefit malou holčičku do hlavy. Holčička pláče, Ilidan se směje.

       Přípravy na první noc v lese jsou v plném proudu, hraničář Matlock – Hermann Frodith se vydává ulovit pro své přátele něco dobrého do lesa, vrací se s mrtvou vránou a tak všichni žmouláme u ohně sušené maso, oheň nás má chránit celou noc před vlky. Tuto noc vlci nepřijdou, jedeme dál.

       Když utáboříme na druhou noc, Hermann se opět vydává na lov a hle – tu ho vidíme, jak se vrací a přes rameno má mrvou srnku! Nastává dlouhá diskuze na téma prodat či neprodat srnku Nočkovi, nakonec půlku sníme a druhou schováme. Vše vypadá v pořádku do chvíle, kdy během hlídky trpaslíka Zoltana těžké kroky naruší klid lesa a trpaslík svým termoviděním sleduje postavu, která bere jednu ze šesti ovcí, jež jdou celou dobu s námi, a prchá s ní do lesa. Rychle budí ostatní, hraničář se snaží najít stopy seč to jde, však zjišťuje pouze, že se nejednalo o člověka ani o zvíře, ale chodí to po dvou velkých nohách.

       Ráno se pod vidinou peněz, které nám Noček za vypátrání této obludy nabídl, vydáváme po stopách. A hle – támhle leží – velký, mechem porostlý něco jako obr. Smrtelný plán hrdinů na zabití ve spánku dostává trhlinu hned zpočátku, kdy Noček vykřikne hrůzou a obra vzbudí. Nastává bitka, ve které nám výrazně pomáhá fakt, že obr je již od něčeho či někoho zraněn. Smrtelnou ránu zasazuje Nikita svým krátkým mečem a hraničář vztekle seká do pařezu, že si ani nesekl. Ilidan odděluje hlavu jako důkaz, v další vesnici se třeba bude hodit, přeci jen – les je nyní pro vesničany o něco bezpečnější.

       Ilidan nemá velké sociální dovednosti, když dorazíme do Habrové, všem ukazuje hlavu, jen tak tak se nám podaří mu zabránit vzít ji i do hospody. Nechá ji tedy před dveřmi. Netrvá dlouho a je sprdnut Nočkem, že nechávat hlavu před hospodou je nechytrý nápad.

Noček nás vede za místním zámožným kupcem a hlavním překupníkem Benem. Beno se zajímá o naše noční dobrodružství, trpaslík Zoltan a Ilidan začínají mluvit jeden přes druhého, čímž vzniká jedna z nejvtipnějších situací celého dračáku. Nakonec se přeci jen dostaneme k zadání – něco zabíjí v okolí zvířata a dokonce i kupce i s pěti strážnými. Máme zjistit, co to bylo. Z jednoho z Benových strážných svlékáme s Benovým svolením jeho koženou zbroj, za tu dostává obyčejnou vycpávanou, je rád alespoň za tu, ale jen chvíli, protože o vycpávanou projeví zájem trpaslík a strážný tak zůstává ve spodkách se slzou v oku.

       Dostáváme pohůnka Méru, který nás nejprve zavede do lesa k lesnímu dědovi Žaludovi. Tento postarší senil mluví jen s hraničářem a sděluje nám chmury – střípky ze života trollů. Tito loví ve skupinách, velmi nebezpeční, bojí se ohně a dobře slyší.

Následně nás Méra dovede na místo přepadu kupce a strážných, nikde nic, Méra raději zdrhá pryč, my kujeme plán. Plán ukut. Seženeme 3 ovce, na paloučku v lese je uvážeme doprostřed a čekáme. Dočkáme se. Na okraj paloučku pod rouškou noci vstupuje trollí samice se dvěma malými trollaty. Žerou ovci a poté odcházejí.

Ráno je stopujeme, objevíme je, jak spokojeni spí, kolem nich několik koster.

Úkol splněn, ale co bude dál? Zabít, nezabít? Sežrat, nesežrat? To vše mají naši hrdinové ve svých rukou.

 

9. 11. 2015

4. Chmurná rybí budoucnost

       Hrdinové se mlčky shodnou a tiše jako tichošlápci pomalu opouští místo. Přeci jen, znají své schopnosti a počet životů. Po příchodu do Habrové jde Herman vybrat 100 zlatých od Bena za info o trollech a díky svým vyjednávacím schopnostem získá i bonus 50 zlatých za informaci o tom, že na trolly platí oheň a mají dobrý sluch. A spí.

Všichni se z peněz radují a jde se nakupovat, zejména oblečení, začíná být sychravo a winter is comming. Trpaslík si objednává obouruční sekeru, za kterou nechává zálohu 8 zlatých. K našemu překvapení se k hospodě vrací se svojí nejoblíbenější věcí vůbec – poctivým dvoukolákem. Je na něj právem pyšný a v hospodě to pěkně roztáčí. Útrata jde na Bena a tak se hrdinové nijak nešetří, pivo teče proudem, Nikita stále objednává sušené mase, které si cpe do zásoby všude do oblečení.

       Když se jde trpaslík vymočit před hospodu a také se pokochat pohledem na svůj dvoukolák, zjišťuje, že na tento mu někdo nanosil balíky slámy a zboku napsal „TRPASLÍK JE OSEL“. To ho rozžhaví doběla, snaží se stopovat, což mu před hospodou jde víc než ztěžka. Vrací se do hospody a donutí pohůnka Méru, aby mu dvoukolák hlídal za tuplák piva. Když ho jde po chvíli zkontrolovat, Méra spí na dvoukoláku, na který přibyl nápis „A ABSTINENT“. Trpaslík se nezná, řádí a Méra mizí do noci. Zoltan jde pro přiopilého Hermana a nutí ho, aby našel stopy. Pivem ovlivněný Herman si je jist, že od dvoukoláku vedou jasné stopy – a ukáže směrem, kterým utekl Méra. Trpaslík si to však vyloží po svém a už si to štráduje nočním náměstím naproti směrem k baráku, na který Herman ukázal.

       „Vstávat!“ zařve a zabuší na dveře. Rozespalá postava vykoukne z okna. „Co to má kurva znamenat!?“ zařve na něj trpaslík. Chvíli se spolu dohadují, leč nedohodnou se a naštvaný trpaslík se vrací do hospody.

       Pijeme, pijeme a kolem půlnoci si k nám přisedne na první pohled bohatší hejsek ze střední vrstvy. V dobrém rozmaru ho pohostíme, povídá, že zde čeká na své dva kamarády. Ti opravdu po chvíli dorazí a našim hrdinům zhořkne pivo v hrdle. Poznávají ony svázané zajatce, které dopravili do Smrkové. Rychle jim dojde i to, že oním zbohatlým hejskem není nikdo jiný než obávaný vůdce těchto lumpů – Berta mladší.

       Naštěstí to vypadá, že je s ním rozumná řeč. Chce pouze, abychom opustili jeho území a už se sem nikdy nevrátili. Ošíváme se, ale na první pohled vyšší level nepřátel nám nedává mnoho jiných možností. Vyjdeme ven a potupně odcházíme několik kilometrů do lesa. Tam dojde k něčemu nečekanému – všechny nás zmlátí jak dobytek. Ilidanovi dokonce rozšlápnou a rozlomí tím prsty na ruce. Omdlíme.

Probouzíme se v chalupě a zjišťujeme, že nás zachránil starý děda Žalud. Zázračně nás i uzdravil, Ilidan má prsty v pořádku. Nemáme zbroj, leč zbraně a věci nám zůstaly. Plán Berty byl jasný – chtěl nás nechat na cestě, kde by nás sežrali trollové, proto nám nechal zbraně a věci, zbroj nám sundal, ať se trollům lépe zažívá.

       Žalud nás nasměruje pryč z lesa, za řeku. Zde složíme přísahu, že jednůc se vrátíme a ukážeme Bertovi, že… prostě že ho zabijeme.

S chmurnou náladou a s žádnou vizí do budoucna se prostě trmácíme k nejbližší vesnici. Večer však uloví hraničář Erlin kance! Pořádně se najíme a ráno pokračujeme dál.

       Na cestě potkáme vůz s hysterickou ženou – dítě jí prý v noci odešlo do lesa, muž se jej vydal hledat, ale ještě se nevrátil. Stopujeme až ke stromu, na kterém je polomrtvý otec a pod stromem 4 vlci. Nastává souboj, vyhráváme 4:0 a rychle běžíme dál hledat dítě. Toto nalézáme již mrtvé ve společnosti dvou hodujících vlků. Další boj, 2:0 a popřát upřímnou soustrast matce. Na cestě se mezitím objevila větší karavana vozů, která jede do Kapřína. Nemáme kam jít, jedeme s nimi.

       V polorozpadlé chudé rybářské vesnici Kapřín nabízíme samozvanému „starostovi“ porybnému Sikitovi své služby. Nikita šije sítě, hraničáři se učí lovit ryby, Zoltan pracuje na opravě palisád vesnice a Ilidan stlouká sudy na ryby (asi).

       Vypadá to, že takto strávíme zbytek našeho dobrodružství.

       Osud (nebo PJ) tomu však chtěl, že se Herman dozví o ostrově uprostřed jezera, na který kdo odjel, již se nevrátil.

Tak tam jedeme.

       Spousta ovcí, spousta koz. To by se vesničanům z Kapřína líbilo! Ještě tak zjistit, proč se odsud nikdo nevrátil. Není to tak těžké – po kratší vycházce skalnatým a rovinatým územím vidíme v dálce horu, dole jeskyni a před ní velkého divného obra.

       Nastává obvyklá fáze – hodinová domluva, co dělat. Zkusit to po dobrém? Umí mluvit? Zabít ho? Jak, kdy? Obcházíme horu zleva a večer se Nikita vydává na průzkum. Obr spí!

       Nastává další obvyklá fáze – další hodinová domluva, co dělat? Co když je hodný? Zabít ho? Jak? Plán je nakonec vypracován. Tři potichu do jeskyně – Nikita ho poleje olejem, Ilidan ho mrdne po hlavě a hraničář Herman se též přidá. Pak všichni utíkají a u vchodu již čeká hraničář Elvin se zápalným šípem a trpaslík s lucerničkou, který celou dobu bude svítit (neumí chodit potichu, vzbudil by obra). Další část plánu je utíkat, co to jde a doufat, že obr uhoří.

       Jdeme na věc, všechno jde, jak zamýšleno. Nikita na místě čeká s nádobou s olejem, kdy chrstnout, napřažený Ilidan čeká na Hermana, Herman šlápne na větvičku a obr otevře oči.

Šplouch! (Nikita)

Námrd! (Ilidan)

Šťouch! (Herman)

Trpaslík svítí, jak nikdy, Erlin natíná tětivu luku…

…ale obr je mrtvý. Mocná rána na spícího obra do hlavy i při levelu 2 stačí i na spícího obra.

Radujeme se a až do rána znovu a znovu posloucháme nekonečné vyprávění Ilidana, jak se napřáhl a bouchl.

Napřáhl a bouchl.

Napřáhl a bouchl.

Napřáhl a bouchl.

Napřáhl…

…a bouchl.

 

23. 11. 2015

5. Goblini a vlkodlak

       A tak se hodovalo. Ovce chycena, Památník ji má upéct, ostatní jdou na průzkum, po návratu probudí Památníka a upečou ovci, Památník kopnut Nikitou do zadnice. Co nyní? Prozradit vesničanům ostrov plný ovcí? Nakonec šup s jednou ovcí na loď a zpět.

       Sikita se diví, jaktožepak se nám to dobrodruzi vrátili, ti jsou tajemní a lžou, co to jde. Ovce prodána za 6 zlatých, čímž se odstartuje matematická olympiáda – 453 ovcí x 6 zlatých = moc peněz! Plán na prodej ovcí je zatím uložen k ledu, protože se jednak večer hoduje a jednak se ve větší vesnici na jihu, v Zábřehu, pořádá nábor dobrodruhů do armády. Vychloubačný trpaslík se samozřejmě v opilém stavu poddá svému egu a všude vyřvává, jak jsme na ostrově zabili obra, vykutálená Nikita vše zachraňuje hláškou „On už je takový, hej trpaslíku, ještě bys jim mohl říct o tom upírovi, jak jsi zabil!“ A to je voda na trpaslíkův dvojkolák. Ohnivě vypravuje a v tu chvíli jej už nikdo nebere vážně.

       Ráno se s nepříliš těžkým srdcem loučíme se Sikitou a jeho rybolandem a vyrážíme na jih, do Zábřehu, na dvoukoláku táhneme opilého trpaslíka a hraničáře Erlina (který do konce dobrodružství nevystřízliví, protože nepřišel).

       Cesta by ubíhala v poklidu, kdybychom nepotkali velký vůz a na něm – trpaslíka! Netrvá dlouho a již se tento nový – Orbán – objímá se svým kamarádem, probuzeným Zoltanem. Nabízí spoustu věcí na koupi, prodej, výměnu. Začíná nákupní euforie, ze které odcházíme s lepší zbrojí, zbraněmi a bez drahých kamenů a talismanu od mrtvého obra.

       Konečně Zábřeh. Na k řece se svažujícím terénu vystavěná to větší vesnice, ba co dím, snad i městys! Neztrácíme čas, vyhledáme velitele stráží Ronsna. Tento nabízí férovou práci pochůzkáře za 6 zlatých na týden, nebo nebezpečnější práci za 12 zlatých. Volba je jasná, fasujeme tmavě hnědé mundůry s bledě modrými lampasy a odcházíme se ubytovat na přidělené ubikace.

Večer kam jinam, než do putyky. Probíráme, co jsme se vše zatím dozvěděli – starosta Tobias, kovář Kovář, hostinec Do Dna, kostel s falářem otcem Salisem a hospodský Vorel s rodinou. Nikita si zaflirtuje s místními vojáky, aby poznala zvyky u posádky, když zjistí, že to nejsou vojáci, ale místní tovaryši, odchází.

       Budíček v šest, nástup u Ronsna a první úkol – na dřevorubce v lese něco leze. Z díry. Fasujeme koně a vydáváme se na místo činu. Zběžnou obhlídkou zjišťujeme, že to, co lezlo z díry, budou nejspíše metroví termiti, kteří vylézají z díry po vyvaleném stromu a žerou okolní dělníky. Voláním „Rozejděte se“ a „Neshlukujte se“ si získáváme respekt i u dřevorubce balancujícího na vyvráceném stromu, na kterého jeden termit též doráží.

       Bitva probíhá podle standardního bojového systému, poctivá řezničina, na závěr díru pořádně zahrabeme, vrátíme dřevorubcům identifikační průkazy, zapáskujeme místo činu a vracíme se hlásit Ronsnovi vítězství. Kývne hlavou a prohlásí, že služba nám ještě neskončila a ošetřit se můžeme po večeři.

       Během služby se dostaneme i do místního kostela, přestavit se otci faláři Salisovi. Po uvítacích formalitách, kdy každý musí vymyslet svoji modlitbu, nás otec zasvěcuje do dalšího problému – jeho posel, který mu měl donést z města Ife knihu nějakou tajemnou byl v lese něčím napaden a pobouchán a knihu ztratil v lese. To se nám hodí, neboť se faláře ptáme na tajemný flakonek, který našla Nikita u obra a prý by si nechal poslat z Ife jinou knihu, kdybychom se tedy podívali, co mu v lese mrzačí posly.

Poškrábaný posel nám druhý den dokonce sdělí, že to byl nějaký velký vlk, všichni se na sebe podíváme, ehmehmvlkodlakehm, Vojta se culí.

Ronson (nebo Ronsn) nám vystaví cesťák a vydáváme se na cestu.

Hledat knihu do lesa. Nu, plnili jsme již bláznivější úkoly.

       Cestou na místo činu přepadu vlkem zabrousíme i do chaloupky místní bylinkářky. Tato bodrá žena středního věku naznačuje, že pokud by to snad vlkodlak byl, pak by to chtělo stříbrné zbraně nebo alespoň na ochranu vlčí mor. To je rostlina. Bereme několik pugétů moru a štrádujeme lesem až na místo určení.

       Nikde nic, překvapí nás až zabodnutá šipka Ilidanovi do krku a po chvíli i Nikitě. Pronásledujeme nějakou malou svini až k jeho obydlí – mechovému ďolíčku, kde poznáváme malého goblina. Domluva jak s blbým, začne se objevovat myšlenka, že by goblin mohl knihu nalézt a mít ji někde mezi svými věcmi, ale jak ji dostat. Goblin se mazlí s panáčkem z trávy a že prý jeho kamarád goblin někde pryč a něco velkého a tak. Co se dá dělat. Jdeme směrem, kterým prý odešel a po chvíli stojíme před velkou jeskyní. Ložená past, tak tam jdeme.

       Klasika. Velká místnost, vzadu nějaký baťoh, uprostřed se vznáší harpyje.

       Zabijeme ji podle manuálu, jen Vojta neodolá jejímu zpěvu, je omámen a po celý souboj tupě kouká na svoji ruku, ze které si harpyje ukousla. Bereme baťůžek v očekávání knihy, uvnitř se však nachází, jaká to náhoda, velký valoun stříbra, ze kterého by se jistě daly vykovat nějaké ty stříbrné zbraně na vlkodlaka. Vzadu v díře najdeme druhého goblina, vypustíme v lese, vrátíme se ke goblinovi 1, ten už se mucká s goblinem 2, knihu samozřejmě nemá, ale naznačuje něco o muži v lese a o kostele. Ukáže nám chatu v lese a o kus dál kostel a jde se muchlat do mechu.

       A že jsme to my, nejdeme si ukout stříbrné zbraně na vlkodlaka, protože vlkodlaci přece přes den nefungují, ale vydáme se přímo k chalupě. Tam nikdo, když v tom se z lesa vynoří statný chlapík. Nastává dvojsmyslná konverzace typu „Nejseš třeba… něco… neměníš se třeba… co?“ Nakonec si nalijeme čistou horkou kaši, kolem které jsme chodili, a je nám navrhnuto, že pokud dobře zaplatíme, bude možná kniha. Celí se třeseme na bitku, ale chasník vypadá docela v klidu a taktně naznačuje, ať si vážíme faktu, že jsou naše těla stále pohromadě a ani z našich řezaných květin nemá až takový respekt, jaký bychom snad očekávali. „Kolik vám falář nabídl, když knihu donesete?“ ptá se. „15 zlatých“ hbitě blafuje Nikita a v duchu již vidí slíbených 60. „Cože? Jen 15?“ prozrazuje hraničář Herman promyšlenou lež, přichází o 20 zkušenostních bodů od PJ a Nikita v zoufalství přiznává 60 zlatých. Ukecáme to na 9 zlatých a pár drahých kamenů a potupně odcházíme do lesa, zpět, podat hlášení. Ale knihu máme. (snad je to ona)

 

8.12.2015

6. V jeskyni banditů

   A tak jsme se vydali za falářem předat knihu. Zřejmá radost nám udělala radost, další kroky směřují ke starostovi, kterému povíme, že za humny je vlkodlak. Menší odpočinek bychom uvítali, ale kdepak, zpět na šichtu. Prý na farmě u pana Kláska tomuto něco žere ovce. Vyrážíme.

  

   Ilidan s Nikitou vedou nelítostný výslech celé Kláskovy rodiny, protože prostě známe své lidi a na Kláskovi se nám něco nezdá. Nikam to nevede a tak dostanou hraničáři spásný nápad – vyzpovídat ovci. Umí mluvit se zvířaty, ale mají každý díky počtu magů jen 3 otázky. Nakonec je z toho fraška a zjistíme pouze, že to není lidského tvaru, není to psovitého tvaru a nalétá to.

   Je potřeba plán. Tři se skryjí na kraji lesa sto metrů od ohrady s ovcemi, Ilidan se schová pod ovčí rouno mezi ovce a trpaslík hlídkuje schovaný v kupce sena. Během noci se nic zvláštního nestane. Naštěstí jsme placeni co týden, nikam nespěcháme a tak další noc opět na svá místa, tentokráte se dočkáme. Zpoza lesa k ohradě míří tři něco jako škorpióni, ale velicí jak kráva. Klasická bitka, Ilidan hrdě dělá ostatním živý štít a všechno řeší trpaslík se svojí nově nafasovanou halapartnou.

  

   Úkol hotov, také je den výplaty, klasické pochůzky a chlastání v hospodě. Ráno opět úkol – někde se bouří dřevorubci. Přijedeme, vidíme nějakého hejska, jak se snaží revolucionářskými gesty rozvracet naši společnost. Ilidan si ho zavolá k sobě, dá mu mrdu hruškou meče, druhému rozvraceči dá do držky trpaslík a hotovo dvacet. Svážeme je a do města s nimi.

   Cestou nás úpěnlivě prosí, ať je necháme, že nám řeknou, odkud jsou. Blekotají něco o podzemních chodbách. Do šatlavy s nimi, velitel stráží už vymyslí, co dělat. Nikita dostane úžasný nápad, večer jim donese kuřecí stehna s bramborovým dipem a po dobrém z nich dostane kompletní informace, že se nechali někým najmout, ten někdo je na tajném místě v lese v podzemí, kde jsou i další a dělají pro nějakého jejich vůdce různé úkoly, včetně i přepadů a tak. Nikita se hrdě vrací ke družině a všem to poví.

   Ráno si nás velitel zavolá a řekne nám všechno, co včera zjistila Nikita – zjistili si to také, ovšem trochu hrubší cestou. Inu, opět se vydáváme na cestu, trpaslíka dokonce čeká ve stájích překvapení – někdo mu daroval dvoukolák. Zapřáhneme a jedeme hledat tajemné podzemní jeskyně.

 

   Nikita rebelka cestou dostane nápad, abychom se všichni hodili trochu do chillu, nikam nespěcháme a tak se večer opéká nějaká srnka a chlastá. Nikita opět odpadne jako první a jen díky respektu v družině není hromadně znásilněna a do jejích vystrčených půlek zaparkován dvoukolák.

   Na druhý den dorazíme na určené místo. Obhlídkou terénu zjistíme dva strážné a nejspíše zhruba osm dalších lidí, veskrze asi lapků včetně nějakého velitele. Kujeme plán – jít tam, že se k nim přidáváme? No jo, ale máme na sobě policejní uniformy, což plán komplikuje. Tak si je sundáme, ale stejně nakonec vymyslíme jiný plán.

  

  

   Plán „Žena v ohrožení“. Večer, když je před vstupem do jeskyně, ze které sem tam vyjel vozík s hlínou, jen dvoučlenná hlídka, nastává akce. Nikita se vynoří na příhodném místě a zoufale prosí o pomoc, vlevo a vpravo ve stínu jsou schováni ostatní. Stráž neodolá odhalenému Nikitinu lýtku a běží jí na pomoc, po chvíli již leží omdlelí a spoutaní.

   Jdeme dovnitř. Zde spí osm lidí. Panika v družině, toto jsme nečekali. Horlivě se posunky domlouváme, co udělat, ale nakonec se musíme jít slovně domluvit před jeskyni. Zmlátit a spoutat. Tedy to, co jsme se snažili domluvit posunky. Akce vyjde, jen Ilidan to trošku přežene a jednoho vezme na omráčení naplocho mečem tak, že mu rozsekne hlavu. Vtom přichází další 3 ozbrojení muži z chodby, panika, střílíme po nich, ustupují a zhasínají cestou louče, přesto se za nimi vydáváme, jednoho zastřelíme, ostatní za dveřmi. Ty trpaslík Zoltan a půlelf Ilidan vyrazí, ovšem spadnou na zem, dostanou co proto, ale nakonec se vše zvrátí v náš prospěch a úspěšně všechny dva zabijeme.

   Prohledáváme chodby, jedna je zavalená, tu se snažili odzavalit, v druhé chodbě jsou tajné dveře, které Nikita mistrovsky odemkne, v nich lapkové ještě nebyli.

  Copak je za těmito dveřmi? Necháme se překvapit příště. (tedy, my tam nakoukli, jen chodba, ale dál jsme zatím nešli)

 

16. 12. 2015

7. Jeskyně přání

   A tak naši dobrodruzi putují dlouhou, předlouhou, temnou, vlhkou chodbou. Na počátku nabrali 10 loučí, jedna hoří půl hodiny, čas se začíná počítat na louče. Po 3,5 loučích naštěstí chodba končí a vyvěrá do velké jeskyně. Stojíme na římse, pod námi v hloubce asi 8 metrů dno jeskyně, v dáli vidíme po asi 50 metrech v posledních třetině dna jeskyně vodu a na břehu loďku. Ano, je to loženka jak vyšitá, ale vzhledem k tomu, že jinam ani nemůžeme (leda zpět) a hlavně se do loďky doslova těšíme, začínáme řešit sestup. Nikita konečně může využít své schopnosti a běhá po stěně nahoru a dolů, zatímco ostatní se plahočí pomocí lan a svých obratností. Támhle, sledujme třeba hraničáře Matlocka Hermana. Tento bláhový doufá, že mu neujede na začátku noha. Ujede. Padá dolů, zde čekající Ilidan a Památník s mírným pohvizdováním udělají místo pro dopad, snaha o záchyt v letu hrozí zlomenými oudy. Bezvědomí, průplesk, uzdravování a konečně se rozhlédneme kolem.

   Uzdravený Herman začne hned všechny poučovat o divných rostlinách, které sem tam našly své místo na stěně jeskyně. Jedná se prý o řasnatky, které se nabíjí jakousi divnou silou (prostě elektřina) a když jsou nabité, tak čekají, do koho se vybijí.

Stejně tak machruje u vchodu do nějaké nory na kraji jeskyně, že se tam něco velkého plazilo asi, stopy nohou nevidůc.

   Kašleme na toho hada a jdeme k loďce.

   Zde na nás již čeká PJ a seznamuje nás se svými dvěma mloky. Myslíme si s hraničářem, že jenom díky jeho nápadu s ohněm, kdy sehraně jeden tasí louč a druhý ji zapaluje a první hází, jsme jednoho mloka zabili a druhého zahnali do vody. Onu trapnou záležitost, kdy Nikita špatně hodila kostkou na obratnost a místo na mloka hodila první louč Památníkovi do vlasů, můžeme vzhledem k efektivitě posléze se odrazivší louče mezi mloka a Památníka, čímž mu byla odříznuta cesta, považovat za nepamětihodnou.

Jeden mlok mrtvý, druhý ve vodě, kde prý nebude asi útočit a na břehu loďka tak akorát pro jednoho. A 20 metrů od břehu do kamene jeskynní stěny vtesána socha. Loďka a socha. Nikita se hrne do loďky, čeká peníze, má v plánu na loďce doplout k soše a lomcovat za všechno, co nahmatá. Není však potřeba, v doslechové vzdálenosti od sochy tato najednou promluví: „Copak žádáš? Sílu, chytrost, lásku, bohatství nebo radu?“

   Tož Nikita dvakrát nemudruje a volí bohatství. Je jí řečeno, že „Pomodli se za pevné zdraví, bohatství se dostaví.“ Ihned se tedy zkusí na loďce pomodlit, bohatství se nedostavuje, asi to funguje jinak.

   Takto se před sochou vystřídají všichni a to:

      hraničář Matlock Herman – rady

      Stenly půlelf Ilidan – chytrost

      balin trpaslík Zoltan – síla

      barbar Památník Vojta – síla

a hraničářovi grehemovi Erlinovi nebylo rozumět, co si tam zabrblal, protože měl noční směnu v pekárně, tak se ho příště zeptáme, co to tam pod tou sochou povídal. Nikdo neví, jak tato kouzelná magie vlastně funguje, uvidíme. Nebo možná někdo tuší a tajíme to před sebou.

   Když jsme si takto vybrali, Nikita zkouší ještě přemluvit ostatní, ať sochu zkusí znovu aktivovat, třeba budeme moci mít víc přání. Sice jedna řasnatka v blízkosti sochy vypadá aktivovaně, ale Památník ničeho nedbá, sedne do loďky, dostane elektrošok, vrací se. Nikita přemlouvá ostatní dál, nechtějí, hodí si kritický neúspěch při přemlouvání Ilidana, což znamená, že jí dojde, že je výborný nápad teď, když je řasnatka vybitá, dojet k soše sama. Dojede, nic nefunguje, další přání nebudou, ale řasnatka je neaktivní.

   Vracíme se zpět přespat na ochoz, v plánu je uzdravit se a druhý den jít chodbou, ze které se plazilo asi něco velkého a kluzkého, dál. Opět si to užijeme při lezení nahoru a ráno dolů, nikdo nezemře.

   Druhý den ráno se vydáváme dlouhou, temnou, vlhkou chodbou dál. Nic velkého a hadovitého kupodivu nepotkáme. Na konci chodby konec. Jako konec. Nikita se frajersky usměje, mrkne na PJ a se slovy „Ustupne, to je práce pro ženu.“ jde hledat skrytý mechanismus pro tajné dveře. Takto hledá asi 3 hodiny. Docházejí louče a stále nic. Naštěstí se zhruba někdy v době, kdy si Nikita trhá už zoufalstvím vlasy, protože sakra ví, že tam ty dveře jsou, vidí i rýhu, ale kde je sakra mechanismus, opírá o jeden z kamenů Památník a dveře se otevřou.

   Stojíme v kryptě. Naštěstí jsou zde louče, tedy světlo, k naší smůle ovšem také rakve, které se otevírají a z nich vylézají 2 kostlivci a 1 ghoul. Dáme si to pěkně po námořnicku jeden na jednoho, kluci se svými problém až tak nemají a ke konci se zájmem pozorují Nikitu, která svádí vtipný souboj s kostlivcem, kdy ona nemá moc silný útok, ale má dobrou obranu, takže se tak nějak upižlávají po 1 životě. Ukončí to Památník, (snad, jinak mě stenly zabije, nepamatuji si to přesně a tipl jsem to pade na pade, on nebo Vojta) jednou mrdou kostru rozhodí po celé místnosti, Nikita procedí „dík“ a jde se podívat, co by šlo ukrást, nějaké prsteny, zlaté, náhrdelník z ghoula. Jdeme po schodech z krypty směrem vzhůru až ku poklopu, tam všichni mocně zatlačíme a odsuneme těžký kamenný poklop pryč.

   Stojíme v rozbořeném kostele.

   Koukáme, kde co je, někdo zde asi přespává a již vidíme, o koho se jedná. Ve „dveřích“ kostela stojí sympatický pán, který nás vítá a co zde děláme a že zde žije již dlouho a koukne Ilidanovi na flakónek s neznámou tekutinou, který nosíme s sebou od doby, kdy jsme jej našli u obra na ostrově s kozami a čekáme, až falářovi ze Zábřehu donesou z Ide knihu, aby zjistil, co to je, ocení pěknou práci a i s flakónkem zmizí pryč. Koukáme, jak z jara, najdeme ho nahoře na kazatelně, jak něco volá, kolem nás vylezou nějací kostlivci a ještě něco většího (nepamatuju se, třeba mumie).

   Pán již tedy není tak sympatický, bojovníci bojují, Nikita střílí na kazatelnu po tom pacholkovi, podaří se ji neskutečná střela (dobře hodí), kdy má tento divný mág kolem sebe zrovna nějakou kouzelnou bublinu, kterou však Nikita prostřelí a tak se veškerá energie obrátí proti svému pánovi – prostě aláh akbar a pán z kazatelny létá po kouskách po celém kostele stejně jako vlastně celá kazatelna. Velký výbuch všechny odhodí, nepřátelé se najednou začnou pohybovat nekoordinovaně, jejich zabití je tak pro Ilidana s Památníkem jen vítaným zpestřením, jak získat XP za boj se zbraní.

   Prohledáváme vše, co zůstalo, v tajné truhle („pane, měl byste si tu truhlu vzadu schovat líp, někdo z ní sundal tu deku“) nějaké peníze, ale hlavně najdeme neporušený ten tajný flakónek.

   Vydáváme se konečně zpět do Zábřehu, podáváme hlášení. Dozvídáme se, že víc by měl o tomto začarovaném kostele vědět starosta, jdeme za ním a také ano. Žil v něm prý jeho strýc, který se zbláznil. Starosta dá 40 zlatých prémie za zabití svého strýčka a my jdeme spát.

 

5.1.2016

8. Na voru

   A tak zase proléváme hrdlem lacinou výčepní lihovinu. Dopotácíme se do postelí, avšak po chvíli nás budí zvuk výbuchu a alarm. Rozespale koukneme z okna a vidíme, jak městem pobíhají lidé. Mihotavý svit v dáli dávají tušit požáru v přístavišti. Naskakujeme do svých zbrojí a běžíme nočním městem ku zdroji. Hoří sklad v přístavu. Hlídkující voják rozpačitě ukazuje na bezvládné hořící tělo uvnitř hořící budovy. Hraničáři ničemu nečekají, polejí se vědrem vody a běží dovnitř. Ostatní u dveří povzbuzují. Doutnající trám z těla odhozen a už vláčí mrtvolu ven z ohnivého pekla.

   Výslech mrtvoly končí v okamžiku zjištění smrti osoby. Rychle prohledáme, než přijdou nějací svědci. Na hrudi od ohně nepoškozen nalézá se tajemný dopis a na prstu ohněm spečeném pečetní prsten s písmenem „G“. Zajistíme perimetr a jdeme na pokoj číst cizí dopis.

Dopis vyjeví skutečnost tu, že onen oharek jmenuje se kupec Gilermo, konečně získal peníze a může si s Neznámým mužem konečně dole na jihu v Ife na hlavní třídě otevřít obchodní dům. Kdo je onen Neznámý? A jak zemřel Gilermo? Proč? Ach ty baline, ty nám dáváš! Konspirace se nám honí hlavou.

   Po krátké poradě jdeme zpět do přístavu do ohořelého skladiště pátrat. Necháme si nejprve zavolat onoho hlídajícího strážníka u skladu. Z něj dostaneme informaci, že za mrzký peníz nechával někdy kupce Gilerma vstoupit v noci do skladu, ten si tam něco zařídil a zase vyšel ven. A že onen požár nebyl obyčejný požár, kdepak, výbuch ozval se!

   Pátráme tedy ve skladu. Památník je spokojen se svým úkolem – choď a dupej. Chceme tak najít případný tajný sejf pod podlahou, ostatní zatím pátrají všude možně. Po 2 hodinách neúspěchů nám Památník sdělí, že jak dupal, tak asi před hodinou támhle na tom místě něco dunělo, ale že mu nikdo neřekl, že nás má informovat. Provrtáme ho pohledy a nejspíš ho brzy vyměníme. Skrytý poklop v zemi – tajná skrýš. Natěšeni ji otevřeme – je prázdná. Nikita zvolá kouzelné zaříkávadlo a pečetním prstenem s „G“ zamíří na prázdnou skrýš – nestane se nic. Bylo by tak těžké, ptám se tě, PJ, nechat v jámě alespoň pod listím zapomenutou zlatku? Bylo?

   O všech kupcích ve městě by měl vědět starosta – jdeme za ním. Tento se nijak necuká, na férovku přizná, že o skrýši ví, ale že je to prostě VIP skrýš pro kamarády, že i on si tam někdy dával peníze. Ve skladě prý určitě nikdy nic nebezpečného vybuchujícího nebylo. Byla to tedy past na Gilerma? Nebo tam právě kupec Gilermo donesl výbušninu? Starosta tvrdí, že určitě ne. Je něco shnilého ve vzduchu záhřebském, ale vzhledem ku povaze města se bude jednat beztak o brambory.

Tak snad bychom získali nějaká vodítka v Ife, kde si měl s panem Neznámým Gilermo otevřít obchod.

Starosta nás poprosí, zda bychom nezajeli s vorem plným zboží jako ochranka do Ife.

Náhoda? I ty baline.

   V přístavu si nás dva protřelí bidlaři Hašler a Lentil zpočátku měří nedůvěřivým pohledem a takto to zůstane po celou plavbu. Cíl cesty – dovézt náklad neporušený do Ife za panem Nešporem.

   Vzhůru na palubu, dálky volají a po cestě hrozí prý maximálně nějací divoši na břehu, kteří neumí plavat, ale zase asi jedí lidi. Erlyn navrhuje z beden vytvořit uprostřed čtyřicetimetrového voru bunkr. Jdeme na to, v noci si můžeme u baterky povídat horory. Tak si plujeme, Nikita si u mostu vedoucímu k nějaké vojenské pevnosti zašpásuje s vedoucím vojáků, kteří do vody hází asi shnilé brambory. Ten se však nakonec ukáže jako oplzlý nadrženec. Tak si plujeme dál, všechno by probíhalo v pohodě, ale samozřejmě si musí někdo všimnout stop v písku na nedalekém břehu. Hlasuje se, jestli zastavit u břehu, kde mohou být kanibalové, nebo plout v bezpečí dál. Nakonec se nechají přesvědčit i váhavci zejména díky skutečnosti, že na břehu jsou krvavé stopy, bosé nohy a obuté nohy. Takže možná problém. A balin ví. Balin zná. Zkušenostní body samy z nebe nespadnou, a tak přirážíme ke břehu.

   Decentní stopování v lese a po 20 metrech minivesnička, nějaké chýše a mezi nimi pobíhají skřeti. Skřeti? Ano, skřeti. Kdepak jsou ti lidožrouti? Tak různě, mrtví po zemi. Jak říká staré přísloví – správný dobrodruh pro skřeta i přes plot skočí. Tak tam naběhneme, začne klasická bitka. Kdopak to však po chvíli vylézá z chatrče? Skřetí kouzelník asi! Tento je šípem poslán nazpět do pelechu, ale po svém druhém ántré si najednou nějak dupne. Jak si kouzelník dupne, jsou z toho jen problémy, to mi věřte. Abrakadabra a skřeti jsou náhle silnější. Však porazíme je hravě. Kouzelník vše z dáli sleduje a po vyhodnocení situace mizí do lesa, hraničáři sprintují za ním. XP jsou XP. Vrací s omluvným výrazem – skřetí kouzelník jim nějak zmizel, doslova. Ostatní členové si myslí, že je prostě schovaný v křoví, ale neřekneme jim to, jen se jim za zády posmíváme.

   Vesnice bezdůvodně vyvražděna, můžeme plout dál.

   Tak plujeme dál a možná detail, možná ne – když jsme od této kdysi kanibalistické vesničky (dle nálezů – nějaké to žebro a lebka se našla) asi 500 m, všimneme si, že se na břehu objevil onen divný mrak, který jsme viděli kdysi dávno, jak jsme jeli za raubířem Bertou. Táhne se za náma jak smrad, koukám. Ale mizí zpět v lese. Von se asi… je plachej.

   Nu nic, za chvíli se bude smrákat, pojďme rozdělat na břehu oheň a něco pojíst. Hraničáři by šli na lov, kdyby nenašli na břehu zase nějaké stopy. Tak s Nikitou stopují, ostatní si myslí, že loví. Nenajdeme nic, vracíme se k ohni. Ano, hraničáři nechytli žádnou srnku, nenašli nic, všechno opět musí zachraňovat Nikita, která vyndá z kapsy u mostu chycenou rybu. Všech 6 členů družiny a 2 bidlaři si na rybě opravdu pošmáknou.

   Spíme, v noci Památníka probudí nějaké zvuky, v lese asi někdo chodí. Ach jo, zase ten Památník. Už i PJ chudák musí zasáhnout, tak tedy Vojta neochotně budí Stenlyho, ten Nikitu a Nikita burcuje všechny do bojového stavu. Tma a zlodějka – yes. Pojďte za mnou, kluci.       Nikita po dobrém volá do lesa, vypadá to na nějakého ostýchavého pocestného. Aby chudáka nevyplašila, vydává rozkaz „Kluci, počkejte tady“ a s kusem sušeného masa láká dobrého člověka k ohni ať poví, co v širém světě děje se. Odpovědí je jí útok dvěma šavlemi, tak tak se brání, chudák. Druhové naštěstí na hysterické ženské volání reagují, přibíhají, mečujeme se, do toho ještě přiběhnou dvě nepřátelské NPC, dpč.

   No vyhrajeme, že jo, ale bolelo to. Jednoho jsme myslím nezabili a v příštím příběhu vyslechneme. Nebo jsme už vyslechli, asi, prostě to myslím byli obyčejní zloději. Ale asi jsme je neprohledali. Jo a psa měli, útočného. Měli.

 

19.1.2016

9. Zen, lovec žen

Milý deníčku!

Tak jsem se zamilovala. Začalo to hned po té rvačce v lese. Když jsme se s tím jedním přeživším zajatcem vrátili k ohni, Hašler a Lentil tam nebyli, stejně tak zmizel i vor. Asi odjeli, bídáci. Teď však vím, že pro mne to byl osud. Zajatec se ukázal být ustrašený srab, který se nechal najmout v Ife, aby loupil po lesích s tím vůdcem, co jsme ho zabili. Trpaslík furt machroval se svým infračerveným viděním v noci, ale na řece viděl taky prd, vor nikde. Že prý půjdeme kolem břehu, třeba na ně narazíme o kus dál. Skály nás však nakonec zastavily, ó díky osude, a my rozdělali oheň a šli do hajan.

   Mé srdce však již tušilo, že se blíží on. On s velkým O. A nejen s O… 🙂

   Trpaslík Zoltan držel hlídku, když vtom uslyšel v lese zvuky kroků. Schoval se a nechal neznámého cizince dojít až k ohni. Chtěl hodit do lesa kámen, ale při 98% neúspěchu hodu kostkou nahmatal akorát suché listí, vyskočil tedy se slovy „Co tady chceš kurva!“ Neznámý chtěl utéct do lesa, ale narazil do stromu a byl chycen.

   U ohně se ukázalo, že je to prý lovec, který zabloudil – slyšel náš souboj v lese a stopoval nás. Jeho nožík z vietnamského hračkářství dával mnoho otázek, ale jeho blonďaté vlasy… ach ty vlasy. A oči! Ilidanovi se nezdál, furt do něj rýpal, ale my dva již tušili, že jsme k sobě byli osudem určeni. A pak začal zpívat. Ach deníčku! Jeho Březí klisna má oči prý jako já a sedlo z něhy! U stánků na levnou krásu jsem se začala chvět a u té, jak mě mu každý lásko závidí jsem se utopila v jeho očích! To se již naše prsty proplétly s nočním tichem, které narušovali jen Ilidan a Zoltan, kteří v lese vyslýchali toho zajatce. Trpaslík ho chtěl pustit, když nám v Ife donese sto zlatých. S Ilidanem jsme se později shodli, že mu asi přeskočilo. Zen, tak se jmenoval, mi před usnutím ještě zazpíval něco o tom, že mi slíbí nablejskaný mince, že není princ, ale zlodějů koní král. Dělali jsme, že spíme, ale když oba začali chrápat, pozvala jsem ho pod svojí celtu a až do mé komnaty hříchů. Do ouška mi šeptal, že středověk neskončil, že středověk trvá.

   Ráno jsem se vzbudila však sama a můj princ lásky dělal, jakoby nic. Zen je gentleman. Nechtěl, aby si ze mě ostatní tropili legraci, určitě jim nic neřekl.

   Zen nám řekl, že zná cestu do Ife, kterou když půjdeme, budeme tam za den, jinak by to trvalo oklikou tři dny. Tak jdeme, já na krku se stříbrným přívěskem od něj. Po hodině však Ilidana chytne rapl, chytne Zena pod krkem, natlačí ho na strom a prý ať řekne, kdo je a o co mu jde. Zen se však nebál, skoro až drze mu řekl, že s takovou nám cestu neprozradí. Ilidan pořád vykřikoval, že Zen lže a že je divnej. Nakonec musí zasáhnout i trpaslík a začnou se spolu prát. Situace se uklidní a jdeme dál až na křižovatku, kde se naše cesty rozdělí. Zen mě naposledy políbí a s broukáním „Veď mě dál, cesto má“ se vydává doleva. Ilidan na něj ještě křičí oplzlosti, ale Zenoušek mu to z bezpečné vzdálenosti drze oplatí trefnou hláškou. Tak, to máš za to, Ilidane surovče!

   Tak jdeme dál, snad do Ife, po velké cestě, když vtom v dáli za námi dva jezdci. Dojedou nás, vypadá to na nějaké stráže. Že prý vezmou zajatce do města, že je to nějaká banda maníka se psem, co tu loupí. Ilidan zajatce nedá. Tak že půjdeme všichni spolu. Přijde řeč i na mého Zeňďuláka a stráže najednou naprosto změní. Že prý kde jsme ho potkali, a že prý je to vrah a že má bratra a že oba vraždí. Takové pomluvy! Že je na něj vypsána odměna 300 zlatých nebo co. Nakonec se domluvíme, že dojdeme do Ife, abysme zjistili, co se stalo s vorem a jestli jsme splnili náš úkol.

   V Ife se rozdělíme – Ilidan jde se strážemi a naším zajatcem na policajty a já s trpaslíkem jdeme hledat Hašlera a Lentila do přístavu. Zde rychle nalézáme vedoucího Nešpora, který nám řekne, že ti dva sedí v hospodě u Smrdutý šupiny a prý že tvrdí, že nás někdo v noci zabil. Jdeme do hospody, oba tam chlastají, ne moc rádi nás vidí. Nejdřív dostane Lentil do držky, pak i Hašler. Vezmeme jim 7 zlatých, najíme se a přijde Ilidan, že prý můžeme v Ife pracovat za dvojnásobek mzdy v Záhřebu. Tak nějak to zatím bereme, náš první úkol je setkat se se Zeníkem a jeho bratrem. Jsem moc zvědavá, jak vypadá. Zen, jeho bratr a já. Mám hříšné myšlenky, deníčku!

Opijeme se a ráno do naší cimry nad hospodou přijde nějaký statný buran, že prý je to stopař a za chvíli vyrážíme. Tajně se napudruju, odskočím si koupit lepší voňavku do krámu a trpaslík se mezitím shání po dvoukoláku, že prý na koni nepojede. Stopař Lar na nás kouká jak na burany, nakonec jedeme na koních všichni.

   Dostaneme se až na křižovatku, kde jsme si se Zenem řekli naše Sbohem lásko, já jedu dál a dáme se Tou cestou, tím směrem, kterým jsem se prý měla dávno dát. Po pár hodinách vidíme mého Zenouška, jak leží na zemi a kolem něj 3 muži. Ach deníčku! Mé srdce zaplesalo! Snad živ je a zdráv! „Berou nám peníze!“ zařval trpaslík a běžíme všichni poprat se o mého Zeňďulu.

Deníčku, zde budu končit, jak vidíš, mé písmo je trochu roztřesené, jak píši v běhu, když se všichni řítíme zachránit moji Lásku na sto let. Ale již večer ti vše dopovím, jak to dopadlo, a co dál a co dál, kdy mě do auta vzal.

 

10. Entomologové

   „Zahoďte zbraně, nikomu se nemusí nic stát!“ volá hraničář Herman, ale tato snaha o zisk trojnásobku XP za vyřešení boje bez boje je odsouzena k neúspěchu vzhledem k třem taseným mečům tří bojovníků, kteří se své odměny nechtějí vzdát. V družině panuje jisté morální napětí, protože přeci jen, jsou to lovci lidí a ulovili Zena dříve, ale brzy se lokálem na bowlingu ozývá chřastění kostek. Během boje je dokonce omráčen Ilidan, vše se však nakonec v dobré odvrátí a hejno krkavců na větvích mlsně pozoruje výsledek boje.

   Nastává velké morální dilema skupiny. Zen totiž tvrdí, že nic neudělal, že stráže v Ife zabil jeho bratr, který jej bránil, když jistý kupec zjistil, že mu Zen chodí za Zenou. A navíc prý na nás řekne, že jsme zabili 3 nevinné lidi. Stopař Lar vše s úsměvem pozoruje a nevěří Zenovi ani zbla. Zkoušíme tedy přespat, jestli nepřijde bratr, který má prý na toto místo dorazit, přestože má již 3 dny zpoždění. Bratr nepřijde, ráno tedy jdeme do Ife.

   Celou cestu špekulujeme, jestli je Zen hodný, zlý, ulhaný, jestli jej vzít do města, kde ho prý čeká smrt, jestli ho pustit, ovšem to by znamenal zabít Lara… je to těžké, obzvláště, když Herman využije svoji schopnost telepatie a donutí Zena k upřímnosti, ten opravdu říká, že nikoho nezabil, že to byl jeho bratr.

Mimochodem, city Nikity k Zenovi již chladnou, Zen totiž dokáže mluvit i s ní hrubě ve snaze zachránit si život.

   Dorazíme do města a hned za velitelem Finluxem (jméno inspirováno televizí Finlux na bowlingu v salonku).

Dostáváme zajímavou nabídku, nebýt zde jako strážci zákona, ale jako „strážci zákona“ – na šedou práci pro velitele. Máme za úkol zajet zpět do Zábřehu za Ronsonem předat vzkaz a zároveň zde dát výpověď.

   Předtím si ještě jdeme obhlédnout dům, kde bydlí kupec Mateo, se kterým si měl onen uhořelý kupec zařídit obchod na hlavní třídě. V domě Nikita nic nenalezne, rozhodně zde nebydlí nějak pravidelně. Nic nedostane ani trpaslík od sousedky odvedle, typické staré drbny, která nabízí čaj a sušenky.

   Osedláme oře a druhý den vyrážíme do Zábřehu. První noc v klidu, druhou noc přichází Blizzard™ a v brutální vánici tak tak nacházíme mezi padajícími stromy jeden vyvrácený kořen, kde se chceme schovat. Loženka od PJ, jakmile si sedneme na bobek, padáme do díry, jedeme jak Rychlé šípy na saních po prdelích hluboko dolů. Dopadneme. Nazpět to nejde, rychle rozsvěcujeme lucernu a hmyzí tlapkání nasměruje naši pozornost k obrovské mnohonožce, která nás chce sníst. Nesní, zejména trpaslík jí to vysvětlí svojí halapartnou. Jdeme temnou chodbou až do větší jeskyňky, ve které na obrovské (dvoumetrové) kryse hodují další tři mnohonožky krutonožky. Trpaslík znovu trpělivě svojí halapartnou řeší hierarchii vývojových stupňů živočichů. Poléčíme a jdeme dále, cestou narazíme na dvoumetrového krtečka. Opět šavlový tanec a trpaslík nás pořád otravuje svojí teorií, že jsme se všichni zmenšili.

   Dlouhá chodba a na konci hovno. Tedy, hromada hoven. Nad ní dekl od záchodu. Jsme v hajzlu.

Trpaslík neodolá, dobře hodí na kostce a po chvíli rýpání se halapartnou v hromadě hoven nachází zlatý prsten. Po nějaké té námaze a mírně rozbitém záchodu vylézáme ven z WC. Překvapený majitel žádá jeho opravu, nejdříve se jdeme však umýt.

V chaloupce zjistíme, že se jedná o psychicky narušeného alchymistu – samouka, který své výtvory vylévá do záchodu, čímž se vysvětluje mutace DNA hmyzích živočichů. Dá nám ochutnat nějaké vzorky a prý když mu sem tam doneseme vzácné části zvířat, mohl by udělat nějaké ty dobroty na sílu a tak.

   V příštím díle se tedy baline máme vydat do Zábřehu s dopisem a dát výpověď a nastoupit šedou práci v Ife.

 

2.2.2016

11. Zase vlkodlak

   Zamyšleným pohledem sleduje alchymista Hrníček tuto divnou, ještě trochu páchnoucí skupinu mizet po cestě do Zábřehu. Mírně zakroutí hlavou a smutně se otočí směrem k rozbité latríně. Povzdechne si a zamíří do kůlny pro kladivo a pár hřebíků.

   To na cestě panuje lepší nálada. Pocit bezpečí na jedné z větších cest je po podzemní epopeji docela osvěžující. Nechval dne před hlídkou. V dáli na cestě se převaluje starý známý temný mrak. Opět si všímáme dvou žlutých teček, které by možná mohly býti oči. Mrak však zdá se reaguje spíše na zvuk, což ověří Nikita, která jej potichu obejde a dokonce i kámen do lesa hodí, ke kterému se mrak začne svižně přesouvat. Plán je jasný – Nikita odláká kameny mrak do lesa a skupina zatím bude moci projít spolu s dvoukolákem taženém oslem od Hrníčka, na kterém spí vymrtveni trpaslík s Památníkem (pro neznalé – když někdo na dračáku chybí nebo je PJ, tak je celé dobrodružství ožralej a my se s ním taháme do nejbližší hospody, tam usne). Hraničář Herman se snaží pomocí mluvení se zvířaty ovládat osla, je však stále novic a místo „Jdi tam, kam ti řeknu“ ho zaúkoluje „Jdi tam, tam je mrkev“ a pak už těžko osla brzdit, zvlášť, když stále žádnou mrkev nevidí. Plán se zas tak hladce nevyvede, Nikita odlákává mrak do lesa, ale Hermanovi vypadne na cestě lucerna. Mrak se otáčí. Nikita háže kamení na druhou stranu. Mrak se otáčí za kamenem. Nikita se vrací k cestě – šlápne na větev. Mrak se otáčí k ní. Nikita háže. Mrak se otáčí za kamenem. Opět větev. Nikita. Kamení. Běh.

Konečně pokračujeme dál a mrak zanecháváme v lese. Pěnkavy pískají do kroku, trpaslík chrápe. Tak do Zábřehu pro 200 zlatých a zpět do Ife! Ach, kéž by.

   Dva kupci na cestě, pojďme s nimi přenocovat a vytáhnout nějaké informace. Nikita dostane dobrý nápad použít svoji modlitbu na bohatství a chce si s nimi zahrát v kostky. Oba souhlasí, Nikita tak přijde nejdříve o svoji blůzku a později i o použité gaťky. S těmi mizí jeden z kupců na noc do vozu. Po usnutí je Nikita okrade o celých 5 zlatých, čímž si zajistí opovržení celé družiny, protože měla ukrást všechno. A to přitom družina spala a nic nemohla vidět.

   Konečně v Zábřehu. Trh na náměstí je v plném proudu, mocné „Nazdar!“ trpaslíka Zoltana je směrováno ke kupci, našemu známému trpaslíkovi Orbánovi a my tušíme, že provětráme peněženky. Herman si jde do kovárny pro svoji objednanou kroužkovou zbroj, kterou mu zkusí pomocí přeplacení vzít Ilidan, Herman musí použít svoji schopnost telepatie, aby Ilidanovi došlo, že to není dobrý nápad. Jde si ji tedy koupit právě k Orbánovi, nemá však peníze a než se s nimi vrátí, vyfoukne mu ji druhý hraničář Erlin. Orbán však spiklenecky vyndává druhou kroužkovku a tak i Ilidan je uspokojen. Navíc nakupujeme nějaké ty stříbrné šípy a šipky, když už jsou na skladě.

   Pojďme za velitelem Ronsonem pro výplatu. Před dveřmi jeho kanceláře slyšíme, jak se dohaduje s jakýmsi mužem, kterému syna roztrhal nějaký velký, snad vlkodlak. Koukáme po sobě a vzpomínáme na onoho vlkodlaka, kterého jsme kdysi nechali žít. Jak jsme tenkrát ještě neměli stříbrné věci a kus stříbra v aktovce…

„Tak kde máte papír o převzetí voru?“ ptá se velitel. Papír? Jaký papír? Nemáme. Takže máme vysolit 200 zlatých za nepředaný vor, který jsme předali, ale nemáme účetní doložku. A protože zde končíme, nedostaneme plat a máme tedy zaplatit jen 40 zlatých. Zaplatíme a nasraní jdeme pryč. Vyjebali s námi Hašler s Lentilem. Připadáme si jako paní Wallacová.

   Ponáráme sa do náručí kostela. Flakonek stále nerozluštěn, ale v okolí řádí asi vlkodlak a nikdo (vojáci) s tím nic nedělá, lidi se začínají v duchu bouřit. Velké dohadování v družině zejména s Hermanem, který nechce riskovat život. Demokraticky ho přehlasujeme, necháme si pro Ilidana vykovat ze stříbra meč – dokonce zadarmo, tak moc chtějí lidé, abychom s vlkodlakem zatočili. Stavíme se ještě u fešné bylinkářky, ta nám neřekne nic nového, ale tak abysme potěšili PJ, když už tam tu zbytečnou NPC dal a jdeme do lesa na vlkodlaka.

   Nejprve k jeho obřadnímu totemu. Ten Ilidan pochčije, vyvrátit jej nedokáže. Tupé údery sekerou ze směru chýše vlkodlaka nás vedou do boje. Litý souboj, během kterého vlkodlak metamorfózuje do zvířecího stavu, Ilidan opět skoro mrtvý. Na závěr usekneme hlavu, jistota je jistota. Prohledáme chatku, pár zlatek, ale hlavně dopis od Ronsna, ze kterého vyplývá, že je s vlkodlakem kamarád, nechává ho vraždit a ten mu za to dává peníze, které u obětí najde. Fuj.

  

   Z větví vyrobíme takové ty máry a táhneme sťatého vlkodlaka do vesnice. Zde se chýlí k večeru a právě probíhá pohřeb. Co teď? Přijít tam a zvolat, že za všechno může Ronson a že jsme vlkodlaka zabili? Erlin tvrdí, že by to vyvolalo hromadnou nevoli, ve které by bylo plno mrtvých, střet vesničanů a policie. Nakonec dotáhneme po obřadu na hřbitov mezi odcházející vesničany vlkodlaka s useklou hlavou, což nebudí zrovna pozitivní reakce pozůstalých. Dokonce i z lesů na pohřeb přišly 3 elfky vzdát poctu. Erlin jim řekne ahoj.

Falář prý něco takového tušil, odtáhne vlkodlaka zadem do kostela, vykoná na něm nějaké ty svoje rituály, aby byl fakt mrtvý a ať ho zakopeme v lese. Pro jistotu ho i zapálíme.

   Vracíme se na pokoj. Otevřeme dveře a před námi prašná cesta a přímo na nás uhání šestispřeží s dostavníkem řízené pánem v klobouku. Rychle zavřeme. Otevřeme a pán je zabržděný, pokoj stále není, jen cesta a na ní zmatený přítel, prý. A že až ho budeme potřebovat, dojede. A zmizí. Nutně potřebujeme číslo na balinova dealera.

   Jdeme spát a v noci se nám všem zdá stejný sen.

Jaký? Dozvíme se příště. Očekávám Freddyho Krugera, proč ne. Kovboj nebo Freddy, bába nebo sníh.

 

16.2.2016

12 – Zajatí v dole

   Ráno nám hostinský sdělí, že nás zde hledal Zen – bratr Zana, kterého jsme odvlekli před spravedlnost na trest smrti do Ife. A nyní zpět ke snu – všem se zdálo, že prolétáme mraky nad 12 různými částmi města. V těch probíhá normální život, rodiče vychovávají své děti (třeba je myjí), rolníci pracují na poli. A do toho slyšíme tuto básničku:

Alja svítí leskem stříbra

Eana má bílou zář

Innis dává lidem křídla

Elenetb je ze zlata

Agla z hlubin vyjde do hor

Merinel vždy zdobí tvář

Nenúth tvrdá je jako vzdor

Floeme mořem bahatá

Vorome je moci tmavou

Ulua je rudá jako krev

Ktesis není ještě pravou

Athaja má v rukou svět

A všichni si ji pamatujeme, pořád. Nu nic.

  

   Po snídani vezmeme kompromitující dopis vlkodlaka Ronsonovi a doneseme jej starostovi. Ten nazná, že se to musí řešit na vyšších místech – v Ife – a že nám moulům by tam nikdo nevěřil, že to musí zařídit sám. „Proč ne, starosto, jdeme s tebou!“ „Půjdu tak za týden.“ Týden se nám čekat nechce. Skočíme do hospody, Ilidan vyžebrá od hostinského košík s 3 bochníky chleba, šrůtkou uzeného, sýrem a cestou z hospody ukradne ze stolu svíčku. Jako by tušil, že se bude chtít v brzké době zahřát…

   Pěnkavy moc nezpívají do kroku, protože mírně sněží. Koně byli drazí, winter is a tak se trousíme do Ife pěšky. Most. Most, který musíme přejít a pokračovat dál, most, který zároveň slouží jako křižovatka do pevnosti, ve které má právě pobývat zrádce Roland. Jdeme a nervózně sledujeme hlídku, která nás nechala vejít na most a vzápětí jde za námi. Další hlídka, která se objeví před námi, nám na klidu nepřidá. „Stůjte!“ zvolá stráž. „Proč?“ zeptá se Herman. „Jste zajati!“ odpoví stráž.

Následuje situaci, která zaskočí i otřelého PJ balina.

   Ilidan skočí z mostu. Z šestimetrového mostu. Do ledové vody. V kroužkové zbroji. Se dvěma meči. A košíkem.

Následuje vtipná konverzace mezi PJ a Stenlym, ve které balin naznačuje hláškami „Máš kroužkovou zbroj.“ „Táhne tě ke dnu.“ „Mrzneš.“ „Topíš se.“ Stenlymu, že je to mnohem větší průser, než to vypadá, ale jeho řeč se místy ztrácí ve smíchu ostatních v družině. Nakonec Ilidan ve vodě sundá kroužkovou zbroj a tak tak se vyškrábe na břeh. Normální člověk se ztrátou 16 životů a promrzlý by rychle volal na stráže, které ho již dávno hledají na břehu. Ne tak Ilidan. Schová se do rákosí. A mrzne. Nakonec mu to dojde a vyjde ze schovky (ve které by ho stráže za 2 minuty stejně našly). Dostane do držky a stráž ho vleče na most, kde ostatní čekají a nechají se svázat. Jsme transportováni do pevnosti a zde do podzemní cely. Ilidana přivedou až později v suchých hadrech, jinak by asi umrzl.

   Následuje několik dní v kobce. Kamenitá cela, malinkaté okénko ve stropě, které však ještě vede tunýlkem až na denní světlo, takže tudy ne. Díra v zemi na kakání nevyhovuje svojí světlostí, tudy také ne. Zlodějka Nikita ji tedy celou prohledá v naději tajných dveří, nikde nic. Co je však zvláštní – přestože bylo vše zabaveno, druhý den ráno Nikita zjistí, že má u sebe onen tajemný flakónek, který se nedá otevřít a ve kterém je kapalina podobná tmavě rudé krvi. Díky, PJ, máme rádi logické hádanky. Flakónek je jasný ložený klíč! Jdeme na to. Nastává každodenní zkoušení, jak nám může pomoci. Modlíme se – každý zvlášť, ve skupině, tancujeme, vyhazujeme flakonek do vzduchu, přikládáme ho ke dveřím, „jako“ ho pijeme… a časem zjistíme, že když se modlíme, tak v něm velmi pomalu přibývá kapaliny. Tak se modlíme jak zběsilí a za několik dní Herman vytuší, že přibývá rychleji, když se každý modlí k tomu, čemu věří. Tak se tam modlíme jak ťulpasové, koukáme na flakonek, který se opravdu za pár dní celý naplní. A nestane se nic. A to se trpaslík modlil k dvoukoláku.

   Jsme odvedeni k soudu. Očekáváme zmanipulovanou frašku a dostane se nám jí dosyta. Obžaloba – za žhářství a napomáhání vraždě obchodníka Gilerma. Prý jsme sklad zapálili my, zabili jsme obchodníka a chtěli ho zatáhnout do hořícího skladu, aby to vypadalo, že uhoří a když přiběhla stráž, tak jsme rychle dělali, že ho chceme z hořícího skladu vytáhnout. Obhajujeme se, jako svědek je přivolán Ronson, který ošklivě lže a ještě další svědek – Kamil, který nás moc dobře viděl, že jsme přiběhli až po požáru a kupce vytáhli. Marked for death. Všichni.

   Jsme odsouzeni na 8 let a Památník na doživotí – ten prý kupce zabil. Ostatní členové družiny si oddechli.

Do klece s námi a jedeme po cestě za pevnost, do kopce až na konec do povrchového lomu. Cestou si zkusí Herman s Ilidanem rozvázat svázané ruce, ale je jim PJ připomenuto, že jedeme v kleci. Konečně v dole. Povrchovém tedy. Ze všech stran vysoké skály. V jedné části lomu zatarasený průsek do skal, prý je to cesta do pekla. Už víme, kudy případně zdrhneme.

   Nastávají nám muklovské časy. Pánská část družiny kutá kámen, Nikita jezdí na valáškovi, který tahá vozíky s materiálem. To jsme to dopracovali. Uléháme každý večer zmoženi, každé ráno znovu do šichty. Ale čekáme. Čekáme na příležitost. Nevěříme, že je nám osudem zde zhynout. Možná tak Památníkovi, u kterého stále čekáme, kdy pude, ale furt ho nechávají žít.

   Až konečně přichází osudový večer. Nikita na své samostatné cele večer zrovna škrábe kamínkem do zdi únikovou cestu, když přijde jeden ze strážců. Nadrženec, něco zkouší, má u sebe klíče, ale než je schopna Nikita něco podniknout, přichází hlavní dozorce Levislav. Také něco zkouší, nemá pyj, má klíče. Konečně přijde flakónek s nápisem „Modli se a dočkáš se pomoci“ k užitku. Nikita s ním mrdne Levislava zezadu do hlavy, ten se skácí na zem. Hurá, máme klíče. Rychle všechny odemknout a akce. Nejprve se zbavit strážného před ubikací. Nalákat tupce do temné místnosti není problém, Nikita vedle dveří hodí 2x šestku a neslyšně jej tedy podřízne. Máme oblečení! Ilidan se ustrojí a rychle zaujme hlídku před kasárnami. Potřebujeme zbraně. Ty jsou v kůlně venku, naštěstí je docela tma. Nikita tedy běhá člunkovým během od kůlny zpět za ubikaci, kam přenáší palice a krumpáče. Zrovna když přemýšlíme, jestli vtrhneme na stráže všichni naráz nebo zkusíme částečný stealth, ozve se nocí zadunění. A další. Na skále nad lomem se objeví náš starý známý – skřetí šaman. Duní tam a do lomu přibíhají skřetové. Asi sjíždí po zadku holou skálu, nevíme. Stráže mají alarm, nám se to hodí, dvacet schopných osvobozených muklů běží pro krumpáče a mlátí se to tam, skřet neskřet, stráž nestráž, mukl nemukl. Skřeti pobyti, zůstanou tři stráže. Tak na sebe koukáme, co bude. Rozhodování nám usnadní dunění něčeho velkého z místa, které vede „do pekla“. Rozrazí se ochranné palisády a vyleze kyklop s jedním okem o velikosti asi 5 metrů. Ten kyklop, ne to oko. Souboj.

Výhra, ale ty facky za 18 životů si Ilidan s Památníkem ještě chvíli pamatovat budou.

Se zbylými dvěma strážnými se domluvíme, že jako ani muk, že jsme utekli. Ať řeknou, že nás něco zabilo, pobereme jídlo a jdeme.

Highway to hell.

 

1.3.2016

13. Dlouhá cesta

   Kameny. Kameny vlevo, vpravo, pod námi, za námi. Kamenná cesta a my. Jdeme takovým kaňonem. Furt. Blíží se večer, v dálce se ukáže v noci oheň. Jdeme blíž, Nikita na průzkum – na kopečku uprostřed kamenného kaňonu má 6 skřetů hlídku. Normálně bychom naběhli a všechny pozabíjeli, ale to by jeden z nich nesměl v ruce držet roh. Na roh se troubí a volají se posily – a to jsme se báli. Hodinu jsme vymýšleli akci. Nakonec vše proběhlo tak, jak jsme vymysleli během prvních 10 sekund – střelci střílí po skřetovi s rohem a bijci běží mlátit. Povede se.

   Docela se nám zde líbí, zakempujeme, ale za chvíli opět vstáváme, neboť přichází dalších 6 skřetů, kteří jdou střídat hlídku. Snažíme se schovat na kopci do stínu, tak nějak se povede, skřeti přijdou a už neodejdou. Nu nic, spát se asi nebude, jdeme se tedy podívat po stezce, odkud všichni ti skřeti přicházejí. A najdeme na konci cesty jeskyni.

   A v jeskyni je tma a někdo tam chrápe. Trpaslík Zoltan tam vleze se svým termoviděním a vidí 9 spících skřetů. Nic nám neřekne a farmí XP, u třetího skřeta se však ostatní vzbudí a tak tam naběhneme všichni.

   Konečně jsme se vyspali a ráno opět po kamenné pláni takovým lavinovým korytem vzhůru.

V dálce vidíme takový hrad (asi, v tu chvíli jsem nedával pozor a bylo mi pak blbý se ptát). Hladké stěny, nedá se tam nijak dostat, jen na stěně jsou schody, které vedou na takovou jakoby rozhlednu. Tak se jdem rozhlédnout a vida, po cestě kde jsme před chvílí šli, je schovaná nenápadná průrva.

   Super, vrátíme se a jdeme tam. Před průrvou jsou na kopích napíchané různé hlavy, žádná není naše, oddechneme si a po chvíli koukáme na velkého lizzarda ještěrku, který útočí.  Zabijeme ho a zavzpomínáme na Pavla Trávníčka, jak projížděl podobnou průrvou v pohádce, tím se dostaneme k Doremi a musíme si pustit legendárního Pergla a Kudrnáče. Na konci této cesty je jezírko a jinak nic.

   Na břehu pokecáme o vulvě a gdoulích a rozhodneme, že se bude muset Herman potopit a najít východ. Navážeme lana a půl hodiny domlouváme, kolik zatahání znamená „vytáhněte mě“ a kolik „nevytahujte mě, jen jsem se zasekl“. Herman skáče, pod vodou tma, chvíli plave tunelem, který se napojuje na větší tunel (celé je to pod vodou) a tam ho chytne silný proud a my ho vytáhneme.

   Kam teď? No, nechce se nám, ale moudrá rada získaná modlením Hermana naznačuje, ať nejsme srabi a skáčeme. Nikita pod vidinou XP navíc skáče jako první. A tak se všichni necháme strhnout proudem a doufáme, že se vynoříme na vzduch dřív, než se utopíme. Toto se stane a my jedeme na velkém podzemním jeskynním tobogánu někam do dáli. Jednu chvíli dokonce projíždíme kavernou a nad námi ve výšce vidíme most a na něm skřety.

   Konečně konec. Voda plyne pomalu, postavíme se a zamíříme k zamřížované chodbě, mříž jednoduše vytrhneme. Na konci místnost. Potřebujeme si odpočinout. V místnosti si Zoltan utrhne ze dveří prkno, aby měl alespoň něco na případný boj. Erlin mu suše podá jeho široký meč, trpaslík chvíli váhá, ale nakonec výměnu přijme. Herman má sen – prý nás odsud vyvede. No, netušíme, ale budiž. Po chvíli pochopíme – všude nějaké chodby, levá, pravá, furt dokola. Ale Herman nás vede docela s jistotou. Nakonec větší místnost.

   Uprostřed kamenný trpaslík. „Nazdar brácho!“ zvolá Zoltan a jde se na sochu podívat blíž. Více ho asi zajímá velká sekera, kterou tato socha drží v ruce. Bohužel, kamenný trpaslík obživne a tak se zase musíme mečovat. Nakonec vyhrajeme.

   A hlavně – najdeme zbrojnici! A v ní cokoliv, co hrdlo žádá. Zbraně mají dokonce lepší čísla o 1 než normálně. Zoltan najde žampion (sekeru, která je na konci tak nějak kulatá). Ještě by to chtělo hospodu a konečně se po třech měsících normálně najíst a vyspat v posteli…

 

8. 3. 2016

14 – Divočák fener

   Nu což. Stále v podzemí, jdeme dál až k velkým vratům. Po otevření místnost. Velká, kulatá, podstavec a vedle něj 2 sochy. Kamenné, podobné jako minulý trpaslík. Tak si házíme, jestli někomu připadají stejné povahy jako ten trpaslík, totiž že asi ožijí. Stenly hodí 02, Matlock 01 – jsou tedy stopro přesvědčeni, že jsou to nebezpečné sochy, ale balin hodí 00 – kritický neúspěch. Rozhodně to nebezpečné sochy nejsou. A tak jde k podstavci. Ani Stenly ho silou nezastaví, až Herman použije svoji mimosmyslovou schopnost ovlivnění a rozmluví mu to.

   Tak se pomalu blížíme k portálu bokem, aby kdyby sochy ožily, tak snad ožije jen jedna. Nášlapná deska v zemi za námi zavře východ a samozřejmě ožijí obě sochy. Balin nakládá jak Gerendáš. Zabijeme je a na schodech k portálu vidíme divné symboly, které jdou zmáčknout. Herman naprosto s jistotou zmáčkne ve správném pořadí 5 správných symbolů. Prý ten jeho sen ho vede.

Zjeví se portál. Hupky doň ho.

   Jsme náhle zdraví, svěží, je nám fajn. Jen netušíme proč. Pár chodeb a místnost, ve které v kruhu z run leží takový pětimetrový lidský divočák, je na něm prach. Jeho obrazy jsou i různě po místnostech po stěnách, najdeme i nějakou uctívačskou kapli plnou knih. Dokonce zabijeme i menší 4 prasata – lidi.

   Co teď? Herman si nás svolá a zjeví nám pravdu – prý ho nevedl žádný sen, ale medailon (ukáže), který našel nedávno. A že si myslí, že zde asi nejsme dobře. Ten medailon k němu mluví a navedl ho až sem – aby oživil právě toho velkého člověko-divočáka – tento tvor se zove fener.

   Najdeme knihu s obrázky, jak někdo uctívá právě fenera a také je zde napsáno „Požehnání fenera ti přinese nový život.“ Super, nový život se hodí, jen nevíme, kdy přijdeme o ten starý a také jak nám asi fener požehná.

   Není kam jít, musíme do místnosti s ležícím fenerem, Nikita zlodějsky opatrně prochází místnost k jedněm dveřím – v nich 2 velké, půlmetrové zlaté sošky neskutečné hodnoty, za druhými dveřmi (metr od fenera, Nikita machruje, jak se tam nebojí stát) je chodba, která vede k dalšímu portálu, na něm symbol fenerovy hlavy, ale jak aktivovat portál nezjistíme. To už se zde procházíme v klidu, jen amulet necháváme mimo místnost se spícím fenerem, tušíme, že ho nějak probudí, už jen kvůli tomu, že začíná s Hermanem mluvit a zní trochu sebevědomě a namyšleně.

Vlastně zjistíme, jak aktivovat portál – je zde nápis „Požehnání fenera otevře bránu.“ Zase požehnání, PJ nám musí napovědět, že je potřeba hlavu polít fenerovou krví.

   Aha, takže krev. Dlouhé plánování, nakonec se tak nějak domluvíme, že bude stačit fenera bodnout a utíkat pryč se zakrvaveným mečem a z něj odkapat, netušíme však, jestli bude toto množství krve stačit.

Tak tedy za fenerem. Herman k němu přistoupí, záblesk, probereme se a fener je v opačném rohu místnosti, čímž zruší náš plán „bodnout a hned zdrhat“. Začíná bitka.

   A nastává další epický nezapomenutelný zážitek. Ilidan s trpaslíkem Zoltanem se řítí na fenera. Ilidan bodá, trpaslík seká. Ilidan vidí krev fenera na meči a běží pryč. Herman střílí, Nikita střílí, Zoltan seká, dostává brutální sadu, kam se hrabe Gerendáš… a Ilidan stále běží smočit portál… Zoltan možná zemře, možná ne, však chrabře bojuje dál… vzduchem sviští šípy, Herman mu běží na pomoc, dvakrát nehodí na odolnost proti mocnému fenerovu řevu a v hrůze musí utíkat zpět, aby se vzápětí probral, rozběhl k němu, hrůza a znovu zpět… a Ilidan stále běží pryč.

   Nu, Zoltan nakonec dokáže fenera dostatečně posekat, aby tento nabídl příměří – odkapeme si krev a on nás nechá. A my jeho také. Být tam v té chvíli Ilidan, snadno fenera zabijeme, ale takto to přijímáme a v uších nám zní Ilidanův dusot ozývající se z chodby před oltářem.

   S fenerovou krví jdeme k oltáři, kde Ilidan zoufale cáká kapky krve na kamennou hlavu, nestačí to. Zoltan opovržlivě Ilidana odstrčí, polije hlavu litrem krve a zjeví se portál.

Hupky doň ho.

   Jsme v lese, kolem ruiny, nevíme, kde jsme, ale asi půjdeme spát. Ilidan dělá, jakoby nic.

(pro případné čtenáře – je pravda, že llidan se držel plánu – smočit a utíkat, leč Zoltan dostal hned zezačátku takovou mrdu od fenera, že mu jeho čest nedovolila z boje prchnout, tohle se trpaslíkům nedělá, to nejsou půlelfové, víme?)

 

15. 3. 2016

15. Na sever

   Je noc, přespáváme na neznámém místě v lese. Držíme hlídky. Bohužel, poslední hlídka vyšla na trpaslíka. Vidí v lese pohyb. Poutník Bohumil. Řekne mu ahoj a nechá ho zase odejít pryč. Nezeptá se, kde jsme a tak.

   Ráno nás o tomto svém řešení situace informuje. Než se vydáme za Bohůšem do jeho chatky tamtím směrem, zaběhne Frodit ulovit něco k snědku, hodí 42 a proto za chvíli vyvrhuje srnu. Bohumil se znovu objevil s chlebem mezi stromy a zve nás, bereme tedy srnku a jdeme k němu posnídat.

   Bohumil je náboženský fanatik, žije pod boží ochranou v lese na zemi, nepreferuje hmotné statky, pro naši skupinu je to tedy bezvýznamný společník. Trpaslík se s ním ponárá do náručie božské materiny, aby řeč nestála. Jediná zajímavá informace je, že prý Ronson, který nás nechal tehdá odsoudit, asi povýšil. Super. Ahoj Bohumile a jdeme do Ife, které je vzdáleno pouhé 2 hodiny.

No jo, jenže máme 2 zlaté sošky nedozírné hodnoty. Hádáme se a nakonec je zakopeme kus od Ife, netušíme vůbec, jaká je ve městě a vůbec ve světě situace.

   Před městem si ještě vymyslíme krycí jména, aby nás nikdo nepoznal – trpaslík Chrisofilax, barbar Max, zlodějka Charlota a hraničár Tidorf. U bran jsme díky naší různorodosti (žena, barbar, půlelf, trpaslík) podezřelí, je zavolán jakýsi pán, který nás vede uličkami až do velkého honosného domu. Zná naše jména, ať se umyjeme a najíme.

   Jsme v ráji. Velké sloupy, zahrada uprostřed domu, malé nádvoříčko, pavlače jak na Žižkově. Kašna, ženy, jídlo, sex, eunuchové. Užíváme vše dosyta, večer další hostina, ležíme polooděni v županech, ujídame hrozny a drahá vína, trpaslík s barbarem pivo a špek.

   Druhý den jsme povoláni za majitelem domu, který nás sem dovedl. Tušíme, že zde asi nezůstaneme po zbytek života. Ronson se prý v tomto kraji zmohl, přebývá ve své pevnosti, ale už může tahat za víc nitek, protože je slavný, vyšetřil totiž požár v přístavu (to jsme vyšetřili ale my!) a zbavil Zábřeh vlkodlaka (to jsme taky byli ale my!). Finlux (ano, onen Finlux z minula, majitel domu) nám nabídne práci. Pojedeme na sever, kde se budeme věnovat překupnictví se sousedním barbarským státem. Barbaři mají hodně mědi, ale nemají koření, pivo, látky a tak. Tak se to na hranici šmelí. Ale Finluxův šmelinář nějak nespolupracuje, nekomunikuje. Máme ho odstranit a zaujmout jeho místo. Bude nám dodáno zboží, my ho koupíme (první várka zdarma) a prodáme dráž – zisk je náš. Ještě to zkoušíme ukecat, že bysme třeba strážili jeho dům, ale tušíme, že to neprojde.

   Tak vyrážíme na cestu. Předtím si ještě můžeme ve zbrojnici vybrat vybavení, berou se kroužkové zbroje, šípy, šipky, lano, lucerna a tak. Na severu nám má pomoci Sandy Banx, král barbarské země se jmenuje Sarlid Ostromeč, ať zde to jméno máme, až ho budeme muset oslovit. Po 2 hodinách cesty se vracíme vykopat sošky s tím, že když jedeme na hranic šmelit, tak se mohou hodit, je třeba je vyměnit za vhodnější komoditu, například peníze.

   Někde u Kapří slyšíme nějaké troubení. Někdo troubí v lese. Nu což, nikde nic, jdeme spát, držíme hlídky. V noci pořád různě troubení a k ránu najednou trpaslík vidí termopohledem v lese 4 muže. Zaujmeme skrytá postavení v lese a počkáme, až přijdou blíž. Trpaslík na ně volá z křoví, kdo jsou.

   „Ty… ty jseš trpaslík!“

   „Nejsem.“

   „Jak to? Vždyť seš nějakej malej.“

   „Seru.“

   No nebudeme to zdržovat, po chvíli se ukáže, že dva ze čtyř jsou kamarádi od Berty, které jsme kdysi zajali v chatě a odvedli do Zábřehu, kde je propustili. Takže bitka. Zrubeme je. Jsou totiž na lovu s partou, proto to troubení po lese. Tak se radši pakovat pryč. Mrtvoly trochu schovat, koně plácnout po prdeli, ať se rozutečou po lese a oklikou pryč.

Putujeme na sever, pak zahneme na západ a jdeme nudnou stepí.

   Konečně vesnice. Lukov. Buranov par excelance.

Do hospody, najíst se, Nikita si zaflirtuje s buranem Čeňkem a zajistí tak družině přespání u něj doma. Je to barabizna, skoro spíš lepší stáj. Všichni opilí, trpaslík povídá:

„Pojďme si udělat z Čeňka prdel, oběsíme ho jakoby.“

Šprým neprojde, jdeme spát, ráno moudřejší večera (pokud dobře hodíme na inteligenci).

 

21. 3. 2016

16. Na poušti

       Ráno vyrazíme na cestu. Jdeme cestou k horám na severu a podél nich na severozápad k cíli. Před námi temná bouřková mračna. Raději to stočíme ke kopcům, někde se snad schováme. V dáli zahlédne Frodit nějaké světélko, které zmizí. Loženka od PJ, ale jdeme tam. Dojdeme k lesu, stopy vedou do křoví, tam tajné dveře do skály. Ve skále nic, jen trocha písku, který se v této oblasti nikde nenachází. Nu což, venku liják, rozděláme oheň, najíme se a do hajan.

       Na hlídce Frodit náhle vidí, jak se zjeví portál a z něj vyjde člověk. „A sakra!“ zvolá a zmizí v portálu. Vzbudí nás, po delší době i trpaslíka a šup PJ do portálu.

       Jsme v jiné skále, za námi zmizí portál a jen vidíme onoho člověka, jak utíká pryč. Chceme vyběhnout z jeskyně, standardní procedurou se tedy přední nohou odrazíme a všichni se mrdneme o strop jeskyně, neb zde je očividně menší gravitace. Přískoky vyskáčeme ven. Všude písek, poprvé vidíme poušť. A to není vše! Tajemná osoba nastupuje na takový kovový létající předmět a vžuuuuum odlétá pryč. Nabereme v jeskyni vodu ze sudů a vytušíme, že osoba chodí do našeho světa pro vodu.

       Jdeme úmornou pouští.

Aby byla sranda, vyleze z písku takový velký červ s nohama a rukama jak kudlanka, cuká se to, kloužeme k němu, ale nakonec ho pobijeme dost na to, aby to zapíchl zpět do písku.

       Konečně vidíme v dálce obrysy města, vysoké věže. Předtím však ještě narazíme na menší oázu, ve které nějací zemědělci s obojky na krku něco okopávají, hlídají je 2 vysocí, čtyřrucí strážní. Oázu obejdeme a o kus dál na cestě do města odchytneme kolemjdoucí. Zjistíme, že otroci nosí obojky, kdo nemá obojek je občan. Strážní se nazývají thrakové a jeden z nejváženějších obchodníků – obchodník s vodou – se jmenuje Pexta.

       Jdeme s otroky na jejich pole, protože nemohou meškat, vysomrujeme od nich 2 obojky, ty si nasadí Nikita a Frodit a vydají se do města. Ten tvoří tři kruhy – nejdříve otroci, slumy, pak občané a uprostřed asi král.

Projdeme do prvního kruhu, poté do druhého. Plán je najít obchodníka Pextu a nějak ho donutit, aby nám otevřel portál, abysme se mohli vrátit.

       Po chvíli najdeme honosný dům s obchodem s vodou. Prodavač se však nedá přesvědčit, aby pro dva otroky zavolal Pextu na pokec. Nuže, vyčkáme, až tento vyjde někdy z domu.

       Nikita dostane výborný nápad – co takhle vybrat pár měšců a obstarat si tak místní měnu, aby bylo něco dobrého v hospodě k mání? Nápad jistě dobrý, kritický neúspěch na kostce 00 již tak moc ne. Nikita je odhalena, obchodník začne vyřvávat něco o zlodějích, takže Nikita začne skákat pryč (běhat se zde moc nedá díky gravitaci). Za ní běží stráže, naštěstí tato hbitá mrštná zlodějka nakonec přeskočí zeď do vnějšího kruhu otroků a zde rychle zmizí. Frodit se s ní spojí telepaticky s tím, ať už se vrátí a nedělá kraviny, že čeká u obchodu.

       Nikita dostane výborný nápad – co se takhle převléct, aby ji nepoznali? Nápad jistě opět dobrý, kritický neúspěch na převleky 00 na kostce již tak moc ne. Sebevědomě si kráčí ulicí, když vtom ji jedna stráž pozná: „Ty mi ještě dlužíš prachy!“. Chytne Nikitu a vytřese z ní všechny peníze, asi 100 zlatých. Zachmuřená Nikita natruc znovu zkusí převlek, 08 na kostce je takový úspěch, že ji ani čekající Frodit nepozná. Blíží se večer, ozve se zatroubení a všichni odcházejí domů.

       Dobrá, obchodník nevyšel, plán B – dostat se do domu. PJ nazná, že je možné se snažit odemknout zámek, ale díky gravitaci by to šlo i jako Assassin Creed po střechách. Hip hap hop a jsme u poklopu ve střeše vedoucího do domu obchodníka. Vlezeme tiše dovnitř jako myšky.

       Co se zatím děje u pole, kde čeká trpaslík Zoltan a barbar Památník. Tyto přestane po hodině bavit jen tak sedět, navíc začíná být zima a dostanou nápad! Pojďme do zahrady na jablka! Co na tom, že to asi jablka nejsou. Pokácí si strom s divným ovocem a začnou hodovat. A tak tam sedí pod hvězdami, mlaskají a je jim vlastně fajn.

       Frodit s Nikitou zatím stojí v chodbě domu, několik dveří, za jedněmi někdo mluví. Proto vlezeme do jiných, koukneme do šperkovnice, půjčíme si šperky a slyšíme, jak někde zazvoní zvoneček, a v pokoji naproti se otevřou dveře. Šup pod postel, počkáme až odejdou, nejspíše na večeři. Nastává šmejděníčko šmejdění. Nejdříve do ložnice, zde honosné vybavení, křesla, bar, knihy. Nikita s Froditem neodolají, nalejí si šatoné, usednou do ušáků a chvíli si užívají se sklenkou v ruce tichý, nerušený večer. Práce se sama neudělá, prolezeme stůl, vezmeme lejstra a peníze, PJ upozorní, že po večeři možná kupec půjde ještě pracovat a zjistí to, tak to teda vrátíme, radši.

       Jinak nikde nic, tak zalezeme pod postel a čekáme, až půjde kupec spát. Toto se nakonec stane a on i se svou ženou nakonec usínají. Vylezeme z pod postele, Nikita nůž na krk ženě, Frodit kupci a ať nás odveze k portálu a otevře ho. Souhlasí, je vystrašený, jen potřebuje hůl na otevření. Vezmeme hůl, jdeme na střechu, kupec nastartuje a najednou zmizí i s ženou. Srab.

       Ovládat létající vůz nemůže být takový problém a po několika uražených komínech necháme město za zády a letíme na místo, kde mají čekat naši přátelé. Ti však odešli o kus dál do sadu, tak je musíme ve tmě hledat. Hledání nám zkomplikují čtyři strážní na dvou létajících motorkách. My se svým strojem jsme sestřeleni, naštěstí v blízkosti těch dvou popletů ulepených od ovoce. Čtyři strážní seskakují k nám na zem a nastává souboj.

       Epický souboj, jaký jsme ještě nezažili a nejspíše nezažijeme – padaly samé jedničky a dvojky. Furt. Neuvěřitelné. Nejdřív padl trpaslík, pak Památník, po něm Frodit. Nikita vidouc, že nemá šanci proti zbývajícím dvěma rychle skáče na motorku a strážné rozstřílí lejzry. (ne, motorka nás dříve nenapadla)

       Přistane, dodělá strážné, které vlastně nerozestřílela, ale spíš srazila. Probere družinu, tak nějak se nasoukáme na motorky a rychle nocí pryč. Jenže v noci prd vidíme, tak alespoň daleko, počkat do rána a hledat naše stopy.

       Tyto najdeme, rychle k jeskyni. Zde si naštěstí trpaslík vzpomene na slova, která zvolal obchodník, když otevíral portál nebo jak to bylo. Vezme hůl, zvolá a opravdu se objeví portál. Motorky se však nevešly do jeskyně a při odborné demontáži zbraňového systému sekerou se trpaslík zraní a zbraň zničí, takže v našem světě nebudeme ultimátní avengři. Proskočíme a konečně doma, v lese, v jeskyni.

       A co jsme si vzali s sebou? Speciální meče z lehkého kovu. A písek v botách.

 

29.3.2016

17. Ojglnojšt

   A tak jdeme k hranicím za prací. První noc uloví Frodit 5 králíků, hostina, spát. Druhou noc uloví Frodit houby. Při jeho hlídce přiletí šíp se vzkazem, ať necháme všechno na místě a pakujeme se pryč. Nechce se nám. Přiletí druhý varovný šíp nějakého mamlase, který trefí trpaslíka. Chvíli na sebe volají s trpaslíkem do temného lesa, Zoltan se neznámé lupiče snaží přesvědčit, že to my jsme přepadli je. Dojde k souboji, při kterém je velitel Robin a jeho kamarád zabit. Další tři svážeme a zjistíme, že jsou to burani z vesnice v bažinách, kteří si chtěli hrát na velké kluky a přepadávat. Trpaslík chce, aby se dva políbili. Toto družinu překvapí, nikdo netušil, že toto Zoltana rajcuje, ale ukáže se, že je prostě šikanuje. Druhý den ráno jim Frodit rozkáže, ať se svlečou donaha. Družina opět překvapena, ale jde jen o ponížení. Tři nahé prdele mizí v lese a my razíme.

   V noci dojdeme do oné vesnice v bažinách. Zaklepeme u jediné chatrče se skly v oknech, hospodář je nejprve nesvolný, ale když vidí trpaslíka, zavolá celou rodinu, která takového pidimužíka ještě neviděla. Dostáváme nějaké ryby a placky a Anička chce (na tajný popud Nikity) po trpaslíkovi, aby udělal skřeta, že tak trochu vypadá. Ponížený trpaslík hudruje, čímž působí o to víc komicky. Jedeme pryč a vypadá to, že Anička by neměla chtít ještě trpaslíka potkat.

   Blížíme se k okraji jezera, k velkému vodopádu. Jedeme pod ním, vyjedeme nahoru, rozhlédneme se vůkol a v dáli spatříme družinu 20 vojáků, dle známého zatroubení je to Bertova parta! Inu, zrychlíme.

   U hranic barbaři. Necháme si zavolat velitele Gavana a předáme mu glejt. Pustí nás a přijíždí Berta. Požaduje naše vydání. „Tak si pro ně pojďte,“ zahučí Gavan a dalších deset barbarů zavdá k Bertově zadumání, po chvíli trapně odjíždí a naše jistě vtipné poznámky mu asi dobře nedělají.

   Máme jet dál, až narazíme na velkou chatu, naše stanoviště. Jedeme, uvidíme i cvičiště barbarů, u suchého dubu zatočíme a opravdu, po chvíli se blížíme po rozkvetlé louce k velké chatě.

   V tu chvíli nám to zde připadá jak v Alpách a začíná velká legrace, kdy hledáme Heide, děvčátko z hor, kocháme se jódlováním z hor a najednou mluvíme trochu německy, ja.

   U chaty nikdo, v chatě nikdo.

Ale ve sklepě 48 sudů s pivem, víno a kořalky. Trpaslík se několikrát tajně udělá a navrhuje, aby se stal správcem piva a vlastně celého podniku. Dáme se do práce. Památník s trpaslíkem se snaží vyvalit jeden sud ze sklepa, Frodit jde do lesa na lov a ihned se vrací s kamzíkem, jídla hodně. V Nikitě se probudí její mateřský cit a začne s generálním úklidem. Prach, nádobí. Také proleze chatku, najde pod uvolněným prknem 1087 zlatých, skoro omdlí a nikomu nic neřekne. Zrovna když klepe peřiny, vidí přijíždět 4 bojovníky. Rychle všechny zavolá na zápraží.

   Vrací se majitel.

Všichni jsme ve sklepě, kde zrovna pomocí mechanismu na vytahování sudů tento chtěli kluci vyndat ven.

„Kdo tam je?!“ ozve se shora.

„Pšššt!“ zasyčí trpaslík a družina jde do kolen.

   Nu co, vyjdeme, majitel není naší přítomností nadšen, nedá si nakukat, že už není majitel a začíná bitka. Jeho pohůnek troll nakládá skoro jako Gerendáš, ale zemře, majitel najednou kouzelně zmizí, srab.

   Nu což, měli jsme nějakou práci s tím sudem a kamizolky se samy nevyžehlí. Vracíme se k činnosti a opět jsme po chvíli vyrušeni. Přichází kapitán Dom, barbar. A vede již bývalého správce chaty, že ho odchytli. A že chce 5 sudů piva a všechno bude OK a dá nám ho. Naznačujeme mu, že za 6 sudů by správce mohl spadnout ze skály. Domluveno, Dom se s tím však nepáře, zlomí správci vaz a nakládá sudy. Mezitím poprosí, jestli bychom si mohli uklidit ty nyní již čtyři mrtvoly před chatou. Děkujeme a loučíme se, zakopeme je.

   Nastává veget. Pije se pivo, grilují kamzíci, pečou koláče.

   Zase někdo otravuje. Hobit Sandy Banx. Náš předák. Jde s námi do kanceláře, zeptá se Nikity na poklad pod prknem a tak vše prozradí. Chce zálohu z Ife, 500 zlatých, zbytek si můžeme nechat. Objednávkové formuláře máme přivázat na holuby, tak budeme komunikovat. Objednáme, zaplatíme a prodáme za kolik chceme. Ve vesnicích v údolí, barbarům. Neobchodovat s trollama a se zbraněmi.

   Opět veget, opalování, badminton, houbaření.

  

K závěru dne sedíme na lavici před chatkou, popíjíme pivo a představujeme si, jak bude trpaslík furt chlastat, až nás zadluží, ale nikdo to nebude vědět, postupně bude mizet vybavení chaty, koně, až skončíme všichni na perníku.

 

12.4.2016

18. Prodejci – trpaslíkův deník

 

19.4.2016

19. Tajná chodba

   Tak jsme v díře. Nahoře spí 2 opilí barbaři na poklopu, ven se nedostaneme. Naštěstí Frodita napadne vnuknout svými schopnostmi barbarovi myšlenku, že jsme mu kdysi zachránili život a musí nás pustit tak, aby si toho jeho kolega nevšiml. Jako barbar se snaží, otevře poklop, ale zaprvé se druhý barbar vzbudí a za druhé ten náš pomocníček barbar zavrávorá a spadne dolu k nám. Trpaslík mu nasere do kalhot.

   Trčíme tam dál. Není s nimi žádná domluva. Nakonec přijde stařešina Bráník. Že jsme zabili krolla z jejich vesnice a že musíme o život bojovat s jeho třemi bratry. Jdeme za město do arény.

   Jak z Žhavých výstřelů, davy burácí, gumoví medvídci, na pódiu Krolling Stones, uzavírají se sázky. A už se perou! Naložíme, vyhrajeme. Přijde fair play stařešina, že teda ok, ale ať vypadneme. Přišli jsme o 25 sudů piva a 10 sudů pálenky, sud vína neřešíme.

   Na chatě konečně chill a obchodujeme dál. Barbar Dan si začíná nějak moc vymýšlet. Začne to mahagonovým stolem a pokračuje různými látkami a tak. Všechno zařizujeme a jednoho dne jsme zavoláni do tábora barbarů.

   Zde je Dan bez hlavy a jeho žena mrtvá. Za kempem je oběšený člověk a najatý čaroděj nás nechá posadit na začarované židle, abysme neutekli, a hackuje nám hlavy, jestli s tím nemáme něco společného. Testem úspěšně projdeme a můžeme se vrátit.

Před odchodem si ještě Nikita všimne, že jak oběšence (tedy vraha Dana) odřízli, tak z něj vypadl prsten – stejný prsten, jaký dostala Nikita v Ife – tzn., že vrah byl asi poslán z Ife!

   Vrátíme se a půl roku vedeme obchod ku prospěchu všech. Nikita si dokonce objedná holubem i kouzelný zlodějský klíč, o kterém ale nemá nikomu říkat, jak jí bylo řečeno shůry. Že je to její tajemství a že se nikdo nebude ptát, proč následných několik let vždy při hledání tajných dveří něco bude držet v ruce a chodit podél stěn, aby následně zvolala „Tady!“ a něco zase schovala. Protože kdo by se ptal, to dává smysl, dobrodruzi v dračáku nejsou moc zvědaví.

Na zakázku skupujeme z okolí i nakládané jeleny.

   No a jednou jde takhle Nikita do sklepa spočítat jeleny a kouká, že čtyři chybějí! Krvavá stopa se táhne ke zdi. Kouzelným klíčem tedy najde tajné dveře, zavolá ostatní a jdeme se podívat, jaká to škodná nám řádí v revíru.

   Dlouhá chodba, jeskyně, v ní 6 zombie a 4 ghoulové. Zneškodníme za použití hmatů a chvatů (a seků a námrdů) a jdeme dál. Vypadá to na delší pochod, vrátíme se pro pořádné zásoby a znovu do akce. Jdeme několik mil podzemím, dokonce projdeme i pod vodopády, u kterých jsme byli kdysi, když jsme do tohoto kraje poprvé zavítali. Slyšíme je však jen skrzeva kamení nad námi. Najednou velmi dlouhý podzemní most. Je nic moc, ale dá se, v jednom místě rozbitý, ale nějak to přeskáčeme.

   Na konci křižovatka, kam teď? Pomůže nám hlas z temnot, vyleze hodný zombík Nobi, který zde žije tak tisíc let. Už mu trochu hrabe. Jedna cesta vede do hlavního města brabarů, druhá k holkám.

   Z holek se vyklube devítihlavá saň. Zkoušíme s ní komunikovat, ale bitce neujdeme. Po 4 useklých hlavách se sbalí a odletí, máme volnou cestu.

   Navíc najdeme 1000 zlatých ve šperkách a speciální hračičky.

– Památník dostane přívěsek ve tvaru tesáku, nějak mu dodává štěstí nebo co.

– Nikita najde Prsten Úniku – jednou během dne se může v případě ohrožení teleportovat na náhodné místo, které vybere prsten – bezpečné místo.

– Ale Frodit! Ten našel krabičku a v ní malou půl centimetru velkou kovovou mouchu! V krabičce je zrcátko a v něm je vidět to, co vidí moucha. Navíc umí i hlídat, prostě létá nad námi a v případě ohrožení vzbudí Frodita bzučením.

– Nobi nám také konečně vysvětlí, proč s sebou taháme tu divnou flaštičku, která nejde otevřít – je to Kostičas – mění směr času. Aktivuje se v největším nebezpečí. Nějak.

Myslím, že je potřeba co nejrychleji provětrat Octomilku…

 

26.4.2016

20. Zemětřesení

    Namlsáni nově nabytými předměty vydáváme se druhou chodbou, která by měla vést do hlavního města. Nemálo překvapí zombík Nobi, když část zavalené chodby holýma rukama odzavalí, dokonce kámen zvící velikosti balvanu odhodí. Na konci velké cesty nachází se obvykle velké dveře, nejinak tomu je i nyní. Nikita hodí kritický neúspěch na přečtení starého nápisu nad dveřmi a je přesvědčena, že jsou to dveře do pekla.

   Nakonec Nikita odemkne, Zoltan otevře. Tma. Takže peklo. Nobi vede, něco si mumlá a my zjišťujeme, že jsme na obrovském podzemním hřbitově. Z hrobů díky Nobimu mumlání vylétají duše, které svítí a díky tomu vidíme. Za námi zase hupsnou zpátky.

Na konci – šli jsme hřbitovem asi 6 hodiny – opět vrata, nejpíše do nebe. Otevřeme, chodba, dveře, sklep. S pivem. Nikita jde na průzkum, jsme v baráku v hlavním městě. Zkusíme projít ven, ale beztak Frodit šlápne do kýble a shodí kukačkové hodiny a majitel vyběhne a stráž nás zajme, kromě Nikity teda.

   Nikita spí v pěkné restauraci, ostatní ve vězení. Zde trpaslík neodolá, chce zabouchat na dveře kýblem na sraní a vyleje to na sebe. Je drzej, umyjou ho a dostane na držku.

   Ráno jsou předvedeni do chrámu k výslechu, zase kouzelník jim přečte myšlenky na židlých držácích. Vědí o chodbě. Dostaneme nabídku pronajmout si ten barák – patří totiž právě tomuto knězi Zokorovi. Že si to necháme projít hlavou.

   Na náměstí se setkají s Nikitou, která jde zrovna s výborným plánem za hodně XP do vězení pro ně.

   Takto zde žijeme 2 roky.

   Za tu dobu vyděláme 19 950 zlatých. Erlin najde spacák, když se do něj zabublá, zmizí – jakože úplně, ani šlápnout se na něj nedá.

Pobavíme se u příhody s divnou mincí, kterou už nevím kde Zoltan našel. Je to mince, kterou prodá vetešníkovi za 5000 a ona se mu po chvíli vrátí – když zmizí z pohledu očí. Dokud ji nedaruje, bude se mu vracet.

   Erlin získá psa.

Frodit 2x ne, špatně hodí, ale má muchu krysa.

   Jednou v noci bouchání na dveře a dole tři trollové velcí a že nás chtějí přeprat asi. Tak seběhneme v pižamu, jeden vidí rozcuchaného trolla a uteče (možná na něj použil své kouzlo upřený pohled), další dva zabijeme. Nikita udělá koláče a kafe, protože pár z party proletělo při bitce několika stěnama.

   Jako první věc druhý den stopujeme třetího trolla. Dojdeme až k barbařímu ležení a ti tvrdí, že se trollové nějak přemnožili a začíná to být problém.

   Tak si tak stojíme a probíráme, jak je nejlépe trolla propíchnout když vtom se začne třást země.

Nastane brutální zemětřesení.

Podle PJ stupně 9.

Podle wikipedie – „Může způsobit ještě vážnější škody a působí na tisíce kilometrů.“

Zmar a zkáza. Na trpaslíka spadne strom. Přežije. Trhliny v zemi, spadlé stromy, srnky, skály.

  Jdeme domů.

   Chata zbořená.

    Jdeme do města.

     Město zbořené.

Pomáháme, vytahujeme lidi a peníze. Kněz říká, že se blíží trollové a v případě ohrožení musíme s jeho rodinou utéct tajnou chodbou ze země.

   A opravdu, za chvíli stojíme tváří v tvář několika trollům, pár jich zabijeme, pak je potřeba utíkat do chodby, ale Zoltan zberserkovatí, takže chce jen krev, naštěstí ho památník lepancem přivede trochu k rozumu, trochu díky tisícihlavé armádě trollů. Do chodby a pryč. Jo a ještě asi sto lidí s sebou vezmeme.

ahooooj

 

10. 5. 2016

21. Truhlička v řece

   Portálem vylezem v Ife v náhodném sklepě. Po 2 letech zpět v Ife. Neznáme místní poměry, jsme proto opatrní. Zapadnout do lepšího hostince, jídlo a vydat se na průzkum na trh. Hospodský Tryskáč pošle nejdříve Zoltana s Památníkem za lazebníkem, ať se vykoupou.

Správce – starosta – Simak není přítomen. Ronson, který nás kdysi zatknul a my utekli a on jde po nás je s armádou mimo město. Jinak nic zvláštního. Trpaslík se nevrátil, ale neřešíme to, někde chlastá.

   Ráno dopis od trpaslíka. Máme jít za ním, ale nejdříve zaplatit 150 zlatých v nějaké kanceláři a dostaneme povolenku na výlov nějaké truhličky, za kterou je 20 000 zlatých. Jdeme tam, zaregistrujeme se, pronajmeme stan, všechno drahý a navíc netušíme, co že se to děje.

   Je to takový oplocený kemp u řeky, lidi si zaplatí možnost potopit se pro truhličku do asi 200 m široké řeky. Někde tam prý je. Druhý den po našem příjezdu, jako ostatně každý den, se opět ráno koná losování těch, kteří budou mít možnost potopit se. Pět lidí jde do vody, 3 se utopí, nenajdou nic.

   Nikita zkusí vyjednat přednostní právo do vody – za 500 můžeme jít přesně za 10 dní. Tak to ne.

   V noci nás vzbudí Erlinův pes. Jdeme za ním a dovede nás do lesa za tábor, takové močiny, Erlin nějak zhypnotizovaný, probereme ho a plácáme se ve vodě, opodál vidíme nějakého druida, jak se modlí. Zavoláme na něj, zpevní nám půdu pod nohama. Jdeme za ním, vypadá vpoho, že prý když mu pomůžeme, pomůže nám.

   Kus dál v lese je bazilišek, je potřeba ho zabít. Jdeme, zabijeme oba dva. Zkamení jen Ilidan a Památník, takže skupina není moc oslabena. Druid dokáže odkamenět jednoho z nich za den.

   A jeho pomoc? Prý o úplňku chodí na určité místo bílý hroch, který umí mluvit a před ním se rozestupuje voda. Ale je potřeba ho překecat, jinak je velmi nebezpečný. Jo a v táboře někdo vydírá nějak lidi. Nebo co.

 

24. 5.2016

22. Potrestaná šikana

   Druid Alexandrix večer odkamení jako prvního Ilidana, kterého celý den hlídal hraničář Frodit. Vypadá to skvěle, ale druhý den se odkameněný Památníka nedaří. Je potřeba svitek na odkamenění. Zkusíme tedy v táboře u alchymisty vyjednávat, za dvě hlavy a 300 zlatých nám svitek prodá, Nikita ukecá na 100 zlatých a po složitém čarování je i Památník odkameněn.

   Nikitu chytne mlsná a jde loupit do alchymistových stanů, jeho a jeho stráží. Čtyři stany, každý zezadu rozpáře a prohrabává se tam, kouzelným klíčem otvírá truhly, inu, stará zlodějka. Nabere spousty lektvarů a ukryje je v nenápadném sudu v táboře. Druid nám také prozradil, že alchymista je kdoví jaký a to ověří i Nikita, když v jedné z jeho truhel najde listinu o úpravě vodouchů – skafandrů, které se vydávají na hledání truhličky. Nějak jsou asi poopravené.

   Tak si tak chceme čekat 10 dní na úplněk a na bílého mluvícího hrocha, když vtom máme nečekanou návštěvu.

   Přišli si kluci z tábora pro výpalné. Nechceme zaplatit a tak se začneme prát.

Postupně dostáváme na prdel, Památník, Ilidan i Frodit leží polomrtví na zemi, zůstává Nikita a hraničář Erlin. A proti nám dva záškodníci. Co teď? Životů málo, tak Nikita použije svůj kouzelný prsten a ten ji teleportuje na nejbližší bezpečné místo – do skladu kousek vedle. Erlin se potupně vzdává a začne být svazován.

   A co dělá Nikita? Lupne do sebe lektvar na uzdravení a potichu se plíží k sudu se schovanými lahvičkami, který je zrovna kousek od místa, kde je svazován Erlin. Výborně háže kostkou a tak se jí podaří sud otevřít a vzít si ještě druhý lektvar na uzdravení a nastává čas provětrat její speciální hvězdici, kterou našla u alchymisty v truhle. Hodí ji schovaná za sudem na hlavního záporáka. A hodí i dobře na kostce (2 šestky myslím) a hlavní šikanátor dostane pěknou mrdu do hlavy a navíc se Nikitě hvězdice vrátí. Schová se, počká a hodí podruhé, je mrtev.

   Zůstává poslední z party, ten hledá onoho snipera, ale hledá v nějakém stanu, Nikita si zatím zamíří kuší na vstup do stanu a když z něj nevychovanec vyjde, po (opět) výborném hodu na kostce padá tento se šípem přímo uprostřed čela na zem.

   To je slávy, to je radosti! Rychle rozpoutá Erlina, spolu proplesknou ostatní, trošku se poléčí a rychle odtáhnou pět mrtvol do stanu.

Příště budeme řešit, co teď. Jsme v táboře a zabili jsme pět lidí, nehledět na to, že jsme alchymistovi vykradli jeho truhly…

 

31.5.2016

23. Nekromancer

   Uklízíme mrtvoly a asi nás někdo viděl. Jdeme po něm s Froditem, je v hospodě. Pokecáme a prý by nám pomohl s úklidem mrtvol, když pomůžeme my jemu. A prý by nám mohl pomoci trpaslík, který tu s námi není, že to neznámý cizinec zajistí.

  

   A protože je hlavní šikanátor mrtvý, vydá se Nikita do jeho stanu, pobere prachy a najde dopis od Emira (zástupce šéfa v Ife) „Udržovat ceny nastejno a ať nikdo nenajde truhličku a osobu Emira udržovat v tajnosti. V případě problémů se obrátit na alchymistu, dokáže pomoci ve vodě.“ Také najde speciální cvikr, kterým jsou vidět všechny zbraně, ostatní je zamlžené, černobílé.

   Najednou hukot a cinkot a do tábora přijíždí vůz, na něm trpaslík převlečený za mnicha a všechny ponárá a modlí sa s nima. Po jeho mši si prohlídneme situaci s mrtvolami a plán je je rozsekat do sudů a odvézt pryč. A tak se Ilidan a Památníkem a Zoltanem dají do práce, ostatní hlídají. Povede se, Zoltan odveze, Erlin uloví kance, abychom měli výmluvu na to množství krve před stanem.

   Nu a už je tu Alef, který nám poradil a že prý máme jít hledat náhrdelník jeho kamaráda, který lovil truhličku a nevyplaval, takže je asi někde dole, kde lidi zachytávají mrtvoly.

   Jenže než se vydáme, jsme ráno vyvoláni na lov truhličky. Vzhledem k tomu, že víme, že jsou vodouši (ty skafandry) nějak upravné, dáváme si velký pozor. Ve vodě vidíme prd, jsme rádi, že přežijeme, Památník a Frodit se skoro utopí.

   Večer jdeme s Alefem do bažin pro náhrdelník. V dolním táboře nikde nikdo, jdeme se podívat k řece a tam Alef najednou zmizí. A objeví se divní nemrtví se zbraněmi. Bitka, po které se objeví i Alef, zamává hůlkou a objeví se nějaký duch, kterého také zabijeme. No tak nic, byla to past nekromancera, mají tu tedy pěkný bordel, když vlastně nikdo neloví ty utopené nebo co.

   Jdeme zpět do stanu, tam šlápneme na nástražné nařízení, výbuch a jsme mrtví.

   Efekt tunelu a přetáčení času a jsme najednou zpět na cestě do tábora, živí. Ale tajemná lahvička je prázdná, zachránila nás. Budeme se muset tak měsíc modlit, abysme ji opět naplnili. Dlouze debatujeme, co dělat, jestli odpastit, nebo kamenem z dálky odbouchnout, tak či tak, raději spíme v lese a počkáme na ráno, až bude světlo.

   V noci nějaký hlas v lese, je tam povoz a na něm kupec Mateo, což je onen obchodník z Ife, který si měl na hlavní třídě založit obchod s tím kupcem, kterého jsme vytáhli uhořelého ze skladu. Má plno věcí, ale hlavně nám sdělí, že máme u sebe dýku Aliance – něco jako mafie.

   Tam jsme asi skončili.

 

někdy v půlce června

24. Hrochonožec

   Asi v tom budou trochu zmatky, píšu po měsíci.

   Takže jsme šli za alchymistou Radlisem, že se jako chceme zeptat na temný meč, který máme ve stanu, aby šel s námi. Abysme viděli, jak bude reagovat na past. Nejde.

   Nikita jde tedy zneškodnit past, všichni srabsky schovaní, žena to řeší a zneškodní.

Stenly zatím kupuje vodku nebo co a zajišťuje perimetr.

   Vracíme se za alchymistou, ale není tam. Tak do hospody a čekáme, až se vrátí. Ani nevím, co jsme mu chtěli udělat, asi ho bouchnout.

Alchymista pryč, tak Nikitu napadne (ok, ostatní členy napadne) prohledat mu stan.

   Tak odejde a v tu chvíli naběhnou strážní a naši partu chtějí odvléct pryč. Zvoláním „Našla se soška!“ vyvolají členové družiny zmatek a díky tomu zatknou jen Ilidana. Schováváme se v táboře, ale nehledají nás, nás zbytek. Je to divné. V noci s Froditem tedy do toho baráku, kde je Ilidan uvězněn. Probíráme tam listiny, pokoje, popíjíme. Najdeme i listiny s důkazy, že je to všechno nějaká levárna, tenhle tábor.

   Jdeme pro Ilidana dolů, ale najednou stojí proti nám, vylezl ze sklepa. Rychle zdrhneme do lesa. Ilidan nám řekne, že se domluvil s vedoucím stráží Filipem, že sežene kompromitující materiál – ten má Nikita!

   A už tu máme úplněk, tak jdeme za bílým mluvícím hrochem. Nechceme bojovat, jen Památník, nakonec si bouchne každý a hroch se přemění v člověka – asi Querkus se jmenuje. Pokecáme, že když zrušíme ten tábor, tak nám pomůže najít sošku. Domluveno, odcházíme a ještě náhodou zahlédneme, jak se tam rochní v blátě…

 

19. 7. 2016

25. Smrdutý zdechlín

   Cestou od hrochorožce nás napadne, že přespíme v lese. Držíme hlídky, ale brzy nás vzbudí starý známý trpaslík Zoltan, který bloudí po lese, hledá nás a běduje až běda. Že prý je nějaký ten velitel vojáků Simak v táboře! Tomu právě chceme předat ta lejstra, že je to levárna, celé hledání truhličky.

   Vrátíme se tedy do tábora, všude vojáci, probíhá velká inventura. Nějak se s námi nechce nikdo bavit, Nikita to zkusí, k Simakovi se nedostane, zkusí to Frodit, nedostane se nikam a navíc ho zahlédne Ronson – který nás kdysi uvěznil a my mu utekli. Začne křičet a začnou nás honit, tak zdrháme a zdrháme pryč.

   Trpaslíka napadne jedna zastrčená vesnice – Smrdutý zdechlín. Tak tam jdeme. Cestou nás mine hlídka, která nás hledá, ale pak se vrátí zase zpět. Po několika dnech potkáme na cestě nějakého kupce, řekne nám něco o té vesnici, že je to jen Zdechlín a že v horách hledají lidé poklady, které tam ale moc nejsou, tak většinou pak loupí v okolí a přepadávají pocestné.

   Večer dojdeme k hradbám vesnice, nechtějí nás pustit, protože můžeme patřit k „hledačům“. Tak až ráno, no.

   Kovář nám řekne o kasárnách (odmítám toto slovo neskloňovat, rve mi to uši, oči a mozek). Že už tam dlouho nejsou vojáci a je zde jen domobrana. V tu chvíli se zrodí náš plán – budeme se vydávat za kontrolu od armády.

   Tak sebevědomě nakráčíme za starostou, Frodit na něj spustí, Nikita zapisuje všechny nedostatky, Ilidan a trpaslík výhružně stojí v pozadí. Nakonec málem vystěhujeme starostu z kasáren, ale slitujeme se a spokojíme se s domem na náměstí. Vedoucí domobrany nám moc nevěří, je mu divné, že nemáme uniformy a že jsme půlelf, trpaslík, člověk a barbar nebo co je Vojta. Ale je mu to jedno.

   Jeden kupec nám řekne, že mu tady přepadávají vozy a že je to blbý.

Tak vymyslíme léčku – zahrabeme se do oplachtovaného vozu, roztroubíme info, že vezeme vzácné kůže a Frodit vyjede s vozem, jako by jel sám.

   Nakonec jsme opravdu přepadeni, Frodit ovšem 5 z 9 uhrane, takže je lehce dobijeme a řešíme, zda jít rychle někam do lesa, kam nás jeden ze zajatců může dovést, kde má hlavní velitel zrovna nějakou obchodní schůzku s předávkou zboží. Tak jak to bude?

 

26.7.2016

26. Za strejdou

   Nuže, Matlock nebyl na dračáku, tak jsme poslali Frodita s vozem plným spoutaných lapků do města a vydali se na tajné místo v lese vedeni jedním z nich. Nelhal, přestože mu nikdo nevěřil a opravdu nás zavedl 200 metrů od schůzky. „Támhle jsou,“ povídá. A sotva to dořekne, Ilidan ho podřízne. Zbytek skupiny je trochu zaskočen, ale bojíme se, aby nás nepodřízl také.

   Schovaní v křoví sledujeme schůzku, vyjednává s někým z Ife. Potřesení rukou a kupci si odnáší od zlodějů kůže a další předměty denní spotřeby. Počkáme, až je čistý vzduch a vydáme se za lupiči.

   Po chvíli nám běží jeden v ústery, ale za ním dva skřeti, navíc slyšíme zvuky boje. Je to jasné, Ilidan s trpaslíkem se schovají za stromy a když proběhne, skřety zabijí jednou mocnou ranou. Utečenec z boje nám polomrtvě sdělí, že je přepadli skřeti a že děkuje za záchranu života, tak ho Stenly podřízne. Jde po XP jak slepice po flusu.

   Dojdeme si zahrát s 10 skřety kuželky, přežije jen ten hlavní lupič a protože nám ve městě za něj nabídli 500 zlatých a on sám se může vykoupit maximálně za 256 zlatých, spoutáme ho a jdeme do města.

   Tam ho dají do vězení a chystají se nějaké slavnosti. Všichni s tím dělají tajnosti, i PJ, takže je celá družina dosti paranoidní.  Slavnosti ale budou až za 2 dny, tak si uděláme výlet do opuštěného lomu za vesnicí, který by tam určitě PJ nedával, kdyby tam nic nebylo. Nic tam nebylo, jdeme zpět.

   Nikita si ochočila trpaslíka, když si zatroubí na kozy, tak Zoltan přiběhne. Někdy ovšem troubí sám Zoltán, ale to jen když chce Nikita naštvat Ilidana, protože jí nechtěl dát 20 zlatých, které jí dlužil. Už jí je dal.

   Začíná oslava a čeká se na něčí příjezd, takže Ilidan se rychle schová ke strážím nad vstupní bránu, Nikita do okna na náměstí. Jediný, kdo si plně užívá oslav je trpaslík Zoltan, vyřvává furt před stlučeným pódiem „Ať zahraje Obřádek!“ a chlastá pivo proudem.

Přijíždí skupina na koních, je to onen kupec z lesa. Všichni jsou ticho, něco se chystá. Jen Zoltan neustále zpívá a chlastá.

Starosta kupci vysvětlí, že se mu vůbec nelíbilo, že kupec obchodoval se zdejšími zloději a svá slova potvrdí pozabíjením všech kupcových nohsledů a useknutím kupcovy překvapené hlavy. A začne oslava.

   Mlhavé ráno nad vesnicí, na pódiu sedí trpaslík a valí opilecká moudra do místního idiota. Raní vyprošťovák dává většinu družiny do kupy a po snídani k nám přijde jeden kupec, že už nás prokoukl, že nejsme od armády, ale že to nikomu neřekne. A že má mapu, na které je místo, kam odešel hledat poklad Zoltanův strejda.

   Nu což, nabalíme se, Zoltan vezme soudek piva, Nikita táhne soudek pro jeho strejdu a odolává celé dny trpaslíkovým prosbám o ochutnání. Konečně jsme v místech křížků na mapě. Po lese jsou stopy kopání, ale nikde nic, až narazíme na díru, u které kope pět skřetů a jeden takový poloobr. Seznámíme je s našimi útočnými čísly, uznale ocení a zemřou.

   Vlezeme do díry, tam po chvíli místnost, ve které je poslední ze strejdovy kopáčské družiny, že je tady přepadli a on se tak tak ubránil. Ani nevím, jestli nakonec nezemřel nebo co. Prý je odvlekli skřeti. Do té jejich skřetí pevnosti, kam se nám nechtělo. Ale tak co by ne.

Jdeme dva dny a vidíme údolí, v něm nějakou starou pobouranou pevnost a na kopci dvě takové hlásky, věžičky. V nich nikdo. Do druhé asi teprve půjdeme, teď nevím.

 

23.8.2016

27. Skřetí město

   Jsme v druhé hlásné věži. Jdeme dolů, chodba a na konci zeď. Trpaslík se haluzácky opře o zeď a najde tajný spouštěč, Nikita zahanbena schovává své paklíče. Dál v chodbě mříže, ty Nikita konečně může otevřít a dokonce zjistí, jak je možné zámek zalomit, aby nešel otevřít, šikula. Křižovatka tvaru Y, raději si to začneme malovat.

   Mrkneme doleva, tam shromáždění asi 250 skřetů, tak jdeme doprava. Kotce s vrky, neodoláme a nejdříve jednoho zastřelíme, další pobijeme, ale bitka docela hustá. Jdeme dál, dveře a za nimi místnost s 10 skřety, pobijeme jako nic, bohužel nás slyší nějací jiní skřeti a běží informovat své druhy. Nikita rychle zamče a zalomí klíč v mřížích a hledáme petlici, vlastně až teď pobijeme vrky a vezmeme si jejich petlici.

   Jdeme chodbou dál a vylezeme ve velkém sálu, jsme ve skřetí pevnosti. V místnosti 11 skřetů a skřetí kouzelník, který jim nějak dodává sílu, takže bitka drsná, z trpaslíka se stane dokonce berserk, ale nakonec nezahyne. No a hlavně – vzadu je spoutaný strejda!

   Osvobodíme ho, poléčíme se a zdrháme. Aby to nebylo tak snadné, stréc si odběhne pro truhlu s pokladem, ale protože je těžkej s tou truhlou, tak se propadne do díry. A blíží se k němu obrovský had. Mužská část družiny chce problém řešit silou, ale žena zapojí mozek a obratnost, vytáhne lektvar zmenšování a protože dobře hodí na kostce, trefí se hadovi do huby, ten lahvičku rozkousne a je z něj 30cm háďátko, po chvíli zašlápnuté. Vytáhneme strejdu a vracíme se do vesnice.

   Tady nám kupec řekne, že nás hledali vojáci a že jsme sice fajn, ale ať už jdeme pryč.

 

6. 9. 2016

28. Cesta do pravěku

   A zase chlastáme v hospodě. Přemýšlíme, kam půjdeme, když nás všude hledají. Naše úvahy naruší hlahol zvenku, že se stala vražda. Klopýtáme s kocovinou před dům jisté vdovy. Ta prý viděla postavu s fialovou tváří, jak vzala její dva syny a utekla s nimi z vesnice. Stopy nohou s třemi prsty jsou podezřelé. Dává se dohromady hledací výprava, tak jdeme taky.

   Stopy jsou, pak nejsou, pak jsou a najednou stojíme v kdysi táboře zlodějů a za velkým kamenem je skluzavka do podzemí, která tam nikdy nebyla. „Jeronymo!“ a skáčeme tam.

   Dole divná malá jeskyně, uprostřed divné jezírko s divnou kovovou vodou. Nikita odvážně na laně prozkoumá, vede to na druhou stranu, ale to ještě neví, co je ta druhá strana. A vidí divnou postavu, jak utíká z jeskyně pryč. Vrátí se, řekne ostatním, naskáčou tam. Rádi bychom běželi za postavou, ale je bouřka jak sviňa, tak se vyspíme.

   Když je klid, vylezeme a jsme v džungli. Jdeme podél útesu a moc nevíme, kde jsme a kam jdeme, protože PJ Stenly nám svým popisem okolí nic neulehčuje. Jdeme, nevíme kam, přespíme u vody, vidíme pterodaktyly, ale neznáme ta zvířata a tak nevíme, že jsme v nějakém pravěku.

   Ráno najde hraničář stopy, vydáme se po nich a najednou nějaká vysoká tráva a tam se nám nechce, chceme ji obejít, ale ze všech stran najednou nějací ti raptoři nebo co a musíme bojovat. Moc nám to nejde. Naštěstí se v dálce ozve řev obrovského tyranosauruse a tak utíkáme jiným směrem než raptoři, za kterými se ten velikán rozběhl.

   Dojdeme až k nějaké hořea vidíme nějaké bytosti a fialový dým, jak stoupá z nitra vstupu do hory.

   Pak připlují na lodích nějací černí lidé a něco nakládají a jsou tam i lidé s fialovým obličejem a černí lidé – otroci a je to takové zmatené. Má tam těch postav jak na orloji.

   Naštěstí se najednou vynoří nějaká postava a že je hodná a zavede nás do jeho tajného kmenu, prý čekali na bytosti z jiného světa, kteří ty zlé přeperou.

   Ještě si to musíme ujasnit, kdo je zlý a jakou má barvu.

 

20. 9. 2016

29. Pryč z pravěku

   Vedou nás malí oranžoví do jejich vesnice někde na vrcholu hory. Jeden kdysi utekl, je to zajatec, z našeho světa, tak je s kým pokecat.

   Ve vesnici nás žerou, ne doslova. Na skále za oltářem jsou naše podobizny, přesně naše. Nikita s kuší mířící dopředu, Frodit se vztyčeným svítícím mečem, Erlin s nataženým lukem, Zoltan se zdviženou sekerou a Památník hledající ztracený meč na zemi. A navíc 4 obrázky – jak jdeme, jak letíme na ptácích, před vratama s obludou (to je ten Fener – kanec – člověk) a poslední jak křepčíme štěstím.

  

   Dva kančí lidé – Fener a Smrt spolu kdysi bojovali, Fener bráchu Smrt uvěznil a my tu obludu teda nejdeme zabít, ale osvobodit, ona už to pořeší. Nějak ho má osvobodit trpaslíkova kouzelná sekera.

   Takže sehnat ptáky. Ti jsou na jihu, ráno vyrazíme.

   V noci se objeví 3 fialoví, rychle chceme zdrhnout, jenže Erlin spí ve svém neviditelném trapném kouzelném nehmotném spacáku a my nechceme křičet, tak jdeme bez něj a hlídá ho Frodit. Přepadnou nás ti 3 fialoví, bojujeme, moc to nejde, pak to trapslíkovi dojde – zvedne sekeru jak na obrázku na skále a náš průvodce, který celou dobu boje jen seděl a něco mumlal, mu asi nějak pomáhá – ze sekery vyletí blesky a fialové sežehnou.

   Nikita vtipně chce obrat ještěra o peníze, které asi nemá, ale hodí kritický neúspěch 00 a tak se vrtá ještěrovi v pochvě.

   Jsme u skály, nahoře krouží ptáci, náš průvodce – zároveň i šaman – prý umíchá lektvar, který vypijeme a pomažeme se jim a budeme moct ptáky ovládat. Ale ještě potřebuje kousek skořápky z jejich vejce.

   Tak lezeme nahoru, tam Frodit Nikitu zneviditelní, ta doleze nahoru, vezme skořápku a šup dolů.

   Lektvar umíchán a šup nahoru. Tohoto se Zoltan a Památník neúčasní, neboť již při prvním výstupu se jim moc nedařilo, raději se k sobě přivázali a když trpaslík uklouzl a houpal se na provaze, nasral se, že se na to může vysrat a tak si tam visí a houpe se a Památník sedí a kochá se výhledem taktéž.

   Lektvar vypit, ještě se pomazat a písknout na ptáky. Funguje to.

   Západ slunce a nad ostrovem letí pět ptáků a na nich naši bojovníci. Míří ke skále, kde žijí fialoví. Osvobodit Smrt.

   Doletíme tam, tajnou cestou do jeskyně. Tam Nikita vyšplhá nahoru do díry, vidí rituál, při kterém jsou ty dvě děti, které hledáme, zabity a jejich krev někam stéká. Svině.

   Jdeme dál, najdeme líheň – kokony jak z Matrixu, ve kterých se rodí noví fialoví. Plamenomet nemáme, smutně do nich kopneme a jdeme dál.

   Tam obrovské dveře, které má nějak otevřít trpaslíkova sekera. Také jsou tam fialoví, chceme začít bojovat, ale silná síla vytrhne trpaslíkovi sekeru z ruky, ta se rozletí přes místnost a rozrazí dveře. Z nich vyleze Smrt.

   Obrovský záblesk jak atomovka, celá skála se rozletí, nás se to ale netýká, jsme neporušeni.

   Smrt se rozbíhá a letí přes moře na ostrov dodělat zbytek fialových.

   Záblesk, mrd a jsme v Ife. Ano, v našem světě, v Ife.

 

11. 10. 2016 (asi)

30. Soška od hrochonožce

   A tak opět v Ife. Staré dobré Ife, kde jsme asi měsíc nebyli a netušíme, kdo nás chce zabít a proč a jestli. Nikita se převleče a projde trochu po rynku, nevypadá to, že by nás někdo hledal. Ilidan stihne udělat průser – nakráčí k alchymistovi a vybalí na něj svůj divný temný prsten a prej co jako ten prsten umí. Alchymista zbledne a naznačuje, že by to měl zahodit a že ho můžou zabít jen za to, že ho má u sebe a že by ho od něj maximálně za 1000 zlatých koupil. Ilidan svůj temný prsten nedá, pošle alchymistu do prdele a protože se bojí, že ho Alchymista napráská vojákům, začne utíkat z města.

   Musí to vzít do rukou ženská. Nikita dobře hodí na kostce a alchymista zase špatně a totálně se do Nikity zamiluje. Ta si nabere nějaké lektvary zdarma na účet podniku, poprosí, aby nežaloval na Ilidana, předá alchymistovi svůj sametový kapesníček a ten se několikrát udělá.

Odchytíme Ilidana, takže nemusí utíkat pryč.

   Zvláštní je, že tamtomu Emirovi z tábora U potopené sošky jeho aféra v táboře nezlomila vaz. No, stále na něj máme nějaké lejstro, jestli ale k něčemu bude.

   V Ife známe jenom kupce Matea, který si měl otevřít obchod s tím upáleným kupcem z prvního dobrodružství. Koukáme, že se jeho obchod už pomalu chystá na grand opening. Jdeme za ním, rád nás vidí, pohostí a necháme si u něj nějaké peníze, které jsme za tu dobu vydělali.

   A jak už to tak u piva a vína bývá, Mateo začne povídat zajímavou příhodu. To takhle kdysi chodil po světě zvláštní člověk se svým mečem Běsobijem. Mlátil bubáky a nic za to nechtěl. Tím byl před těmi sty lety trochu nepohodlný, tak se na něj nachystala léčka. Jeho tělo poté přitloukli na stoletý dub u lesní kaple u Vikavy. Tělo zmizelo po 7 dnech. Meč zničit nedokázali.

   Přespíme a máme tu úplněk – tedy za hrochonožcem. Je to tam hodně hlídané, ale Erlin vyvolá druida. Prý že je hroch Querk prokletý a proto musí útočit a do lidské podoby se promění, až když vidí, že se lidi nebojí.

   Drudi začne čarovat, les setmí a hlídky kolem lesa se dají strachy na ústup. To je náš čas – jdeme lesem, nyní již nehlídaným, až na mýtinu. Klasický souboj, po chvíli se hroch zhmotní v člověka a donese nám truhličku – v ní stříbrná soška Alja, Illidan dostane ještě jako bonus nějaký štít, co se válel ve vodě.

Hroch nám poděkuje za osvobození a zmizí do nebíčka.

   Zpět do města, nakoupit oblečení na zimu, Illidan se obleče jako pán velkomožný.

   A jedeme samozřejmě k dubu najít meč Běsobij a tak.

   Na cestě nás potkají dva vzdušné víry, bojujeme se vzduchem, co se dá, ale nakonec všichni padneme mírně přidušeni na zem.

Když se probudíme, máme všechno u sebe…

                                                                        ….kromě sošky.

 

1.11.2016

31. Bramborfest

   Jsme zdrceni. Líná mlha se valí po cestě a my zbídačeni na sebe hledíme. Nemáme sošku. Rychle do lesa, kde jsme alchymistu zahlédli naposled. Erlin stopuje jak o život a… nalézá stopy! Ano, alchymistovy stopy. Jak hladoví psi se po nich pustíme, keř nekeř, strom nestrom, zbraně vytaseny a v hlavě jen jednu myšlenku: zhyň, alchymisto!

Však čáry a kouzla nejspíše hatí naše plány – stopy náhle mizí. Na místě. Vztekle bijeme do okolních stromů.

   Nu což. Spolkneme hořkou pilulku osudu a začneme přemýšlet. Kdo věděl, že vezeme sošku? Toto byla jasná akce na získání sošky. A o tom, že ji máme, věděl kromě nás jen – Mateo. Náš starý známý kupec Mateo. No, Mateo, nechtěl bych být ve tvé kůži, když se tak dívám do krví podlitých očí naší skupiny dobrodruhů, věru ne.

   Nyní již pěšky, neb koně se rozprchly při útoků do všech světových stran, se trousíme zpět do Ife.

   A druhý den již klepeme na dveře Mateova domu. Služebná ani neví, jaké má štěstí, že ji nepodřízneme krk hned ve dveřích. V jídelně spolu klidně klábosí Mateo a Frodit, který se někde zdržel.

   Mateo koktá a tvrdí, že nikomu nic neřekl. Přichází s teorií, že mocní Theurgové jsou schopni při použití mocných čar a kouzel konkrétní informaci získat z prostoru. Protentokráte Mateovi věříme, ale stín pochybností z místnosti ani dokořán otevřené okno nevyvanulo…

   Nikita jde za starým známým „milencem“ alchymistou v Ife a takticky zjišťuje nějaké informace. A hle! Zásadní zpráva – alchymista se neumí teleportovat přece! Ano, umí se proměnit na mlhu, což asi udělal, proto zmizely stopy, ale mlha netrvá věčně – v lese někde musí být alchymistovy stopy!

   A tak opět procházíme branou města na cestu do Zábřehu, na tu cestu, kde jsme byli přepadeni. Místo boje najdeme a Frodit se dá do práce – hledá stopy v soustředných kruzích. A za svoji nelehkou práci je brzy odměněn – hle, zde! Stopy se náhle zjevují a směřují směrem do Zábřehu. Neleníme a vydáme se po nich. Jen počkej, alchymisto!

   Zábřeh. Starý dobrý Zábřeh, kde jsme kdysi sloužili u posádky, byli křivě obviněni ze zapálení skladiště a převezeni do vězení v tvrzi na jihu. Skladiště je již nové, dobře hlídané. V hospodě nás hospodský vítá s korbely piva, ale Frodit nelení a hned se ptá, zda si zde někdo nekupoval koně. A ano – kupoval! Vedle, u bednáře. Nikita a Frodit jdou na výslech. Brzy pochopí, že sudy a rodina bednářů disponují zhruba stejnou inteligencí, leč šikovně kladenými otázkami se brzo prořeknou, že za mrzký peníz svého koně opravdu prodali malému, divnému mužíkovi. Za městem opravdu Frodit nachází koňská kopyta odpovídající cválajícímu koni vezoucího menšího muže.

V hospodě pobereme zásoby, košík s dobrotami, zlatka navíc umně chycena ve vzduchu hospodským upevňuje naše přátelství a jedeme dál, na sever, do Rybína.

   Hutný rybí puch nás již několik mil před vesnicí vítá. Zde jsme kdysi pomáhali za pár stříbrných opravovat sítě, dnes sem však přijeli jinší páni! Na koních, ve zdobených kabátech a s lesknoucí se zbrojí a zbraněmi. Nikita jde vyslechnout starostu vesnice Sikitu, ten vystrašen nic nechce říct. První indicie. Illidan vyslýchá babky na rynku, za tři zlatky jedna pustí dobrou a přizná, že sem opravdu malý mužík přijel a vydal se směrem k jezeru. Druhá indicie.

   Vyražmež k jezeru! Hustá, studená mlha je všude kol nás. V dálce rozeznáme pár postav přicházejících od jezera. Rybáři. Ale moc se jim mluvit nechce. Nakonec jeden Jarmil přiznává, že si zde malý mužík půjčil od nich loď. Jeho slzy osolí zlomenou klíční kost.

   Na břehu jezera mlčky sledujeme mlhovatou mlhu. Studený chlad zalézá za nehty a plíživě přišel i večer. V noci, v mlze a na obrovské jezero, kde je kdesi v dáli ostrov vydat se? Ten ostrov, na kterém jsme kdysi bojovali s bubákem a objevili 137 ovcí. Vezmeme rozum do hrsti a domluvíme se, že ráno je moudřejší mlhavého večera.

   Ulehneme, oheň nerozděláme, co kdyby se v noci alchymista vrátil.

   Na první hlídce má náhle nebojácná Nikita divný pocit. Něco. Tam v mlze. Jen se to mihlo, na chvíli. Ale ten pocit smrti ji donutí vzbudit ostatní. Nejdříve se jí vysmívají, aby ne. Leč mrtvá tráva na místě, kde to něco bylo, jí dává zapravdu. Něco tam bylo.

   Studené ráno a nás budí hlahot přicházejících rybářů. Rychle na loď, než přijdou. Avšak mlha je snad ještě hustší než včera. Co teď? Rybáři nás zdraví a prý nás hledal ve vesnici nějaký malý trpaslík. Náš Zoltan! Památníka přemluvíme, že setkání s druhem Zoltanem není horší varianta, než zabloudit na jezeře a vydáme se do vesnice.

  

   Zoltan však již odešel. Kam měl namířeno, ptáme se. Odpověď nás uzemní – ve Smrkové se konají opět každoroční Bramborové slavnosti! Ano, ty slavnosti, na kterých se dala naše družina dohromady. Alchymista a studená mlha, nebo bramborová párty s alkoholem, děvčaty, spoustou zábavy a místní legendou – agrofolkovou skupinou Obřádek?

   Jen oblak prachu směrem ke Smrkové dává tušit, jakou možnosti si naši hrdinové zvolili.

   Naše nadšení utlumí přespání v noci, kdy Nikita opět na hlídce něco tuší, vzbudí ostatní, ti sledují a tři z nich hodí na kostce 14 (pravděpodobnost 1:1 000 000) a zahlédnou to něco temného, jak se mihne v lese – a ano, opět mrtvá tráva v těch místech.

Netušíme, co to je a proč to kolem nás v noci krouží a tak pokračujeme do Smrkové.

   Zde jsou již přípravy v plném proudu. V hospodě zakalíme, Nikita se jde pozdravit se starostou a za chvíli již začíná zvuková zkouška Obřádku.

   A už jsou tu naplno. Brambory létají vzduchem. Na začátek pár prověřených šlágrů z minulých let – „Moje vidle, tvoje hrábě“, „Mimo brázdu“, „Neposlušné gumáke“ a „Bram bram Bora! Bora!“

   Následují novinky – juchavá „Onuce z Madridu“, romantická „Bon soire mademoiselle Ife“, skákavá „Jedna bedna, dvě hrábě, tři kosy“, zamilovaná „Ty jsi má, bramborová“, mezi bednáři oblíbená „Hobluj!“, tématická „Kosa jako z nosa“ a mírně panková „Cizí kšandy“.

   Náměstí se s každým dalším hitem dostává do varu. První odpadlíci jsou odváženi do stodol. Někteří se poté ze stodol vrací na přídavek – „Naseru ti do onucí“. Naši hrdinové tančí, pijou, baví se.

   Ale jak už to tak bývá, v nelepším přijíždí Berta se svojí partou, dají pár lidem po hubě a unesou sousedovic Anču.

Přiopilí nasedáme na koně a ne zrovna přímým směrem se vydáme za nimi. Po hodině je najdeme. Na louce připravují Anču o počestnost. Rozjedeme se (Grehem: „Tak si to postavíme“) a začíná bitka. Se staženými kalhotami se bojuje těžko. My však kalhoty stažené nemáme. My ne.

   Boj by proběhl bez větších komplikací kdyby… kdyby se z lesa nevynořit onen divný, plíživý, temný stín. Opět pocit smrti. A také ano. Pohltí Bertu a ten po několika vteřinách padá bez života k zemi. A další. A další. Ani my nejsme ušetřeni, kupodivu se však dokážeme relativně bránit. Však temnému stínu sil neubývá. Něčeho však ubývá. Divné teplo v Nikitě tajné kapse ji donutí podívat se, copak ji tam hřeje – a je to naše lahvička, která nám umí zachránit život, když se ocitneme v ohrožení. Životodárné krve je v ní však jen na dně. Tak proto. Proto jsme hned neumřeli. Ale moc krve nezbývá. Snažíme se utéct, nedaří se, stín nás obírá o životy pomalu, ale jistě. Zejména na Nikitu s lahvičkou má spadeno. Proč? Hraje v tom nějakou roli právě ona lahvička? Illidan s Památníkem zatím nenápadně tryskem opouštějí bojiště a zanechávají svoji družku napospas osudu. Leč ten tentokráte i svoji lepší stránku ukáže a po chvíli temný stín zmizí.

   Co to mělo znamenat? Ve vzduchu visí otazníky a my se vracím zpět do vesnice, bez Aničky, tu totiž též temný stín zabil.

…….něco nám říká, že jsme temný stín neviděli naposledy…

……………Nikita svírá lahvičku a v hlavě se jí rodí plán…

(kecám)

 

15.11.2016

32. Uhranutá Nikita

   Po boji s temným stínem se vracíme v pochybách zpět do Smrkové. Po diskuzi během cesty vyšleme raději Nikitu napřed, ať se starosty zeptá, co máme dělat. Přiznat, že jsme viděli smrt vesnické Andulky? Nebo zmizet? Starosta tvrdí, ať raději jedeme rychle pryč, jak prý se někde objeví magie, je problém – vesničané by nás vůbec neměli rádi, co na tom, že za temný stín možná nemůžeme my. A prý že ve Vlkové je archiv, kde bysme se mohli dozvědět, co je tento temný stín a možná i jak funguje naše lahvička poslední pomoci.

   To je super, protože do Vlkové stejně jdeme – kvůli tomu tajemnému stromu a legendě o meči Běsobiji. Nikita si dá na snídani u starosty vajíčka, víno a výběrovou šunku a vrací se do ranní mlhy ke své družině, která klepe kosu v křoví před městem. Předtím ještě ukradne pro trpaslíka sekeru, vyškrábe do ní jméno „Hurikán“ a doufá, že bude stačit. A také jednoho koně pro Ilidana. Nezdá se, že by na to s tou sekerou Zoltan skočil. Jedeme do Vlkavy a trpaslík všem kolemjdoucím tvrdí, že jedeme na dřevo, proto že má tu trapnou sekeru.

   Cestou se stavíme v Polesí v hospodě a tam najednou mezi dveřmi – trpaslík Orbán. Náš známy dodavatel smíšeného zboží. Nikita se zde setká znovu s mladým mlynářem Vláďem (nebo jak se jmenoval), zaflirtuje si, ale nic zvláštního nezjistí ani se nic nestane. Přespíme, ráno si na snídani Zoltan poručí 4 piva a pro nás 4 vajíčka a jedeme, protože Orbán Zoltanovi už ujel, jel brzo. A to mu trpaslík po 25 pivech jasně vysvětloval, ať na něj ráno počká.

   Trochu nás zaskočí 7 jezdců na koních, kteří se ptají po Bertovi. Ano, po Bertovi, kterého zabil temný stín, když jsme byli u toho. Naštěstí je trpaslík opilý a mele takové kraviny, že jezdci mávnou rukou a jedou pryč.

   Vlkava. Šup do hospody a tam… …a tam Orbán u stolu s Bertovým otcem a celou družinou. Nasadíme nenucený poker face a slušně, nenuceně odpovídáme na Bertova otce otázky až se nám potí prdele.

   Nakonec otec odjede, nakoupíme upgradované věci u Orbána. Ten nám i poradí, že zde ve vesnici by mohl převor Otto vědět něco o té magii.

   Ilidan a Nikita jdou tedy za falářem Ottíkem. A mohuvší by byl s to poradivší nám laskavěc pakližec magií toutu něco třeba by? Ráno se máme stavit. A mohliv bys slovutně něco o tajemné našivší lahvičce by poradivší nám? Prý je to Kostičas (víme), napůl božksá a napůl světská část (nevíme). Prostě je to dobrý, že to zachraňuje životy, ale pokaždé se tím nějak děje i něco špatného (posilujeme nějak temný stín?).

Namodlí nám nějakou tu decku lahvičky a jdeme.

   Trpaslík je nudný, protože dostal depku a není s ním sranda. Falář nám i popsal cestu k onomu legendárnímu stromu dole u zarostlé kapličky mezi mlázím za vsí.

   Jdeme tam, nikde nic, strom nudný, kaple nudná. Magickým klíčem najde Nikita ovšem v polorozbořené kapličce tajný vchod do podzemí. Schody ztrouchnivělé až hanba, nakonec se dolů dostaneme tak nějak pomocí lan a jdeme za tajné dveře tajnou chodbou.

   „Pomoc!“ ozve se zpoza jedněch dveří po straně. Ilidan otevře a tam – Noby! Zombík Noby tady číhá na pocestné. Pokecáme a prý jsou o kus dál 4 ghoulové a 1 velký ghoul.

Touha po dobrodružství a tajemném meči Běsobiji nás žene dál.

   A už se perou. Mlátíme to hlava nehlava, ale nejde to. Fakt ne. Ten velký jim dává ruce na hlavy a tím je nějak posiluje nebo co. Zavelí se ústup, ale to již velký ghoul drží Nikitu a kouká jí do očí.

   Nikita je uhranutá.

   Zbytek družiny utíká chodbou zpět a i hraničáři Erlinovi dochází, že by neměli šanci, tak tak zabili 1 ghoula ze 4.

Co teď?

Zhyne Nikita? Zghoulí se?

 

29.11.2016

33. Zase nás honí

   A tak se trpaslík s Erlinem vrací do hospody bez Nikity. Erlin odpadne (grehem nehrál) a jde se léčit s chřipkou. Památník sedí v hospodě (minule nehrál, teď jo) a všem popisuje, lživě, co se mu stalo a proč tam nebyl s námi. Hospodský slyší, co se stalo v kryptě, protože trpaslík je po trpaslicku diskrétní a vyřvává to na celou hospodu. Pošle pro kořenářku a faláře. Kořenářka uzdraví trpaslíka naplno.

   Falář pocáká zbraně svěcenou vodou a v pořádné zbroji jde s námi zpět do krypty zabít ghouly. Dojdou tam a falář začne s velkým ghoulem mentální souboj, prostě na sebe čumí a ostatní zatím rubou zbytek. Nakonec souboj s velkým ghoulem, ten ovšem zabije trpaslíka. Nu což, stane se.

   I velký ghoul je nakonec ubit. Falář svým kouzelným prstenem oživí trpaslíka, který ani nepoděkuje. Najedeme ještě tajnou místnost se speciální zbrojí, tu si vezme Památník. A také najdeme knihu. Deníček.

   V hospodě velká oslava, že jsme vymýtili zlo z kraje. Falář přečte deník a zjistí, že patřil Děsobijovi – to byl ten pán a i meč se tak jmenoval. Něco o rytířích Slunce, jak bojoval proti nekromancerovi, ale všichni z okolí byli nakonec proti němu, i tehdejší starosta a nakonec ho právě zabili. Ještě tak najít ten meč.

   Kaple je místními opravována, aby byla slavnostně vysvěcena. Ještě v noci se tam znovu tajně vydáme s tím, že Nikita třeba najde tajnou místnost s tím mečem, najde tajnou skrýš s držákem na meč, který tam ale logicky není, když ho tenkrát zabili, když měl meč u sebe.

   Jsme pozváni na oslavu do tvrze k tomu zemanovi, jak mu zemřel syn, ale on to neví. Nikita si na zdi všimne slunečního meče.

Vypadá to na dvě věci:

   1) zeman ani netuší, že má tak vzácný meč, nejspíš ho zdědil

   2) zeman je pokračovatelem těch hajzlů, co tenkrát zabili Děsobije

   Druhý den se jde ke kapli, slavnostní vysvěcení, trpaslík má proslov a je děsně důležitej, protože pro všechny vlastně vstal z mrtvých, ježíšek jeden. Zvláštní je, že u oslav chybí Nikitin strýc. Ten strýc, ke kterému tenkrát Nikita zaběhla, když zemřel zemanovi syn a on nám poradil, ať raději jdeme pryč a nikomu neříkáme nic, nebo to bude na nás. Je to divné, strýc by určitě u takové slávy byl. Nastává velká debata, jestli je mučen u zemana na zámku nebo co se stalo.

   Nakonec se Nikita v noci vydá do tvrze to tam obhlédnout. A opravdu, ve sklepení je mučen její strýc a zrovna vyzrazuje, že naše parta v tom je zapletená.

   Šupem zpět do hospody, na koně a zdrhat, co to jde. Pár dní lesem, dokonce kolem nás i pátrači jednou projedou, ale už jsme moc daleko, je to dobrý. Kam se schovat? Jediný, kdo nám může pomoci je kupec Mateo v Ife.

   A tak jdeme za ním a zalehneme na matrace. Musíme držet low profile.

 

20.12.2016

34. Skyrop

   Nový PJ Balin mění situaci, nejsme v Ife, jsme teprve na cestě do Ife. Asi má něco v plánu! Tak jdeme po cestě do Ife a dojdeme do Ife za kupcem Mateem a nic se nestane.

   Nějak PJ nechápeme, ale jeho mozkové myšlení je asi nad naše chápání.

   Mateo ale není doma. Je ve Skyropu, někde na jihu u moře, v hospodě u Černého orla.

   Jak někam vede řeka, uděláme všechno pro to, abychom nemuseli pěšky, protože víme, že nás přepadnou a určitě nám někdo něco vezme.

   Jako první se vydává domluvit loď Nikita. Šikovná holka, o tom žádná, ale přesto se vrací s nepořízenou a strážný v přístavišti na ni navíc divně kouká, co to jako bylo za otázky. Když na jih nikdo nejede, tak nejede.

   Přichází čas pro hraničáře. Opovržlivě se mezi dveřmi podívají na Nikitu a vydají se do přístavu. V hospodě najdou opilého opilce, jdou s ním k jeho voru a že je musí ráno hodit na jih. Ráno se opilec vzbudí, Nikita si od něj vezme své spodní prádlo, které tam sama lišácky nastrčila, aby byl povolnější a dovezl nás na jih. Opilec samozřejmě žádná vor nemá, vykopneme ho ze dveří a služebná pana Matea prý bude bonzovat nebo co. Děkujeme, hraničáři.

   Tak koupíme vůz, 2 koně a během toho zjistíme, že místní beseďáci vylepují plakát s našimi podobiznami – hledají nás.

   Rychle pryč. Jedeme na jih a cestou vidíme kouř z místa, kde jsme kdysi hledali v řece truhličku se soškou. Tak je to u cesty, kousek sjedeme a mrkneme. Nikde nikdo, trochu i poničené, jen pes u boudy přivázaný dává tušit přítomnosti lidské bytosti. Ale ale, je přivázaný zrovna u baráku, kde přebýval alychmista, kterého hledáme, protože nám ukradl sošku! Ilidan vykopne dveře, tím odjistí pas, odečte si pár životů a jdeme dovnitř. Nikdo. Tak pobereme lektvary, co to jde a na cestě zpět k vozům, které hlídá trpaslík, mu ještě jeho barák zapálíme.

   Zbídačený trpaslík sedící opřený o strom, rozlámané nepojízdné vozy a žádní koně dávají tušit bitce. Ano, byl tu onen alchymista, dal trpaslíkovi do držky a zmizel.

   Trpaslík musí jet potupně s Nikitou na koni, neb jeho není.

   Náhle se v prachu cesty před námi objeví 19 jezdců. Trpaslík mírně zneklidní a trošku se schovává. Brzy je však za Nikitou objeven a prý je na něj vypsán zatykač, nějaké problémy za 6000 zlatých že ve Skyropu udělal. Zrovna za 6000 zlatých, což je naše veškerá finanční hotovost. Šlaka.

   No vezmou nám ho, co máme dělat, je jich 19. Tak alespoň jedeme tajně za nimi. Froditova robotická moucha najde místo, kam trpaslíka odvedli. Město jak Praha, velké, naštěstí šikovná Nikita rychle získá (zakoupí, ok) mapu města.

   Trpaslík je v baráku s názvem Fontini.

   Hledáme Matea v hospodě u Černého Orla, ale není tam volno, jsme posláni do stále ještě slušné hospody – do Venuše. Zde se dozvíme, že pan Fontini je znám tím, že obchoduje s otroky.

   Príma. Musíme tedy asi trpaslíka osvobodit, než bude pozdě. Mateo je na nějaké konferenci ve městě a skupině se do osvobozování moc nechce. Uvidíme.

 

10. 1. 2017

35. Záchrana trpaslíka

   Čekáme s Památníkem na Matea, necháme tam vzkaz, ať se nám ozve. Jdeme se projít, Nikita probere kapsy, ochutnáme speciality… Obhlídneme Fontiniho barák, jdeme do hospody Za dvěma rohy, dáme slanečky. Hospodskej pohodář a že Fontini obchoduje s otroky. Jdeme se tam podívat, Nikita se převleče za paničku a Památník hraje submisivního služebného, pár facek chytne. Nikita vyzví, že za 2 dny bude trh s otroky a večer že bude viset i nabídka konkrétních lidí.

   Jdeme tedy zpět, sedneme před restaurací na zahrádku a popíjíme místní speciality. Takto zevlujeme do večera, kdy se Nikita vydá znovu k Fontinimu a zjistí, že se opravdu bude dražit i trpaslík. Množství námořníků dává tušit, že si chtějí nakoupit nějaké ty černochy na galeje.

   Nikita se vrátí a tam totálně na sračku Památník opilý, takže vůz a decentně převézt do Venuše do pokoje.

   Ráno všude ve městě panika, že byla velká vzpoura, kdy se k Fontinimu dostali lidé a všechny osvobodili a Fontiniho unesli. Běžíme tam, trpaslík samozřejmě nikde, snad se někde schovává. Po pár dnech k nám přijde černoch, že ho posílá trpaslík a že máme jít do přístavu. Jdeme a tam se opravdu schovává. Pod rouškou noci jej dopravíme do Venuše na pokoj a jdeme pátrat. Zjistíme, že je osvobodili nějaké maníci, kteří mají jako přívěšek medailon ze dřeva – slunce.

   Koupíme trapslíkovi sekeru a kroužkovou zbroj a plán je jasný – vydat se za město (tam jsou pří ti dřevěno sluncoví), najít zajatého Fontiniho, dostat 10 000 zlatých odměnu a že nechá trpaslíka být.

Město je však uzavřené, takže se nakonec pomocí pavoučího lektvaru a lektvaru mlhovina dostaneme všichni na druhou stranu stokou.

   Jsme ve slamu. Všichni špinaví, trpaslík zapadá. Jde vyzvídat za náhodnou šedivou kurtizánou a rovnou si i zašpásuje, prase, zatímco my čekáme venku. Prý máme jít dál rovně a tam bude nějaký kostel.

   A taky jo. Blížíme se k němu a z mlhy se vynořuje víc a víc lidí víc a víc nervózních. Skoro lynčování zabrání kněz, který najednou vystoupí z kostela a že můžeme jít dál.

   Jsme uvnitř. Kněz nás nechce zavést k zajatému Fontinimu.

Ovšem trpaslík zjistí, že trpasličími runami napsaný nápis na oltáři je jen dětská říkanka. Takže kněz je podvodník. Řekneme mu tedy, ať nás pustí a my nepráskneme, že je podvodník.

Tak nás pustí a jdeme pryč.

   V říkance doufáme je nějaký návod – jsou tam totiž čísla 22, 568, 1890, 3459.

Nikitě dojde, že jsou to asi čísla domů. Vydáme se k nim, tvoří kosočtverec, čímž nám PJ taktně naznačuje, co si o nás myslí.

  

   Nikita vejde do prvního domu, proleze to tam jak myška a najde ve sklepě magické dveře, otevře a jdeme dovnitř.

Ploužíme se chodbami, jedna místnost, chodba, místnost, chodba a konečně místnost a v ní hlasy. Nikita za dveřmi, jeden ze stráží otevře, úder otevřenou dlaní a hozená šestka vysvětlují smutek v očích stráže. Druhá stráž také nešťastně reaguje na šestku a kop do hlavy.

   Fontiniho po chvíli rozvážeme, ten si zabije stráže a domluvíme se, že 10 000 nedostaneme, protože trpaslík dluží 6 000 a že ho nechá být, když to necháme být.

   Teda asi, nevím.

   Pod rouškou noci jdeme spát. Asi.

 

24. 1 2017

36. Nákupy

   Prokázali jsme se zlatou cihličkou do Fontiniho a jsme v lepší restauraci U Orla. Ubytování platí on, tak se válíme a buzerujeme personál. Sluha donese dopis, že se večer máme dostavit do nějaké ulice – Nikita to jde zkontrolovat a vypadá to, že tam bydlí Fontini.

   Přišel konečně Mateo. Všechno ví, co se stalo. A povídá nám bomba informaci – meč slunce je jeho! On je ten chlápek, co bojoval s nekromancry, dělal svět lepším, ale lidi se obrátili proti němu, tak se nechal ukřižovat, pak slezl a šel do prdele, srát na lidi. A tak už nesmrtelně 500 let žije. Meč si prý můžeme nechat, brnění taky.

   Prý emír z Ife zajistil asi to povstávní proti Fontinim, nemají se moc rádi. A my máme u sebe kompromitující materiál na emíra ještě z doby, kdy jsme lovili tamtu truhličku.

   Jdeme za Fontinim a ten povídá, že by potřeboval unést toho trpasličího kněze ze slamu, který ho unesl. Že nám prý zajistí hladký průchod slamem.

   Tak jdeme k bráně, o půl jedenácté nás pustí a předtím ještě propukne ve slamu velký požár, takže je tam panika a my se dostaneme až ke kostelu.

   Tam už se kněz spolu s dalšími zabarikádovávají v kostele, tak tam naběhneme a trošku je namrdkáme. Dokonce necháme 2 jít, kteří se vzdali, až tak jsme hodní.Trpaslíka dovedeme za město, tam mu po výslechu useknou hlavu a ráno se máme stavit pro 10 000 zlatých.

   Jdeme spát.

   Ráno opravdu dostaneme prachy, za kompromitující materiál ještě další a tak jdeme nakupovat.

   Každý si naboostuje něco – démoni do zbraní, na obranu a tak. Peněz je furt moc, tak nakoupíme prsteny s kouzly – rychlosti, magický štít, Nikita neviditelnost a létání a tak dál.

   Z nákupní horečky nás dostane Mateo, který přijde s tím, že nás hledají a že musíme zdrhnout.

   Rychle do přístavu, nalodit se a pryč.

   Plujeme po moři, když tu náhle… piráti!

 

někdy v květnu

37. Piráti

       A tak po nás jdou piráti. Po chvíli vidíme dokonce i druhou loď. Kam chcete utéct na moři? Takže neklademe odpor. Jsme odděleni, Nikita sama a zbytek na druhé lodi.

       Jdu za panem pirátem Morgensonem, ten povídá, že zná Fontiniho, ale posádka ho moc nemá ráda, jak obchoduje s otroky, tak se k němu moc hlásit nebudeme.

       Doplujeme k pirátskému ostrovu. Hned dostaneme na výběr – buď vypálit pirátské znamení na ruku, nebo smrt. S cejchem na ruce jsme rozděleni – Nikita do pomáhat do hospody, hraničáři do lazaretu, trpaslík a Památník na pole. Památník pasák koz, trpaslík okopává brambory, ale nedaří se mu a nekvalitní prací se dopracuje taky na pasáka koz.

Na ostrově je králem nějaký Jamgold, má 2 syny – Hektora a Lanuna.

       Nikita je po nějaké době převelena do tvrze, kde obsluhuje právě krále a jeho rodinu.

       Dozví se tam, že za týden má být velké pleněný přístavních měst a že odjede 28 z 30 lodí. Musíme něco vymyslet, když tady skoro nikdo nezůstane.

       V noci Nikita uspí stráže, lucernou dá znamení ven ostatním a oknem jim podává zabavené zbraně, na vozík a do stájí. Ještě se vrátí pro nějakou sošku.

       Vezmeme koně, stráže uhranuty pohledem a rychle pryč.

       A skutečně jdou po nás. Uděláme past – lano přes cestu, ale chytíme jen jednoho, s ostatními se musíme poprat. Vyhrajeme a zdrháme dál na druhou stranu ostrova, kde mají být nějaké lodě. Uhraneme místní stráže a už jsme na moři.

       5 dní plujeme, až se dostaneme konečně na Ostrov Prokletého Bratrstva. Je velká bouře, taktak se schováme a na loď spadne palma, takže 2 dny oprava. Jdeme na průzkum a už po chvíli, když vidíme obrovského brouka, je nám jasné, že je něco špatně.

       V noci nás navštíví kouzelník Skirom. Je to samouk, který se vše naučil z knih a má ochočenou chobotnici, která skáče po palmách (Stenly omezí příště drogy). Vede nás 1 den do džungle do tábora.

       Potřebuje po nás pomoc – v lese je opuštěný tábor a v podzemí nějaké věci. My od něj budeme držet brouky, on bude čarovat a všechno bude ok.

       Tak tam jdeme, brouci, bitka, nakonec BUM a superkouzlem je všechny zažene (asi, nějak to tu nemám zapsáno).

       Tak jdeme dolů, tam past jak prase – Nikita vymyslí plán s odpastěním pomocí smrti, protože ji ochrání prsten. Takže odpastí – výbuch smrti – ale to je Nikita už pryč.

       Vrátí se a jdeme dovnitř. Je tam soška a nějak přidává hodně na charisma, musíme vyzkoušet.

 

26. září 2017

38. Karavana

   Plujeme na dvou lodích pryč z ostrova pirátů. Problém je v tom, že soška, kterou má Nikita, jí dodává velké charisma. Takže po ní všichni jedou, naštěstí romanticky a ne sexuálně. Tedy až na kapitána. Ten dobytek se přestává ovládat, takže jednu noc stráví připoutaný u stěžně a druhý den musí Nikita sošku tajně schovat v druhé lodi. Zjišťuje, že čím je člověk blbější, tím snadněji se nechá oblouznit.

   Plachta na obzoru! A s pirátskou vlajkou! Poplach, ale co asi tak můžeme dělat, že? Nic. Tak plujeme dál, ale naštěstí se blíží obrovská bouře, která naše lodě rozpráší na třísky.

   Na pláži leží Památník a Nikita. Trpaslík leží jinde, nevědí kde.

Chvíli ho hledají po pobřeží, ale pak se vydají směrem na sever podél břehu moře s tím, že snad narazí na nějakou vesnici. A narazí. Soška na lásku Nikitě zajistí jídlo a ubytování u prvního obecního blba.

   Plachta na obzoru! A s pirátskou vlajkou! To se k vesnici blíží opět lodě, naštěstí nás vesničané nenapráskají. Ano, mladej pirát nás hledá. Jen ať hledá, pacholek. Dostane přes tlamu a ještě z druhý strany sekerou.

Nu nic, jdeme dál do další vesnice a odsud se za 3 dny vydá karavana na sever k našemu známému Sandy Benksovi!!! Tak přeci jen se na nás PJ usmálo.

A navíc nás dokonce stihne dohnat i trpaslík.

   Tak možná by vás zajímalo, co zažil trpaslík cestou, ale vězte, že kromě napití se ze studny prostě jen šel na sever. Snažil se samozřejmě cestou dávat o sobě vědět pomocí různě spletených větví a tak, kdybychom šli za ním. Ale dokážete si představit trpaslíka, jak plete větve do znamení. Tipujeme, že spíš několika místním domorodým vesnicím vyhlásil válku.

   A tak jedeme karavanou na sever.

Cestou nás musí přepadnou tygři, jinak by to nebylo ono.

Uděláme si krásné zátiší a krocení šelem si užijeme. Mrtvá NPC schováme pod listí a jedeme ke kupci Sandy Banksovi.

   A opravdu ve velkém městě nějakém se setkáme a je nám spolu dobře.

Je na čase se usadit na severu a věnovat se obchodu.

   Nebo ne…?

38. díl – nová verze

Tak nás to ještě jednou vyplaví na ostrově a předchozí díl se tak anuluje. Je velká bouře a tak máme štěstí, že po nás piráti nejdou. Kašleme písek, ale jsme živi. Živí a vlhcí. Rozděláme oheň, uloví se zajíc, začne pršet…

Je ráno a jdeme dál. Vesnice Luková. Namíříme hned do hospody, větší město je 6 dní daleko. Sedlák Vrzal nám nabízí práci. Že mu straší na statku za vesnicí. Jdeme tam, obhlídneme, práci bereme, tady nic nestraší.

Sedíme u krbu na strašidelném statku a čekáme, kdy začne strašit. Jasně, Stenly se přilepí na záchodě na prkýnko, růžový dým v místnosti, nějaký Sakrifix o půlnoci volá, ať jdeme pryč a tak. Památník chvíli nevititelný, Nikitu chvíli neslyší když mluví, Matlocka proženou včely, že musí skočit do jezírka… ale jinak nic.

Co to je nevíme, jdeme za babkou kořenářkou. Ta ví prd, tak se vracíme a kolem stodoly hledáme stopy, najdeme nějaké malé. A v zemi díra – poklop. Nikita tam vleze, prošoupe se skoro po kolenách kolem spící krysy až narazí na místnost, otevře a šup – je z ní žába ve sklenici, protože uvnitř byl nějaký blbý alchemista.

Zbytek družiny čeká, čeká a nakonec jde také do díry. Krysu umlátí do místnosti vlítnou, mága zabijí, ale každý má menší okrasu – peří na zadku, ocas, hadí ruce a tak. Vážně přemýšlíme o kočovném způsobu života s cirkusovým Freak show.

39. díl

U alchemisty ještě najdeme papír – dlužní úpis na 3000 zlatých! Kořenářka nás za nějaký ten peníz vyléčí ze zvířecích příkras. Pivo a víno od alchemisty prodáme v hospodě, koupíme vůz a vydáme se na cestu. Jo a máme nápoj, který když někdo vypije nebo se na něco naleje, tak to zčervená. Asi napořád.

Hospoda U svícnu na cestě do města. Mají zde problém – nějací lupiči jim zabíjejí lidi tam vzadu na cestě, jestli bysme to nevyřešili.
Vyřešíme – vezmeme zásoby a jedeme na voze.
Jedeme, jedeme, najdeme místo nehody, pak přenocujeme a v noci ná s napadnou 2 zombíci a jeden ghoul.
Všichni takticky vyskáčeme na vůz jen proto, aby hned při prvním tahu souboje jsme všichni spotřebovali akce na slezení z vozu.

Bitvu vyhrajeme, hurá.