Příběh

Příběh z internetů:

Jelikož jsme lidé moudří, chytří a krásní, uvolnili jsme nejvíce pozemků v celém kraji na rezidentní výstavbu (má to také ten hezký efekt, že přichází lidé moudří, chytří a krásní, které volí mou domovskou stranu, ať si bolševici ze čtvrti u dálničního mostu puknou vzteky).

Ta výstavba nebyla má zásluha, první čárka tužkou byla udělána v roce 2000, kopat se začalo předloni…

A teď.

Vsí vede klasicky silniční průtah, který jest důležitou spojnicí pro křivoklátské vsi dále v kopcích, moc alternativ nemají. Silnice je taková, že se tam vejde sedlák s povozem, prostě klasika. Asfalt položili ještě Němci, kvůli cestě k rudnému dolu, zbytek dějin se jen záplatovalo.

Od roku 1995 obec urguje příslušné vlastníky komunikace (předtím okres, pak kraj), že venkovani si stěžujou, že když vezou naprcanou kozu z Koněprus na Křivoklát, tak se jim z toho kodrcání zmetá. Nehledě na to, že dvě auta se tam vyhnou těžko a Vomáčková si stěžuje na rozježděný pétuniie, dává si tam šutry a venkovani si pak stěžujou na šutry pronikající skrze podběhy do interiéru.

Inu, neděje se nic, milé děti.

Až pak pan čaroděj Babiš zjebal Jermanku skrzevá nějaký půjčování, že hovno dělá a tak se nasypaly peníze do oprav.

Když jsme zahajovali další etapu rezidentní výstavby, u této silnice, přišel nám libesbrief od Kraje, že se tam bude natahovat asfalt.

No, zhrozili jsme se.

Jednak podle fahrplanu jsme měli pod tu silnici natahovat sítě (a měli jsme od kraje štempl, že ji můžeme rozkopat) a termín rozkopání byl až po natažení nového asfaltu. Dříve se to stihnout nedalo. Navíc jsme jasně řekli, že chceme chodníky a taky, nová výška asfaltu by značně zkomplikovala výjezdy ze stavebním parcel (dno vysušeného rybníka, asi 8 výškových metrů pod silnicí, každý centimetr dělá dost).

Z kraje, ze silnic fakof.

Od spřáteleného starosty jsme si vzal mobil na Jermanku.

Volal jsem jí. „

„Co mě otravujete?“

„Já se o to nestarám.“

„Tak to asi posral, co já s tím.“

„Pošlete mail. Nemusíte mi volat, pošlete mail.“

„Jasně, že to podepisuju, nepodepsala bych nějakou hovadinu.“

„Já že jsme říkala, že to posral?“

„Vážně, přála bych vám být hejtmanem jeden den, to byste neměl čas otravovat!“

Mno. A tak se stalo co muselo.

Natáhli nový asfalt, ten jsme za měsíc rozkopali. Chodníky jsme si vybudovali na obecním pozemku, po tom, co zrcátko od Avie pofackovalo školáka.

Báli jsme se přepracovat projekt příjezdových cest kvůli dotaci, tak tam auta vyjíždí a škrtají břichem.

Zastupitelstvo je za to za kumpanii debilů.

A tím to nekončí.

Po bouřce, při venčení psa jsem si všimnul, do opěrné zdi silnice naráží potok, po průtrži tam vymlel pár kamenů. Volal jsem na silnice, že je otázka času, než to podemele celé. P

řijel se podívat nějakej borec, dal tam přenosnout značku snížená rychlost…a nic se nedělo

Stalo se co muselo, zeď se zřítila a s ní i kus silnice. Borci, silničáři, tam dali plechový policajty, zúžili cestu na třetinu a značku snížená rychlost byla zabetonována. Urguju je, kdy to opraví.

Nic.

Jedu tam osobně řvát. Dobrý muž mi řekne, že rozpočtová kapitola havarijních oprav silnic byla zrušena a PENÍZE PŘESUNUTY neznámo kam. A že čekají na metodiku kraje, z čeho to mají financovat.

Nasraně volám Jermance. Její velký pláč přechází v osobním urážky. Říkám jí, že kdyby prodala krajský suberby, mohla by být zeď a manža bude do Benešova jezdit vlakem. Říká mi, že to bude mít následky. Volám ji za týden, jak to dopadlo. ŘEKLA MI, ŽE DÁ NA MĚ TRESTNÍ OZNÁMENÍ ZA STALKING.

Tož tak. Kakat.

(příběh stále běží. Teď mi koukám přišla noticka z kraje, že oprava bude v roce 2028.)