G Indahouse

prosinec 2016:


Zakončíme stylově:




12. 3. 2016:


Tvarohové tamto


Ani nevím, co jsem s tím tvarohem zamýšlel. Prostě se ocitl v ledničce. Tak jsem na youtube hodil vyhledat “tvaroh listové těsto“.

No tak jsem zabalil tvaroh do utěrky aby prý vyschl, pak do něj zamíchal ten bílek a cukr.

Těsto se nařezalo a dal se tam ten tvaroh.

No a klidně místo rohlíků uděláme čtverečky, když to tak vyjde, však co.

A je to. Nuda.


Plánuju svíčkovou, došlo mi, že se jen rozmixuje nějaká mrkev a do toho se hodí masox.



24. 12. 2015:


Vánoční cukroví


Rok se s rokem sešel a opět pečeme. Tentokráte podle návodu z internetu, zkusíme třeba vanilkové rohlíčky.

Vše nakoupeno, nebyl problém, jdeme vážit, všechno funguje.

V návodu se píše, že mám hladkou mouku a cukr moučka prosít. Prosít? Co budu na něčem tak sypkém prosívat? Ale ukázalo se, že kuchařky vědí, proč se to má prosévat.

Proseto máme, vytvoříme pěknou sopku jak je na všech fotkách těst.

A hněteme. Po předchozích zkušenostech již nepanikaříme v hrudkovité fázi, protože víme, že to dobře dopadne. Sakra, jako z obchodu, to jste nečekali, pacholci.

Těsto dáme do potravinářské folie, kterou nemáme, ale jsme učitelé. Do ledničky, asi aby se to nějak nelepilo a jdeme válet válečky a dělat rohlíčky.

Abychom měli pestrou skladbu cukroví, rovnou z těsta uděláme i vosí hnízda, slepovaná kolečka a kokosové kuličky.

Šup s tím na plech.

No, něco máme.

Pocukrujeme a podáváme.


   Zvrat.


Ale bacha! Teď se stalo něco, co zásadně ovlivnilo mé další kuchařské působení. Jak jsem tak koukal na to trochu nevzhledné mírně připálené cukroví, tak mi došlo, že kruci, těsto mám správně udělané, tak bych ze sebe mohl přestat dělat debila a kruci zkusit normální cukroví!!!


Takže z dalšího kousku těsta opět rohlíčky, ale tentokráte si s každým prostě vyhraju a rohy zaobalím.

Výsledek vyválím v moučkovém cukru a půl hodiny se kochám.


No hergot, když už zvládnu rohlíčky jak z bartesu, tož to by bylo, abych nedal slepovaný. Dojde mi, že když to ve videonávodu pořád nějak posypávají moukou, že to asi má svůj význam vzhledem k viskozitě a přilnavosti těsta, tak nešetřím a kuchyní se práší až až.

Jo a taky jsem se podíval na internet, čím mám vymazat plech, protože ten pečící papíř, co mi vždycky zbyde z listového těsta z billy, se různě kroutí a tak se pak nedají ta kolečka k sobě přilepit a zjišťuji, že se nemusí mazat nic díky tomu, že je tam půl kila hery.

Nastavuji troubu, zapínám čas na mobilu a po pěti minutách rychle přibíhám, abych do toho nadělal díry na slepovaná kolečka, rychle hledám čím tak udělat díry, volba je nakonec více než funkční.


S Jiříkem mažeme, některé marmeládou, některé nutelou, čokoládu rozpustíme ve vodní lázni s dvěmi žlícemi mléka a kouskem másla (sledujete?!?!!? Už neřeším, co je to kousek másla! Prostě tam dám kousek másla. Ani dvě lžíce jsem neodměřoval, došlo mi, že kuchařina není matematika, deka sem, deka tam.) a v čokoládě namáčíme nutelová slepovaná kolečka. Nejdříve podle videa těma kleštičkama, pak mi došlo, že je to mnohem lepší rukama.


Ve zbytku čokolády jsem ještě vykoupal půlku půlky vanilkových rohlíčku a vytvořil tak vlastní jedinečné z jedny strany čokoládové originální Jerzyho “v análkové rohlíčky


Takže se připravte, protože toto jste nečekali, mámo, kluk už nám vyrostl, podívej na tu nádheru.



Veselé Vánoce!






4. 2. 2015:


Polévkový dort


Snad nadpis moc neprozradí.

To jsem si řekl, že si uvařím pravou poctivou domácí polévku. Všiml jsem si totiž v Bille zahradní směsi do polévky – zafoliované 0,75 kg mrkve, celeru atd. (chtěl jsem si koupit originál, ale měli jen dovoz Itálie, Francie a něco tak, toto foliované bylo z ČR).

A nudle jsem koupil, ať to má říz.


nařežeme třičtvrtě kilo, ať je toho hodně

– to je ono, jsem šikula, jen to chce ještě něco…

– nudle! A máme hodně zeleniny, velký hrnec, hodíme tam rovnou celý sáček (modří už vědí)

– super, troška vody bylo potřeba přilít, ale vypadá to jako succes 

– nudle nám trošku nabobtnaly, muselo se přilít víc vody, ale polévka je hotová 

– taková hutná haše (upozoňuji, že mi nevadí rozvařené nudle)

– Jerzyho nudlovku? Kolik chcete kopečků?

– druhý den ráno vyklopíte nepečený polévkový dort 

Dobrou chuť! 


(přemýšlím nad dortovou polévkou)


Bonus pro kikoti: když rozpékáte bagetu, ale pekáč máte zaneprázdněn, tak není plech jako plech – položil jsem ji prostě do trouby






10. 3. 2014:


Spálené šulínky


No prostě – první dva plechy v pohodě, měl jsem budík na mobilu. Třetí plech jsem nějak pozapomněl a po 3 hodinách si vzpomněl.




28. 1. 2014:


Koblížky – pečeme levně s Vláďou Hruškou


Co si budeme, prostě vypadaly v TV výborně. A Láďa taky.

– Ok, těsto se sice asi půl hodiny lepilo a musel jsem přisypat hrnek mouky navíc, ale ok, Láďo, máme těsto! 

– Sakra, Láďo, tloušťka těsta možná trochu větší, ale Láďo, ty bejku, vypadá to dobře! 

Láďo, šup s nima na pekáč! 

Láďo, doprdele, co to je? 

– No dobrá, polejeme máslem, jako voní, wtz, ale Láďo, nejsou velký? 

– Jako jsem spokojenej, jsou dobrý, jen ta marmeláda kdyby vždycky všechna nevytekla ven, Láďo 

– Jak od Kjůka z pekárny 





4. 1. 2014:


Cukroví – slepovaná kolečka



Šťastný nový rok! 






14. 12. 2013:


Bramborový guláš


Kluci mě donutili. Seznámení s jíškou. Začátek klasika, bez problémů, jen to množství, to jsem trochu neodhadl.

Plný hrnec. Vypadá to jak polívka. Nedík, toho jsem se bál.

Nasypu tam tu nějakou jíšku, vůbec nevím, co to je… OMG WHAT KING OF SOCCER IS THAT???

Cywe, mám guláš! Jídlo, které se nemusím stydět nabídnout návštěvě!

…o 4 dny později, jeden z posledních talířů (asi 10.)






9. 5. 2013:


Salát


Paní domácí mi donesla dva první jarní saláty.

Co s nimi ale? Dva velké saláty…

…tak jsem první snědl na oběd a druhý na večeři.


(dodatek: bez nějakých octů a zálivek)






27. 10. 2012:


Chleba


Prostě jsem našel recept a že to zkusím: http://www.zijemenaplno.cz/Clanky/a519-Upecte-si-domaci-chleba.aspx 

  •  Vše potřebné mám, jen z toho droždí mám strach, pořád se na to dívám jako na něco kouzelného. Tak nějak jsem pochopil, že to zvětšuje chleba.
  • Tohle je ten kvásek. Nechte ho vzejít. Kua a jak dlouho??? Nechal jsem půl hodiny.
  • Všechno smíchat, zejména mě zaujala “lžička soli”. No to je teda nářez, celá lžička.
  • A děláme těsto. To byl zážitek. Po zkušenosti s buchtama v prášku jsem se nijak nezalekl, že se těsto lepilo na ruce. A hnětl jsem dál. No jo… jenže zkuste hníst herkules s maltou. Po deseti minutách boje se těsto lepilo ÚPLNĚ STEJNĚ jako před deseti minutama. Tak jsem to seškrábal do mísy, oškrábal si ruce a nasypal tam víc mouky a snažil se hníst vařečkou. Ona spíš byla na vařečce nalepená hmota a já s ní celou jezdil po míse. Nějaký suchý se mi to zdálo. Tak jsem přidal vodu. CHYBA. Pak jsem pět minut přidával zase mouku.
  • Nakonec z toho bylo něco, co se až tak moc nelepilo (jak by mohlo, jakmile to někde začlo lepit, tak jsem to tam posypal moukou, lol)
  • Uválel jsem bochánek a radoval se.
  • Na pečící papír (který jsem nikdy neviděl, utěrku jsem zavrh, alobal mám, myslím, že mi ho nabalili na táboře)
  • Pečeme! 
  • Hlídat teplotu, otírat vodou a čekat, až zhnědne 
  • …a co, bílý chleba taky existuje
  • Výsledek. Chuť: 10/10. Respekt? Yes.





24. 8. 2012:


Bramboráky z patizonu – Patozáky


Update: tak mi došlo, že to vlastně je to recept na KARBENÁTKY z patizonu, ale nevím, jestli je to až takový rozdíl.


Paní domácí donesla patizon a dvě cukety.

Patizon.

Inu, vzal jsem to jako výzvu. Na internetu jsem zjistil, že mám dvě normální možnosti – osmažit, nebo z toho udělat bramboráky.

Bramboráky umím, viz níže, takže jdeme na to.

Cywe, ten patizon, co to je? Kokosový ořech? Asi půl hodiny jsem to kuchal a snažil se z toho dostat něco normálního.

Prý nějaký sýr a mouku a sůl, tak jo, těsto vypadá ok – ale asi jsem ho měl opět ochutnat… neochutnal.

Na pánvi se to lepí jak sviňa.

Jak sviňa.

Začíná mě to nebavit. To prostě nejde , tak to tam tak nějak naházím, co se tam vejde.

A smažím jako vajíčka.

Do posledního zbytku dávám plno mlíka, aby se to zředilo a  najednou to i vypadá normálně!!! :))))

Takže samozřejmě tento spálím.


Usedám, dvakrát jsem si ďobnul při smažení a nechutnalo špatně, možná trochu slané.

Tak začínám jíst, po 5 soustech zjišťuji, že je to tak přesolený, že to prostě nedám.


Jde to do koše, všechno.


…a teď tu na mě koukají cukety.

Večer z nich udělám bramboráky.

To přece musí vyjít.



Buchty


Koukám jsem dlouho nepekl, tak buchty v prášku a jdeme na to.

Těsto problém nikdy nedělalo.

Kynuli jsme poprvé a dobré to bylo.

Vypadá to nakynutě.

Rozválíme, ale to bylo něco, ne jak to listové těsto, tohle bylo takové… hebké… v této fázi jsem si začal věřit, vše vypadalo jak na obrázku

Přidáme marmeládu – tu mám, ale moc ji nepoužívám. No co, seškrábneme a jedem dál.

Vymastíme plech. Jak? Čím? Protože jsem badass, tak prostě píchnu prsty do sádla a přejedu přes plech.

Marmeláda doprostřed – přiměřeně podle obrázku.

A zabalíme.

Mám strašně dobrý pocit, protože prostě všechno vychází.

Jen si teď říkám, jestli by fakt nebyl lepší ten pekáš, jak na obrázku, aby se ty buchty k sobě tak nějak… a tím pádem to vypadalo jako na obrázku… no nedá se nic dělat, máme jen plech.


Ok, tvar moc nesedí, marmeláda všude po plechu… 


Ale tak co, napoprvé to nebylo nejhorší. Nejlepší taky ne, chutnají tak… jako jo, ale… no po 4 dnech mi jich ještě 8 zbývá…


Prostě – Close Enough 


Příště zkusím ten pekáč, to muselo být tím.





9.5.2012:


Bramboráky na syrovo


Příští týden budeme mít ve škole bramboráky. Jenže první jídlo je také dobré – nudle s tvarohem. Koukám na to a najednou mě napadlo, že si přece bramboráky můžu udělat sám!

Hned ze školy jedu do Billy a kupuju vše potřebné (+ jeden překvapivý přístroj), recept hledám na mobilu na netu.

Nastrouhejte 3 kg brambor. Ok, jdu na …. COŽE? TŘI KILA??? Rebeluju a dávám tak kilo, nebudu blbnout, chci tak 3 bramboráčky na večeři…

Strouhám, strouhám a nic se mi nestane!

Očkem pokukuji na čerstvě zakoupený M.I.X.E.R. hjundééééééééé 

Čekuju všechny potřebné doplňky.

Mám lišácký nápad, všechno to zmixovat do sebe.

Nakonec přestanu blbnout a poperu se s česnekem, na ten žádný přístroj nemám, krájím najemno a užívám lžičku, určitě se to tak dělá.

Šup tam s tím, přidat 150 g hladké mouky – to bude asi tak třetina z toho půlkilového sáčku mouky, nalít naftu do mixéru a … bude to cákat? Necáká!!! Opět fyzika – vektory rychlosti a zrychlení naštěstí drží směr, tak to v tom tentuju sem a tam a doufám, že to bude trochu vlhké, protože se vše halí do jemného závoje hladké mouky.

Máme těsto!

Teď už to bude brnkačka, zvládl jsem lívanec, zvládnu bramboráky.

Někdy touto dobou při uklízení mouky zjišťuji, že sáček nemá půl kila, ale kilo, tudíž jsem tam nasypal asi 3x více mouky, to však nemůže být na škodu, mouka tvrdí muziku.

Menší poprskání olejem mě vykolejí, ale ještě víc mě kolejí neubývající těsto a zvyšující se sloupec bramboráků. (prej tři kila…)

Nakonec jich mám deset.

Výhodou bramboráků je, že když je dělá hodinu amatér jako já, tak docela dostane hlad.

Voní jako bramboráky.

Ale jak chutnají?

To vše se dozvíte za chvíli na G-Pointu!


Zakusuji se do prvního.


S. Ů. L. pls moc moc soli (přidat).


To jsou ty jejich posraný recepty – sůl podle chuti. Ty vole, vím já, co je to “podle chuti”. Dal jsem do toho těsta tuším asi tak lžičku. Malou. Chtěl bych tyhle lidi vidět při stavbě urychlovače částic: “Namotejte pár kilometrů drátů do cívek dle chuti.” “Spusťte cyklotron a čekejte, až se zahřeje, tou dobou vpusťte přiměřené množství neutronů a špetku elektronů.”

No tak solím, co to jde a zjišťuji mnohem závažnější problém…

………

……

…. uvnitř jsou syrové.


Pěkne se to tak mazlá po jazyku, tři spořádám a vás se ptám – dá se to nějak dosmažit? Ještě jich šest čeká v kuchyni.

Nebo se to nějak přes noc… uvnitř… něco jako… dosmaží samo?

Pište své tipy do g-booku.

Případní zájemci se hlaste, mohu donést ochutnat do poga na poker.




Tvarohový dort


Mám rád tvarohové věci. Jdu Billou a zrak mi padne na doktora Etkera. Beru a nakupuji všechny potřebné nesmysly k tomu.

Připraveno.

Všechno hodím na pánev, ale tuším, že by to chtělo něco vhodnějšího…

Hňácám, hňácám, ruce celé oblepené těstem, jen se divím, co z toho asi může být, hňácám dál…. a najednou se všechno začne spojovat a … ruce čisté!!! Mám těsto!!!! (fakt z hlediska fyziky a viskozity velmi mystický zážitek)

Mám prý vyplnit formu o velikosti 30 cm (tu zrovna mám!) a udělat okraje – tak to nějak udělám. Případné dírky zalepíme.

Jdeme na tvarohovou náplň. Všechno to prdneme do zajímavé nádoby, kterou jsem našel a netuším, kde se tu vzala. Mám to prý rozmixovat. Aha, a čím asi? Ovšem

Opět hňácám.

Naliju dovnitř a šup do trouby. Na jak dlouho? Na obalu rozlišují 3 typy troub – elektrická, plynová a nějaká speciální. Tipuju, že mám plynovou, ale pro jistotu zprůměruju všechny časy (35 – 50 minut nebo jak to bylo) a čekám 47 minut.

Furt je to nějaké takové měkké a.. tak dám ještě deset minut, furt takové… no nic, ven s tím

No… těsto je takové… lepivé, řekněme, hodně lepivé, až žvýkačkové. Tvaroh takový… no, dobrý, jako jo… Po čtyřech dnech raději poslední čtvrtinu vyhazuji, příště to dám do ledničky.

Ale ty tři čtvrtiny, no dalo se to, no.




12.3.2012:


Čaje


Jen pro zajímavost fotka čajů, které si tak popíjím.




12.3.2012:


Postel


Tak jsem si řekl, že je čas rozloučit se s tou rozebranou postelí v odkladové místnosti.

No jo, jenže taková postel (leč rozberaná), to není sranda! Co s tím? Můžu shánět vlek, velké auto, domlouvat časy, stěhováky a takový ty babský záležitosti.

Nebo můžu navštívit Šamánka a koupit si pilu.

(V obchodě:

paní: “Tady máme na dřevo, tady na železo a tam vzadu máme takové levné.”

já: “…Tak půjdeme dozadu”

paní: “Tady je taková hobby, je to na železo i na dřevo, za stovku.”

já: “…Tu si vezmu”)


Po příjezdu zhodnotím situaci. (ok, “pila” je hodně odvážné tvrzení)

Řízni, řízni, řízni a už jsem jel. Tedy… nějak jsem nepochopil tu pilku na dřevo. zuby asi 1 cm velké a 1 cm od sebe, s tím se prostě nedalo řezat. Jen k sobě. Takže si v duchu představte, jak jsem to řezal a ano, tak jsem to řezal, protože jinak to nešlo.

Rozřezal.


Ta svině ovšem měla (všimněte si minulého času) železný rám. Teda… hliníkový. Vždy jsem myslel, že hliník je měkký kov. Není.

Vymněnil jsem ten lamerský divný plátek na kov za klasiku a už se jelo.


Mise úspěšná.





22.2.2012:


Jak jsem potkal rybu


Stane se. Otevřete batoh a tam máte zabalenou nějakou tresku či co. Bez vnitřností, bo jinak bych ji šel rovnou vypustit.

Sestřiny instrukce byly jasné: dáš to na pánev.

Konečně recept, který si nemusím vytisknout.


Lets go, there is too many fish in the sea:

1. Seženu všechno koření, co mám doma

2. Na pánev dáme máslo 

3. Na pánev dáme rybu 

4. Sviňa přečuhuje, tak ji zastřihneme křidýlka a máme novou rybu!

5. Hodíme to na pánev a utečeme pryč. Po 10 minutách otočíme a nehodnotíme.

6. Zkusíme vyndat páteř a v záloze máme záložní plán 


…ale jo, bylo to dobrý 😉




9.12.2011:


Touch’e’NY


Přemýšlím si onehdá v Bille, co si tak dát k těm bramborám doma. Něco s tatarkou. Zabrousím tedy ke kuřecímu masu, ale všude jsou dva plátky, to se mi zdálo moc. Koukám dál, koukám…

   A náhle jsem ho uviděl:

 Stočený točený (touš e NY)

Clever vakuovaný,

k mému vaření

jako stvořený.

  

   …a zítra si ho dám znovu!




24.10.2011:


Párky v listovém těstě


   1. Váleček mám 

   2. Štětku na potírání vajíčkem nemám (vajíčko to totiž udrží zavřený, víte)

   3. Tak pote kuci 

   4. Plný pekáč šulínů 




Smažený sýr


   Sem si tak říkal, jestli koupit předsmažený, nebo si to obalím sám.

   Obalil jsem sám.

   Krátký komix 




8.10.2011:


Jerzyho taštičky

   To si tak vykračuji obchodem a u regálu s máslem na mě koukne listové těsto. Chystal jsem se ho ignorovat jako již mnohokráte předtím (na co to taky je, že, rohlíky si kupuju), ale někde tam vzadu něco houklo “to dáš”. Usmál jsem se a dal jsem to. Do košíku. Ještě cestou autem domů jsem kroutil hlavou. Doma jsem dal listové těsto do ledničky a chystal se ho ignorovat. Vydržel jsem to 5 dní. Dnes jsem těsto vyndal a čekal. Ani nevím na co.

   Skočil jsem na internet a vyhledal recepty z listového těsta. Původně jsem si chtěl udělat nějaké takové tyčinky bez ničeho, jen tak. Jenže všude do toho něco cpali, od klobás po mátu. Začal jsem panikařit, když vtom koukám na jednoduchý recept, kde tam do toho paní rve jen marmeládu. (ok, ještě tam něco pletla s rozšlehaným vajíčkem a potíráním, to by mě zajímalo, čím bych to potíral). Get ready.


   Těsto rozválíme. Zrada hned na začátku. Nemám váleček. Nevadí, mám mozek. Různým taháním a válením (on ten tvar té flašky opravdu není na válení vhodný) a mačkáním v rukách jsem nakonec pokryl povrch víceméně rovnoměrně.

   Nařežeme a naprdáme marmošku (za marmošku jsem si jako správný manža liskl)

   Zabalíme – tady jsem trestuhodně zapomněl v euforii fotit, ale prostě jsem to nějak zabalil, aby nebyla vidět marmoška (lisk)

   Prdneme to na plech a smějeme se paní s jejím “pečícím papírem”. Pizza příchuť přeci není na škodu.

   Po 15 minutách koukneme do trouby a vidíme tam samé vagíny.

   Nasadíme pokerface, počkáme dalších 10 minut.


   Vyndáme a slavíme další kulinářský úspěch. Jak v kontinentalu.




31.8.2011:


Jablečný dort s piškoty

   Omlouvám se všem kuchařům (a jak jsem zjistil, jsou to vlastně všichni mí kamarádi) za to minulé kuře, které pro ně nebylo dost dobré a jak pravil Jára: “To nebyla sranda?”. Ne, nebyla, to bylo kuře. A teď uvidíš dort.


   To mi tak paní domácí donesla asi 500 jablek. Hurá, jablka. Za týden jsem snědl pět a koukám na ten zbytek a je mi smutno. Tak vzpomenu na takový divný wannabe dort s piškotama, skočím na nějaké baby recepty a tisknu. Jako u kuřete vím, že se nesmím rozmyslet a tak jedu jako stroj.


   Škrabka, jabko, oškrábat… kua, nahnilý, do koše. Další, oškráb… nahnilý, kua. No nakonec se jich našlo pár nenahnilých, resp. mírně.


  • Fáze 1: oškrábání – prý 800 g jablek. Tak jsem vytáhl svoji nikdy zatím nepoužitou digitální váhu a zjistil jsem, že je na baterku, kterou nemám (kulatá, placatá). Jsem fyzikář, tak jsem to odhadl na 8 jablek.
  • Fáze 2: rozvařte jablka ve vodě – definice slova “rozvařit” samozřejmě nikde, tak jsem tak zoufale všechno prdl do jak psali “čtvrt litru vody” (to jsem naměřil pomocí dvoudecky v klidu). A přidejte 200 g cukru. Cywe, 200 g, tak kouknu na pytlík krystalu, ten má kilo, takže asi pětinu. Odhaduju přes neprůhledný papírový obal pomocí prstového měřidla. A vanilkový cukr (koupeno výhodné balení po 4)
  • Fáze 3: přendání do většího hrnce – protože jsem nevěděl, co taková rozvařená jablka dokážou a představoval jsem si, že nakynou a navíc jsem tam měl později nalít ještě čtvrt litru nějakýho pudingu, tak jsem musel upgradovat hrnce
  • Fáze 4: kouzelná zahušťovací směs – přesný recept neprozradím, prostě smícháte něco s něčím
  • Fáze 5: rozvařená jablka a addon směsi – když už se jablka tak nějak rozpadaly, jako by byly rozvařený, tak jsem tam nalil kouzelné zahušťovadlo a během asi 2 s se z toho stala směs s příměsí paniky, úpe to megazhoustlo, ale míchat se dalo, trochu.
  • Fáze 6: piškoty – do formy na dort (neptejte se) začneme skládat piškoty (a po očku sledujeme zahuštěnou směs, jestli se ještě víc hustí)
  • Fáze 7: 2. level piškotů 
  • Fáze 8: 3. level piškotů – BITCH
  • Fáze 9: 4. level piškotů – =]
  • Fáze 10: Zchladíme a podáváme 

   Výsledek: mňamózní mňamka, kokoti




18.8.2011:


Kuře

   Ani nevím, co mě to popadlo. Jdu kolem pipigrilu (říká se tomu tak pořád doufám) a že si koupím takový ty párku jak jich je pět v balení (<3). Najednou tam vidím kuřata. Ta jsem vídával i předtím, samozřejmě, ale vždycky naprosto brutálně zmražená a představa, že dávám něco rozmrazit s tím, že to sním zítra, je pro mě nereálná. O tom, co budu jíst, se rozhoduju 2-3 minuty, než to začnu dělat. Jenže tato nebyla mražená! Navíc za nějakých 38 Kč nebo co. Rychle si v hlavě spočítám množství masa na 1 Kč a jdu do toho. Nesu si kuře a říkám si “Já jsem koupil kuře!” (rozhodilo mě to, protože kuře už se dá nazývat normálním jídlem).

Doma jsem na něj chvilku koukal, ale řekl si, že teď už to nesmím vzdát.

  • rychle jsem ho hodil na plech a vzpomněl si, že se tam má nějak dát voda, tak jsem tam dal vodu. Nějaký blbosti okolo, to jsem nechtěl riskovat. Maximálně tu sůl.
  • Skočil jsem na net a hledal, jak dlouho se dělá kuře. Našel jsem číslo 170 °C. Tak teda 170 °C, když je to na internetu. Co pět minut kontroluji a po hodině a půl mě to pomalu přestává bavit. Dnes vím, že to můžu okotlit na 230 klidně, ale tenkrát?
  • Pozn.: když už chcete solit kuře, tak si ten plech povysuňte, jinak se nehezky spálíte třeba na kloubu pravého ukazováčku.
  • Po dvou hodinách ho vyndám (což bylo také vtipné, jak chcete vyndat něco, co je moc horký? Chňapkou? Kuře? Nakonec jsem použil dva pevné předměty a přemístil kuře na červenou plastovou podložku. A tušil zradu. Co teď? Kudy vést řez? Vím já, kde to má jakou tepnu a kost? Tak jsem to začal tak nějak pižlat na části, které si pamatuji ze školní jídelny. Čas od času jsem narazil na přirozenou dislokaci a nakonec jsem z toho maso vykuchal.
  • Všichni si pochutnali.
  • I na večeři.
  • Zbytek jsem si dal do mikrovlnky.
  • Jo a když už jsme u té mikrovlnky. Rok jsem si tam nikdy nic nedával, protože se mi nestalo, že by mi něco zbylo. Nu a zrovna ten týden jsem si nic v mikrovlnce neohříval. Po týdnu jsem ji otevřel. Což je taková pěkná tečka za tím naším kuřetem.

Kopr

   To jsme byli na táboře a byla koprová omáčka. Tu děti nerady. Ale dostali jsme to jako sponzorský dar a bylo toho hodně a mně to chutná hodně. Tak povídám Honzovi školníkovi: “Honzo, jestli něco zbude, já si klidně vezmu domů.” Honzíkovi (je hodnej) se rozsvítila očička a povídá: “Jasně, zbylo hodně.” Zbylo. Nafasoval jsem pětilitrovou flašku od okurek plnou koprové omáčky. K tomu dvě zabalené knedle. Následující týden jsem ušetřil. Jak vidíte z fotografie, dal jsem to. Pravda, ke konci jsem podváděl, dával si hodně a vždy něco nechal, ale mise úspěšná.




28.3.2011:

Lívanec

   Měl jsem hlad. Nikde nic jen vzadu ve špajzu půl roku stará krabice s těstem na lívance. Hurá. Ale nemám pánev na lívance. Ale mám normální pánev. Jdeme na to.

Fáze 1 proběhla bez problémů.

– trocha sádla (po půl roce poprvé načnuté, naposled jsem si s ním mazal v zimě nos, když jsem měl rýmu) a prd s tím na pánev 

– jak od babičky.

– jenže teď je potřeba to celé otočit, že. Tloušťka asi 1,5 cm a co teď. Spodek se nám připéká, tak rychle. Transport na talíř proběhl bez problémů. Následný flip zpět na pánev se docela povedl…

– trošku jsem to musel hňácat, aby se to všechno nějak dotklo plus mínus pánvičky

– vypadá to mnohem lépe, než jsem čekal

podáváme s jahodami, šlehačkou a tou šťávou z jahod (kde se u mě vzaly jahody mě zajímá víc, než vás, věřte) (šlehačku mám kvůli doučování)




25.12.2010:

Luncheon meat

   Na popud kluků od Nácka zakoupeno a nelitováno – rychlost přípravy maximální, chuťově ideální 



25.12.2010:

Vajíčka

   No prostě klasika – 2 hodiny natvrdo (ale jíst se daly)



1.11.2010:

Design

   Dáme si to postupně:

   – záchod 

   – hodiny (které nešly, musel jsem je rozebrat a opětovně složit – jdou)

   – pacman (rýsování, výpočet (celková délka dělená počtem lepících jednotek – vyjde rozestup)




17.10.2010:

Šití

   Prostě jsem si na aukru koupil šitíčko 🙂 protože v Ance se nic takového neprodává. Vtipné je, že je to plné nití, ale tak jsem to chtěl – nitě, jehly, špendlíky, nůžky. No aby nebyla nuda, tak snad čerstvý zážitek, kdy jsem si vařil vajíčko a u toho zašíval rifle a zapomněl na to vajíčko. Nevyvřelo, vzpomněl jsem si včas. Nejvtipnější mi na tom připadá to jedno vajíčko. Zdravím Jáchyma.




11.10.2010:

Smažený hermelín

   Nečekejte nic velkého. Předsmažený hermelín jsem prostě prdl na pánev a pak otočil. Nevěda kdy skončit jsem byl potěšen bobtnáním, kteréžto jsem pochopil jako stop fázi. Brambory už dávám dopohůdky.

   Jen to množství jsem pořád nevychytal. To mám příště krájet jen jednu???




2.10.2010:

Kuře

   Koupil jsem kuřecí stehna, dvě, a jedno jsem si pokusně v troubě připravil.

– omyl jsem ho a dal na pekáč

– polil trochu olejem 

– osolil

– a kocour je v troubě

– vše proběhlo ok, příště tam zůstane déle, ale jinak hot chick! Podávejte se 3 dny starým rohlíkem. Vynikne chuť kuřete. (rohlík snězte samozřejmě až pak, ať z toho taky něco máte)




2.10.2010:

Závěsy

   Po měsíci jsem si řekl, že ty závěsy z IKEA už budu muset zkrátit. Válel se mi asi metr navíc po zemi. Podle návodu to bude jednoduché: prostě se to ohne, dá se tam kouzelný zažehlovací proužek, přejede se přes to žehličkou a ustřihne se to.

   Vše jsem vyměřoval takovou železnou tyčkou, co tu mám pořád opřenou a vůbec netuším proč. Teď už vím proč. Zažehlovací pásek mě překvapil hned z několika důvodů:

– byl dlouhý přesně jako polovina závěsu

– ale měl jsem dva

– ale závěsy taky dva!

– byl z úplně stejného materiálu, jako závěsy


   Nu což. Kluci ze Švédska asi vědí, co dělají. Tak jsem to tam prdl, ohl to a jezdil přes to žehličkou. Po minutě jsem koukl dovnitř a prostě tam byl ten kus látky a kupodivu se nijak neroztekl a nespojil tu záclonu. To jsem začal tušit, že jsem za blbce, protože to prostě byl stejný kus látky jako záclona

   Tak jsem se naštval, závěsy dal zpět na tyč, pověsil na okna a chtěl uklidit ty dvě látky A TAKOVÝ DIVNÝ JAKOBY UMĚLOHMOTNÝ PRŮHLEDNÝ PÁSEK, co se u toho pořád válel…

   Nebudu vás napínat. Sundal jsem závěsy, prdl tam ten pásek, přežehlil to, pak ještě trochu doladil tam, kde to odstávalo a je to.

   A JE TO. (centimetr není metr, že) (ta železná tyčka se asi nějak teplem zkrátila, když jsem vyměřoval podruhý)




28.9.2010:

TiramissU (plno obrázku se ze sklad.obrazku ztratilo, zachránil jsem jen dva)

   Konečně mám nový sporák, který však k přípravě tiramisu není potřeba (já myslel, že se tam něco bude péct). Na internetu jsem nalezl návod. Óóóbr mňamce jsem nemohl odolat. Nakopil jsem si potřebné suroviny, naladil rááádio impuls, prokřupl prsty a krk a jdeme na to.

– potřebné ingredience

– připravený recept na dobře osvětleném místě – yes 

Takže nejdřív nějakou tu pomazánku. Nedostatek mixérů mě nerozhodil, mixoval jsem takovou velkou vidličkou. Prý 3 lžíce cukru. Jak velký lžíce? Dal jsem tam 6 velkých. K mému překvapení to šlo umíchat velmi rychle.

K dispozici jsem měl pouze plech na pečení, tak jsem tam rozprostřel piškoty (všechny jsem otočil správnou stranou dolů) a posypal je kávou a rumem a patlal je pomazánkou.

Zjišťuji, že mi zbývá vzhledem k většímu plechu velmi málo pomazánky….

Improvizuji a druhou vrstvu koncentruji do středu plechu. (banán bonus!)

Okraje připlácávám ke středu…

Šup s tím do pece!

Jdu uklízet, všimnu si kakaa a rychle z pece ven a pokakaovat 🙂


Gutten apetito!


Jaké to bylo. Nu… příště to možná ještě všechno víc zamíchám. Během požívání zažívám “kávové chvilky”, které naštěstí rychle střídají “tvrdé piškovy” chvilky. Ale celkově si dávám dvojku. (co se zbytkem rumu?)




26.9.2010:

První jídlo – název: Jerzyho svíčková

   Brambory: checked

  Cibule: checked

  Maso: checked

  Nešlo to už odkládat, oběd se mi nechtěl dělat, takže večeře. Jedna brambora oškrábána škrabkou, škrabka odložena a nůž. Brambory se vaří. Maso (nějaký kuřecí tento za 35 Kč) nakrájeno. Cibule (jedna velká) nakrájena.

– Na pánev s tím – fáze 1.

– Míchám, čekám – fáze 2. Maso se mění z červeného na bílé a já žasnu.

– V okamžiku, kdy míchám a čekám a brambory se vaří mě napadá, že otevřu okno – katastrofa 

– Záclonu v panice nechávám ležet, míchám, kontroluju brambory a cítím závan paniky.

– Maso získává další barvu a cibule někam mizí – fáze 3 

Servíruji 

Gutten appettiittee!

Snězeno. A musím přiznat, že bez té cibule by to bylo poloviční a to jsem si myslel, že je jí tam moc. Pak jsem ji tam nemohl najít…





21.9.2010:

Brambory

   Dnes jsem se rozhodl, že si k večeři udělám hranolky! Koupil jsem si tatarku a šel na to. Nachystal si plastové prkénko. Vyndal pánvičku. Vyndal olej na smažení. Pánvičku postavil na sporák. Přichystal sirky. Nachystal talíř na šlupky. Vyndal nůž. Vyndal brambory a zjistil, že je to sáček plný cibule, jak mi radil Balin, že se bude hodit. Tak jsem si dal chleba s těma ředkvičkama.




Ředkvičky

   Koupil jsem si ředkvičky. Ředkvičky, když je necháte týden být, tak na nich narostou veliké šlahouny. Po dopadu na zem se odrazí jak hopík. A polovina z nich je po rozříznutí uvnitř nebílá. Jedna třeba i černá. Chutnají dobře.




20.9.2010:

Voňavý domov

   Přeci jen delší dobu neobývaný byt nevoní zrovna nejlépe, což jsem vyřešil takovou tou automatickou voňavkou, která stříká vůni, ale nevím, jak se dá vypnout. Tak jsem ji schoval do rohu pokoje, který neobývám, ale který tedy voní báječně. Dnes jsem konečně vyklidil poslední (a jedinou) skříň, co tu byla a také peřiňák. Z obého byl potřeba vymýtit zápach. Pomohla vonná tyčinka s názvem OPIUM, kterou jsem strčil do peřiňáku a zavřel, posléze do skříně a zavřel. V pokoji též hořela vonná svíčka z IKEA s příchutí růží. Vše se povedlo, voní to tu po celým bytě jak v bordelu. Navíc spolu a avou na vany působící v koupelně se z průchodu bytem stává omamný zážitek plný halucinací.




15.9.2010:


Žehlení

   Dnes jsem žehlil (ne poprvé, podruhé) a rebelsky jsem nežehlil ponožky a trenky. Trička od Kru nebo jak se to jmenuje mají tak debilní střih, že se žehlí tak všelijak našikmo, prostě jsou tak vyrobeny. Mikinu jsem taky nežehlil, opřel jsem ji o zeď. Zvažuji změkčující přípravky.




Jídlo

   Ještě musím získat správný odhad na nákup potravin. Suma sumárum to máme:


– jogurtu vyprší po třech týdnech za 2 dny platnost

– 5 tvrdých rohlíků (vím, na strouhanku, ale čím to mám strouhat? Pilníkem na nožíku?)

– točený salám, který je na odchodu

– mléko koupené před 2 týdny, použito jednou před týdnem na dolití mléka do kávy 3v1

– 3 nanuky Míša, které se bojím rozbalit díky několikanásobnému rozlámání, tuhnutí a tání

– 2 načnuté fernety citrusy

– pizza Clever schovaná na horší časy, které už týden nenastaly

– marmeláda koupená někdy v srpnu v návalu nákupní horečky, přestože marmeládu nejím

– skříň plná sladkostí, na které nemám chuť, protože je mám

– lečo, které nevím, co s ním. Tuším jsem ho plánoval na špagety.

  


9.9.2010:


Kečup

   Stojí mi tu plastová láhev kečupu. Vím, že má být v ledničce, ale spolu s šroubovákem, tužkovou baterií, oboustrannou samolepící páskou, vonnou svíčkou a učitelskými novinami tvoří tvůrčí zátiší.




Prostírání

   Uznávám, že ty 4 ks bambusového prostírání z IKEA, které leží hluboko za pytlíky do vysavače, byl jen nerozvážný ukvapený přehmat během průjezdu obchodem.




Jmenovka na schránku

   Vytiskl jsem si jmenovku. Hledáním vhodného fontu jsem strávil dobrých 10 minut. Barva modrá, papír bílý. Jmenovku jsem podlepil oboustrannou lepící páskou, obstřihl a přichystal. Když jsem ji chtěl nalepit, nikde nebyla. Je to strašidelné, protože prostě nikdy není a normálně ležela na stole. Na schránku jsem se ještě nedíval, bojím. Ale samolepka NEVHAZUJTE REKLAMNÍ LETÁKY tu stále leží, koukám na ni. Po tomto napsání jsem začal znovu hledat. Nenašel. Čekám zajímavou pointu. Časem.




Chňapka

    Samolepící úchytka na chňapku (jejíž přítomnost v bytě je sama o sobě mírně úsměvná) nedrží a nedrží, chňapka neustále padala. Tak jsem vzal oboustrannou lepící pásku a na lepící plošku úchytky jsem přilepil tuto oboustrannou lepící pásku (kdo zná, ví, že lepí jak sviňa!). Nečekám, že mi budete věřit, ale důkaz mám kdykoliv k dispozici osobně předvést. Ano, samolepící úchytka, která byla svoji lepící částí přilepena na lepící část oboustranné samolepící izolepy se dokázala odlepit! Prostě leží na zemi a samolepící páska je nalepená na tom kredencu nebo co je ta spodní část. Seru na ni, ať si tam leží.




Zrcadlo

    V koupelně jsem na kachličky přilepil oboustrannou lepící páskou zrcadlo, které ve 23:30 v noci spadlo a rozbilo se. Od té doby, se holím vkleče. Dva zdrávasy a je to 😀




Lednička

   Lednička sama si zaslouží popsat. Její kolečko zimy mi dělalo vrásky. Mražený dort nebo co to je, byl rozteklý, když bylo kolečko na 4. Dal jsem ho na 5. Dort ztuhl, ale spolu s ním i tavené sýry. Nabeton. Tak jsem snížil na 4,1 asi. Sýry změkly, ale dort se roztékal. Včetně nanuků, samozřejmě, jejichž tvrdost jsem kontroloval jemným pomáčknutím. Na 7. pokus jsem našel ideální pozici, asi tedy. Nanuky mám teď rozmačkané a při natírání rohlíku sýrem měl tento zajímavou hrudkovitou konzistenci, způsobenou nejspíše neustálým táním a tuhnutím.




Pivo

   Spolu s novou ledničkou jsem dostal i 24 plechovek piva. Značku nevím, dal jsem ho dozadu do ledničky a vyčkávám, co se stane. Pohled do ledničky vám nezůstane utajen.




Poštovní schránka

   Objednal jsem si hodiny z Číny a nechal si je zkusmo poslat na novou adresu. Zapomněl jsem si však dát na schránku jméno, proto jsem ve škole vyzvedl ručně psaný dopis z naší pošty, že si pro to musím zajít na poštu a dát si na schránku jméno. Ano, bylo to hloupé, ale já jsem tak nějak vycházel z vylučovací metody, že ta nepopsaná schránku bude přeci ta moje…




Recepty

   V hospodě mi Balin a Elvis a jejich polovičky radily, co vařit. Pamatuju si jen, že musím koupit hodně cibule.




Přišroubovaný stůl:

   Sešroubovával jsem v kuchyni na zemi stůl, měl jsem ho deskou dolů, na linoleu (nesmát). Najednou koukám, nějaké centimetrové podložky se válí vedle. Pcha. Šroubuju dál. Hotovo. Chci otočit stůl a divím se, že se “přilepil” k zemi, zas takový bordel tam nebyl. Po otočení vidím 6 šroubečků spiklenecky vykukujících z desky stolu ven.

   Usmál jsem se, vzal jsem šroubovák, vyšrouboval je, dal tam podložku a malé vulkánky, které zůstaly, jsem zabouchal šroubovákem do placiček. See dapicture.