Babiš na videu například říká, že jemu i Havlíčkovi Absolonová vyšetřovala různé části těla. „Nemusíte říkat co, různé části těla,“ říká Babiš, kterému takové narážky zřejmě přijdou vtipné. „Mně dokonce jsi dvakrát natrhla zadek a já jsem za to vděčnej,“ chlubí se Havlíček s tím, že byl u Absolonové dvakrát na kolonoskopii.
Jeho další slova jsou pak jen pro otrlé. Nejdřív si pochvaloval, jak ho kolegyně hezky uspala a že téměř nic necítil. Pak bohužel dodal: „Nejdřív jsi mi to udělala zezadu, ze zadku, pak jsi mi to šoupla do pusy krásně jako.“ Následně Absolonovou vyzval, že by neměl být problém, aby natrhla zadek i hejtmanovi. Hejtmanem Jihomoravského kraje je Jan Grolich (KDU-ČSL). „Když zvládáš jezdit s těma varlatama a s těma prsama, tak abys nezvládla porazit támhle hejtmana,“ prohlásil také místopředseda ANO a Babiš přitakával.
oh.
Velmi starý americký politik. Republikán. A oni ho potřebují na hlasování. Jenže je skoro mrtvý. Tedy – na 3 měsíce o něm nikdo neslyšel, lidi už si byli jistí, že nežije, jen to nechtějí republikáni kvůli volbám přiznat.
A najednou se objevil – ale jako naprostá troska. Prostě potřebují jeho hlas, tak ho nahnali na hlasování, pán totálně mimo, málem hlasoval s demokraty, po odhlasování ho zase uklidili a udržují nekromanti.
Pán vůbec netuší, co se děje. A rozhoduje o osudu USA.
Článek vypráví historku z roku 1989, kdy Rolling Stones zakončovali turné Steel Wheels koncertem v Atlantic City přenášeným přes pay-per-view.
Promotér Michael Cohl uspořádal koncert v budově patřící Donaldu Trumpovi. Rolling Stones ale nechtěli být s Trumpem nijak spojováni, takže smlouva stanovovala, že se Trump objeví pouze v místní propagaci a na samotný koncert nepřijde.
Trump však do budovy dorazil a začal pořádat vlastní tiskovou konferenci. Cohl ho několikrát žádal, aby přestal, ale Trump pokračoval. Když se to dozvěděl Keith Richards, údajně vytáhl nůž, zabodl ho do stolu a dal Cohlovi ultimátum: buď odejde Trump, nebo Rolling Stones.
Cohl se proto pokusil Trumpa vyhodit z jeho vlastní budovy. Trump se rozzuřil a jeho tři muži se podle vyprávění začali připravovat na rvačku – jeden měl dokonce nasazovat boxer. Cohl však přivolal ochranku Rolling Stones a za ním se objevilo asi čtyřicet členů štábu vyzbrojených hokejkami, montpákami a šroubováky. Trump nakonec odešel.
Cohl příběh uzavírá větou, že to byla noc, kdy „vyhodil Donalda Trumpa“.
Důležitý kontext: nejde o reportáž napsanou bezprostředně po události, ale o historku, kterou Michael Cohl veřejně vyprávěl v roce 2015 a LA Times ji převzaly v roce 2016. Článek ji tedy podává jako Cohlovo vzpomínkové vyprávění.
Neznal jsem: metroskop.cz
lol, mám už od neděle naplánované na čtvrtek, ale vyhrál jsi
Babiš na videu například říká, že jemu i Havlíčkovi Absolonová vyšetřovala různé části těla. „Nemusíte říkat co, různé části těla,“ říká Babiš, kterému takové narážky zřejmě přijdou vtipné. „Mně dokonce jsi dvakrát natrhla zadek a já jsem za to vděčnej,“ chlubí se Havlíček s tím, že byl u Absolonové dvakrát na kolonoskopii.
Jeho další slova jsou pak jen pro otrlé. Nejdřív si pochvaloval, jak ho kolegyně hezky uspala a že téměř nic necítil. Pak bohužel dodal: „Nejdřív jsi mi to udělala zezadu, ze zadku, pak jsi mi to šoupla do pusy krásně jako.“ Následně Absolonovou vyzval, že by neměl být problém, aby natrhla zadek i hejtmanovi. Hejtmanem Jihomoravského kraje je Jan Grolich (KDU-ČSL). „Když zvládáš jezdit s těma varlatama a s těma prsama, tak abys nezvládla porazit támhle hejtmana,“ prohlásil také místopředseda ANO a Babiš přitakával.
No šup sem s tím videem!
Jak je libo reklo sluchatko https://www.facebook.com/tonny.pasma/videos/hnut%C3%AD-ano-u%C5%BE-to-smazalo-ale-z%C3%A1znam-se-i-tak-dochoval-babi%C5%A1-s-havl%C3%AD%C4%8Dkem-jsou-fakt/1121703286879815/
Ale dávejte pozor bacilové jsou velmi zákeřní!
Řeklo sluchátko…
Tvl to je real? Nesleduju nic, tak nejak nemam odhad.
Bohužel, je to skutečně pravda.
Kdo je Mitch?
oh.
Velmi starý americký politik. Republikán. A oni ho potřebují na hlasování. Jenže je skoro mrtvý. Tedy – na 3 měsíce o něm nikdo neslyšel, lidi už si byli jistí, že nežije, jen to nechtějí republikáni kvůli volbám přiznat.
A najednou se objevil – ale jako naprostá troska. Prostě potřebují jeho hlas, tak ho nahnali na hlasování, pán totálně mimo, málem hlasoval s demokraty, po odhlasování ho zase uklidili a udržují nekromanti.
Pán vůbec netuší, co se děje. A rozhoduje o osudu USA.
Aha, takže Miloš style.
Vcera Jirka koukal pres plot a povídal, prej něco točí a nemá čas – asi Rychlý prachy podle toho místa.
Tak uvidime.
Asi zruším předplatné
unboxing pobavilo
Washington je úplně nejvíc! Dík.
Jen chci upozornit, že už je srpen, tak je čas na každoroční shlédnutí Plechové kavalérie:
Letos jsem už videl
Pro znalce doporučuji seriál Velitel.
Zákony pohybu předpokládám zde znají všichni.
https://www.latimes.com/entertainment/music/posts/la-et-ms-the-rolling-stones-vs-donald-trump-yarn-atlantic-city-gig-20160315-story.html
Článek vypráví historku z roku 1989, kdy Rolling Stones zakončovali turné Steel Wheels koncertem v Atlantic City přenášeným přes pay-per-view.
Promotér Michael Cohl uspořádal koncert v budově patřící Donaldu Trumpovi. Rolling Stones ale nechtěli být s Trumpem nijak spojováni, takže smlouva stanovovala, že se Trump objeví pouze v místní propagaci a na samotný koncert nepřijde.
Trump však do budovy dorazil a začal pořádat vlastní tiskovou konferenci. Cohl ho několikrát žádal, aby přestal, ale Trump pokračoval. Když se to dozvěděl Keith Richards, údajně vytáhl nůž, zabodl ho do stolu a dal Cohlovi ultimátum: buď odejde Trump, nebo Rolling Stones.
Cohl se proto pokusil Trumpa vyhodit z jeho vlastní budovy. Trump se rozzuřil a jeho tři muži se podle vyprávění začali připravovat na rvačku – jeden měl dokonce nasazovat boxer. Cohl však přivolal ochranku Rolling Stones a za ním se objevilo asi čtyřicet členů štábu vyzbrojených hokejkami, montpákami a šroubováky. Trump nakonec odešel.
Cohl příběh uzavírá větou, že to byla noc, kdy „vyhodil Donalda Trumpa“.
Důležitý kontext: nejde o reportáž napsanou bezprostředně po události, ale o historku, kterou Michael Cohl veřejně vyprávěl v roce 2015 a LA Times ji převzaly v roce 2016. Článek ji tedy podává jako Cohlovo vzpomínkové vyprávění.