Stručné shrnutí divadla na Slovensku:

Nikdy bych nevěřel, že se dá takhle zkazit divadlo. Tam se nepovedlo nic.

Cokoliv vás napadne bylo špatně.

Po 5 minutách jsem se začal stydět před ostatními 30 lidmi v sále, že jsem tohoto scénáristou.

A to nepřeháním, normálně jsem se opravdu styděl, že bych nejraději odešel.

Zabité vtipny nepochopením scénáře do takové míry, že... to se nedá říct.

Prostě je to svým způsobem umění to takhle nepochopit.

Detaily pak po hospodách pro zájemce (hypoteticky).

Jo oni vlastně dali video na youtube.

Tak si ukážeme např. scénu s žebříkem:

Jak to bylo myšleno:

- dostat žebřík na celu je těžké, člověk je rád, že propašuje malý pilníček

- žebřík je na vězeňském dvoře

- "Žebřík je támhle, ale jak ho chceš dostat na celu?"

- a vězeň řekne: "Sleduj."

Zatáhne se opona, zásadní část tak diváci nevidí a když se otevře opona, tak už je žebřík na cele a do toho ještě provokativně

řekne druhý vězeň: "Kdybych to neviděl na vlastní oči, tak tomu neuvěřím."

(na youtube se schválně na ten kousek podívejte, než uvidíte tu jejich ukázku)

Jak to bylo zahráno:

špatně 

Sobotní povolební chlastačka

v pogu

ANO - každé procento pod 30 % - jeden panák
Piráti - každé procento nad 7 %  - jeden panák
TOP09 - každé procento nad 5 % - jeden panák
KSČM - každé procento pod 15 % - jeden panák

SPD - každé procento pod 15 % - jeden panák

Report:

- ANO - 1 panák

- Piráti - 4 panáky

- TOP09 - 1 panák

- SPD - 4 panáky

- KSČM - 8 panáků

- jeden speciálně na kokota Ringa, že se nedostal i s tím svým kokotem Zemanem - 1 panák

Celkem: 19 malých panáků.

Komunisty jsme chtěli se Stenlym nechat na příště, ale po návratu z WC už stály na stole. Maršál Malinovskij a už je tam lupeme.

Ve 23:15 fáze "koukám do mobilu a doufám, že mi bude dobře".

Ve 23:30 se loučím s Kjůkovým požehnámím, že můžu zaplatit příště, jdu před pogo a cítím, že mi letošní volby neudělaly dobře.

Ještěže tu u schodů zasadili pár keříků. Levačkou se zaaretuji za zábradlí a pětkrát mocně vrhnu za hnutí ANO, v duchu se omlouvám fernetovi citrusovi i těm nachos.

Dojde mi, že jsem na celkem exponovaném místě, navíc kýčovitě přímo před hospodou, a tak sejdu schody, změním úchop, za zábradlí zaaretuji pravačku a bliju tentokráte z komunistů a Pitomia.

Uleví se mi neuvěřitelně.

Jasně, cestou ještě párkrát ublinknu v očekávání dalších let, ale doma se mi hlava nemotá a bez problémů usnu.

Tak nashledanou v lednu, u těch prezidentskejch!